Na předměstí se diví, proč je o imigranty takový zájem
Paříž, 6. 5. 2002
Studený vítr čechrá potrhané předvolební plakáty na zdech postříkaných pestrobarevnými graffiti. Kdysi okrově žluté bloky paneláků dnes splývající s šedou oblohou předměstí Mantes la jolie 60 km severozápadně od Paříže jsou místem, kde lidé v posledních letech jen pramálo pocítili mírná zlepšení francouzské ekonomiky.
Abdul Hadžáz, syn marockých přistěhovalců, postává poblíž nákupního centra. Je zde i volební místnost, kde právě jeho kamarády zpovídá reportér druhého kanálu francouzské státní televize.
"Najednou jsme ve středu zájmu," diví se Hadžáz a potahuje ze silné francouzské cigarety. "O prezidentu Chirakovi jsem slyšel pět let jen z televizních zpráv," vykládá.
"Pak se tu najednou objevil v polovině dubna a sliboval mnohé věci. Můžeme mu však věřit?"ptá se.
Přesto dal kandidátovi neogaullistů svůj hlas. Je to pro něj rozhodně lepší varianta než případný úspěch nacionalisty Le Pena, který navrhuje přistěhovalce repatriovat.
Odejít odtud se nevyplatí
Hadžáz říká, že z Francie by neodešel za nic na světě. Nemá sice práci, dostává však podporu. S rodiči, kteří přišli do země před třiceti lety a dosud se ani nenaučili psát, si příliš nerozumí.
O příbuzných v Maroku dlouho neslyšel a ani by se tam nechtěl podívat. Cítí se doma tady, na pařížském předměstí.
Neznamená to však, že by byl spokojen. "Dokud člověk nemá práci, zabije hodiny času nicneděláním," říká.
Za občasnými výbuchy násilí, kdy v ulicích hoří automobily a rozvášněné davy mladých Severoafričanů metají kamení po zasahujících policistech, podle Hadžáze stojí převážně pocit nudy a frustrace.
Problém předměstí, jako je Mantes la jolie, tkví v tom, že většina lidí tu patří mezi jednu desetinu Francouzů, kteří žijí pod hranicí chudoby. Příznivá čísla z let 1988 až 2001, kdy rostla ekonomika (v průměru o 2,8 procenta ročně) a klesala nezaměstnanost (z 12,6 na 8,8 procenta) se jich takřka nedotkla.
Přistěhovalci nacházejí práci velmi obtížně
"Snížení nezaměstnanosti se do domácností pod hranicí chudoby nijak nepromítlo," uvádí oficiální zpráva francouzského ministerstva práce.
V místech, jako je Mantes la jolie, dosahuje nezaměstnanost v průměru pětatřicet procent
Existují programy revitalizace těchto míst, jedná se však o složitý úkol. "Nestačí sem jen pumpovat peníze," říká Helene Delmottová z místního zastupitelstva. "Je třeba, aby se vrátila různorodost, aby bohatší části sídlišť prorůstaly do chudších částí," říká.
S tím mnozí souhlasí. "Jospin vedl o těchto věcech alespoň debatu, ale Chirac se tu objeví jednou za pět let, když potřebuje hlasy," říká občanský aktivista Jean-Baptiste Eyroud.
Starousedlíci, kteří sledují oprýskané bloky a rozpadlé dětské prolézačky z uctivé vzdálenosti svých zahrádek, však vnímají problémy z odlišné perspektivy.
Francois Bonnet, který vlastní už dvacet let malý obchod s potravinami, vidí věci jinak. "Zajdu rád do arabské restaurace a mám mezi těmi kluky své přátele," vykládá. Problém podle něj tkví v tom, že přicházejí noví a noví žadatelé o azyl, které už není místo schopné pojmout.
"A právě tehdy musí přijít razantní politik a dát věci do pořádku," říká Bonnet. Na dotaz, jak ve volbách hlasoval, se jen pousměje. "Dobře," říká.
(sla)
