Vlastimil Dvořák, tajemník České sklářské společnosti, říká:

Vlastimil Dvořák, tajemník České sklářské společnosti, říká:

Ruční výroba má už velmi malý prostor

Stanislav Šetina Praha, 29. 4. 2002
O posledních deseti letech v českém sklářském průmyslu lze hovořit jako o dobrém období. Investice do průmyslového skla dosáhly k 20 miliardám a do užitkového přibližně pět miliard Kč. "Tak velký finanční vklad srovnal podmínky sklářů s úrovní ve vysoce vyspělých zemích," říká tajemník České sklářské společnosti Vladimír Dvořák.

hn: V jakém stavu se nacházelo někdejší československé sklářství v období transformace?
Sklářství bylo na velmi dobré úrovni, a tak si při privatizaci většina firem celkem snadno hledala vlastníky. V případě průmyslového skla většina podniků přešla do vlastnictví nadnárodních koncernů a výše investic za posledních deset let takřka celou naši skupinu firem posunula do kategorie nejvyspělejších producentů. Skupina užitkového skla částečně zaostávala a potřebné investice se do některých firem dostaly až později.
hn: Uchovává si české sklo v zahraničí stejně dobrou pověst i svou kvalitou?
Pochopitelně, jinak by se špatně uplatňovalo. To platí jak o průmyslovém skle, například lahvích a tabulích, tak i užitkové produkci.

hn: Profilují s v oboru nové trendy?
Postupně se zmenšuje prostor pro typickou ruční výrobu. Užitkové sklo se již většinou vyrábí strojně a tento trend nadále pokračuje. Ruční výroba má své opodstatnění pouze tam, kde ji není možné zajistit strojně, tedy u malých sérií, při zhotovování unikátů, případně výtvarných děl. Musíme se s tím smířit!
hn: Tím chcete říct, že sklárny se zcela zbaví ruční výroby?
Velcí producenti nejspíš ano. Naštěstí v tomto směru český fortel nachází uplatnění v malých ateliérových sklárnách, ve kterých nejčastěji najdete dva až tři skláře. V roce 1990 byly jen dvě takové firmičky, v současnosti je jich na území republiky zhruba 56.
hn: Některé segmenty sklářského sektoru se v loňském roce dostaly do problémů. V čem vidíte příčinu?
Těžkosti mají hlavně užitkové sklárny. Některé závody musely skončit s výrobou, další to nejspíš čeká. Mohla to být například nedostatečná předvídavost managementu. Neodhadl rozvoj výroby strojního užitkového skla. Přitom ve světě byl jednoznačný trend a všem sklárnám dával jasný signál, kam výroba a prodej směřují.
hn: Které skupině sklářské produkce dáváte vy osobně větší šanci uplatnit se?
Obě mají stejné podmínky a dobře se doplňují. Cílové užití je pokaždé jiné. V obou případech je odbyt vázán na růst životní úrovně.
hn: Také se tváříte nepřátelsky k plastům? Je šance, že sklo bude v celém sektoru hospodářství úspěšnější?
Kéž bychom takovou šanci měli. My se však musíme naučit žít s konkurencí plastikářů. Především výrobci obalového skla. Plastikáři jsou silnější a umějí lépe lobbovat. Prokázalo se to například z kraje roku při tvorbě zákona o obalech. Nerovnoměrně se rozdělily podíly zákonem nařízeného recyklování materiálů.