K rozhovoru s Petrem Robejškem (HN, 25. dubna) bych chtěl poznamenat: Vážím si Petra Robejška pro jeho erudovanost. Obávám se však, že v té dálce a velikosti Německa ztrácí schopnost reálně posuzovat možnosti a nezbytné potřeby své rodné země.
Nesouhlasím s jeho názorem, že "nákaza nového nacionalismu mohla přijít z východu" a že "středo- a východoevropský návrat k sebeurčení po pádu komunismu vlastně svým způsobem inspiroval západoevropské státy...". Nacionalismus (nejen východoevropský) přivedl Evropu v minulém století ke dvěma světovým válkám a jestliže byl ve druhé polovině století tlumen, dálo se tak díky studené válce, v níž obava ze zničení nutila nacionalisty na východ i západ od Labe k podřizování se zájmům širším a vyšším, ať již skutečným, či vnuceným.
Nesouhlasím rovněž s jeho euroskepticismem. Národní zájem musíme vidět v dimenzi vertikální i horizontální, tak jak se jevil nejen T. G. Masarykovi, ale již Fr. Palackému, který v roce 1848 napsal: "Ve starověku mohly malé státy existovat, ale jakmile začaly hraničit s novými velkými státy, musely i ony buďto podnikati skrze federaci pod jednotou státní vyšší a mocnější, aneb ztratiti dokonce samostatný byt svůj. Za naší doby centralizace světová... nedovoluje netoliko utvoření se, ale ani dlouhého trvání států nevelikých, zvláště uprostřed pevniny evropské..."
Jiří Štěpanovský, lektor mezinárodních vztahů na VŠE-CESP Praha
