O pohádkách pana Filipa
Roman Krištof
Nedávno české učitelky poděsily autentické romské pohádky, sebrané naší přední romistkou Milenou Hübschmannovou (nakladatelství Fortuna 1999). Romské pohádky jsou totiž vyprávěním dospělých pro dospělé a neprošly generačními cizelujícími úpravami jako u jiných národů. S tím ovšem nebyly učitelky, jež byly pohádkami obeslány, obeznámeny. Když hladový Rom pojedl něco ze svých dětí, poděsily se.
A 5. dubna zanaříkal ve víkendové příloze Hospodářských novin Josef Klíma nad nevůlí úředníků ministerstva školství přispět z rozpočtu na vydání romských pohádek sepsaných panem Filipem, který na něj vždycky čeká v Karviné. Josef Klíma popisuje štrapáce spisovatele Filipa ("založením místní buditel"), který si obstaral doporučení ministra kultury Dostála i intervenci senátora Petráše. Nic naplat.
Klíma uvádí: Protože ministerstvo nemůže vydat mimočítankovou četbu pro Romy bez souhlasu Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity při Úřadu vlády ČR (ten název jsem si nevymyslel) a tam sedí zase nějaký pan Krištof (to jméno jsem si také nevymyslel), který prostě neví, že jednou z jeho povinností je komunikovat.
Takže, milý pane Klímo, název jste si tak trochu vymyslel, nebo spíše zkomolil: Žádná meziresortní komise není při Úřadu vlády, maximálně tam má kancelář. Reportér vašich zkušeností by si to mohl ověřil několika kliknutími na internet. Mne jste si nevymyslel, byl jsem v době žádosti pana Filipa výkonným místopředsedou onoho poradního orgánu vlády.
Nuže, je nesmysl, že by ministerstvo školství nemohlo poskytnout dotaci bez souhlasu komise či mého. Byl jsem ovšem požádán o vyjádření a to jsem promptně učinil.
Pan Filip jistě pohádky sepisoval v dobré vůli, avšak již tvrzení v úvodu, že je slyšel od staré cikánky v dětství, mě velmi znejistilo. Protože kolem posledního vydání romských pohádek bylo hodně humbuku, požádal jsem o lektorský posudek pracovníky romistických studií Indologického ústavu UK. Posudek Jana Červenky byl devastující.
"Zejména začátek knihy je tvořen sérií pohádek, vytvářející v zásadě negativní stereotyp Roma. Romská sebeironie, vyskytující se jinak v romském folklóru často, hlavně v humorných vyprávěnkách, je tu značně hypertrofována a povýšena na základní stavební kámen romského sebezobrazení. Celkový obraz Romů v knize je poněkud zmatený, což je mj. způsobeno nesourodostí použitého materiálu. To, co je v obrazu jasné, ovšem spíše pochází z nejrůznějších stereotypů majoritní společnosti (přesto, že řada pohádek je prokazatelně romských), a je nebezpečí, že vydávání tohoto textu za autentické romské vyprávění by mohlo tyto stereotypy v očích čtenářů nejen potvrzovat, ale i zvěrohodňovat." Tak zní výňatek z posudku.
Klíma necituje posudek, ale uvádí: "Pokud nejste ještě unaveni tak, jako pan Filip, vězte, že se dostáváme k pointě. Protože se bojím, že až na mě tenhle dobrý muž bude čekat příště, už neřekne Co ti Romové vlastně chtějí? Nýbrž Co si ty zatracený Cikáni vlastně myslej!?"
Proč by "Cikáni" měli být vděční každému "buditeli", který se rozhodne páchat dobro a sepsat paskvil, nad nimž se odborníci chytají za hlavu? A proč to má stát finančně podpořit, když chybějí peníze na vydání skutečné romské klasiky?
Autor je ředitel kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity
Proč by "Cikáni" měli být vděční každému "místnímu buditeli", který se rozhodne páchat dobro a sepíše nějaký paskvil?
