Ve třetí fázi reforma veřejné správy nesmí ztratit tempo

Eva Kafková, ředitelka krajského úřadu Moravskoslezského kraje, říká:

Ve třetí fázi reforma veřejné správy nesmí ztratit tempo

Ostrava, 25. 3. 2002
Reforma územní správy musí být dokončena, má-li být smysluplná, je přesvědčena ředitelka Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Eva Kafková.
hn: V čem spatřujete možnost optimalizace dělby práce mezi státní správou a samosprávou?
O nějaké optimalizaci nelze hovořit, jde o rozdílné věci. Důležité je, že byl přijat až do úrovně kraje spojený, institucionálně nerozdělený model státní správy a samosprávy, zákonně vymezující, co komu přísluší. Domnívám se, že samospráva by měla v lokalitě podle svých představ rozhodovat o všem, co určuje parametry života, ať už jde o územní rozvoj, životní prostředí, zaměstnanost, školství, dopravu či sociální péči o občany. Státní správa pak má garantovat, na základě zákonů a vyhlášek, naplňování jednotlivých práv a povinnosti občanů tak, aby výkon byl na území celého státu shodný, bez ohledu na to, zda žijí lidé ve velkém městě nebo v odlehlé osadě.

hn: Odpovídá současná etapa reformy veřejné správy tomu, co jste naznačila?
Domnívám se, že ještě zcela ne. Zásady byly sice nastaveny, některé se už realizovaly, ale reforma by měla být završena, aby neztratila smysluplnost, třetí fází. Mělo by jít nejenom o přenos kompetencí v rámci decentralizace z ústředních orgánů na krajské, případně obecní úřady, ale měl by následovat rovněž přenos některých činností označovaných jako výkon státní správy na samosprávu. Nevidím důvod, proč by některé věci měly být nadále záležitostí státu. Mám na mysli například celou oblast regionálního rozvoje, řadu věcí v oblasti životního prostředí, nakládání s majetkem apod. Uvítala jsem, že Poslanecká sněmovna minulý týden rozhodla o vzniku obcí s rozšířenou působností, a tím vlastně také o pokračování reformy. Myslím, že je dobré, že na kraj přejde z okresů naprosté minimum kompetencí ve srovnání s obcemi třetího stupně. Vidím v tom naplňování smyslu celé reformy, kterou je decentralizace. Těší mě, že na kraje přejdou pouze agendy, jež jsou vysoce odborné a vyžadují už vysokou míru kvalifikace a praxe. Odvolací řízení již nebudou probíhat na ministerstvech, ale na krajích, které jsou mnohem více znalé místní problematiky.

hn: ODS však poukazuje na vysoké finanční požadavky na decentralizaci, vycházející ze značného nárůstu počtu úředníků...
Rozhodně bych to neviděla tak dramaticky, třebaže ke zvýšeným nákladům jistě dojde a počet úředníků se o něco zvýší. Samosprávné orgány pověřených 194 obcí budou určitě pečlivě zvažovat potřebnost každého nově vznikajícího místa. Vynakládání financí bude pod kuratelou příslušného zastupitelstva. Jemu budou skládat účty a zdůvodňovat svá rozhodnutí tak, jako já musím obhajovat v radě kraje a tváří v tvář i zastupitelům kraje nutnost uvolňování peněz na každého nového zaměstnance. Je nutné vnímat, že na obce a kraje přejdou zaměstnanci zanikajících okresních úřadů a s nimi rovněž prostředky státem vynakládané na jejich činnost. Rozhodnutí poslanců vítám také proto, že naznačuje možnost zmíněného pokračování reformy její třetí, cílovou fází, tzn. přenesením řady působností z centrálních orgánů na kraje. To považuji za nejvýznamnější část reformy pro kraje, třebaže mám obavu, zda se skutečně naplní. Zatím totiž nevnímám na ministerstvech příliš ochotu a vůli vzdávat se svých kompetencí, a to zejména tam, kde jde o přerozdělování různých finančních prostředků, majetku, ale i o běžné rozhodování o právech občanů. Neregistruji ani to, že by na ministerstvech docházelo ke snižování počtu zaměstnanců, přičemž kraje už řadu jejich kompetencí vykonávají, a například by potřebovaly finance, jež s tím souvisejí.

hn: Krajské úřady už fungují bezmála rok. Myslíte si, že se zaměstnanci toho Moravskoslezského už sžili s novým postavením? Pečujete o jejich odborný růst?
Samozřejmě. Už sice neučíme některé úředníky, kteří k nám v rámci zákona přecházeli ze státní správy, jak pracovat v podmínkách samosprávy, kde tolik neplatí autoritativní způsob rozhodování jako spíše kolegiální. Ale o jejich odborný růst pečujeme. Očekáváme, v jaké podobě a zda vůbec bude přijat zákon o úřednících samospráv, který by měl jejich postavení, včetně systému dalšího vzdělávání, určovat. Nicméně už nyní jsme si rozvinuli vlastní systém vzdělanostního růstu našich zaměstnanců. Ze zákona musí mít většina zvláštní odbornou způsobilost. Druhým krokem je vzdělávání systematické na různých vysokých školách formou postgraduálních studií, třetí možností jsou pak krátkodobé semináře, odborné kursy, diskuse apod.

Pavel Šmíd