Polsko: tanec mezi výmoly
Radom leží zhruba sto kilometrů jižně od Varšavy, přesto trvá více než dvě hodiny, než autem tuto trasu zvládnete. Platí to však pouze za předpokladu, že není právě dopravní špička - to se pak musí počítat i s dvojnásobnou dobou.
Stav polských silnic je velmi špatný. Připomíná tanec mezi výmoly. Dálnice, až na nepatrný, osmdesátikilometrový úsek mezi Katovicemi a Krakovem, neexistují. Zácpy ano. Křižovatky, které dělí dva zhruba stejně vytížené silniční tahy a kde jedou auta ve šňůře jedno za druhým, jsou bez semaforů. Z hlavní silnice se tak bez výraznějšího varování během okamžiku stává vedlejší a smrtelných nehod není málo. Někteří to prostě neubrzdí.
Na silnici z Radomi do Varšavy je takových křižovatek několik. Pouze na jediné jsou také semafory, a to čerstvě nainstalované. Důvod: havarovala zde ne vlastní vinou polská herečka a tak se úřady konečně k tomuto kroku rozhoupaly. Bohužel zatím ojedinělému.
Za to jsou však polskou specialitou semafory na kruhových objezdech. Například ve Varšavě. Vzniká tak nelogický hybrid, protože vedle aut objezd křižují i tramvaje. Situace vypadá pak následovně: auto vjíždí na objezd, kde zastavuje na červenou a tvoří se fronta. Mezitím tam však vjede i tramvaj, ale auta ji blokují, takže nemůže jet dál. Rozsvítí se zelená, ale auta nemůžou pokračovat, protože jim překáží tramvaj. A tak to jde pořád dokola.
K tomu musí řidiči počítat se zdejší oblíbenou hrou na třetího: ačkoliv je silnice dvouproudová - většinou jedou vedle sebe tři vozy a někdy dokonce čtyři. Ty pomalejší uhnou do odstavného pruhu, ve kterém prakticky setrvávají a který tak přestává sloužit svému účelu. Řidiči si na tento způsob již tak zvykli, že prakticky téměř stoprocentně spoléhají na to, že jim ostatní uhnou, a nelámou si hlavu ani se snižováním či dodržováním rychlosti.
Policie to více méně toleruje. Její míra tolerance ale vyprší v momentě, pokud chytne řidiče s alkoholem v krvi. Za to si jde sednout do vězení.
V Polsku připadá průměrně na sto lidí třicet aut, tedy téměř každý třetí má své vozidlo. Kiernozovi z Radomi ale vlastní auto nemají. "Mé zkušenosti se stavem silnic nejsou dobré, mnohdy jsou až nebezpečné," potvrzuje žalostný stav komunikací ze svých pracovních cest Radoslav Kiernoz. Jako obchodní zástupce kosmetické firmy jezdí denně. Má k dispozici služební vůz, který může využívat i pro osobní účely.
Radomí jezdí několik linek autobusů včetně jedné noční linky. Kiernozovi je využívají jen zřídka, třeba když jedou k rodičům. Ve čtyřech zaplatí 12 zlotých a musí ještě tři kilometry šlapat pěšky. "Tolik už nás stojí i taxík a jsme na místě za patnáct minut," říká Radoslav. Dodává, že taxikářských firem je v Radomi hodně a konkurenční boj mezi nimi tlačí cenu dolů, a tak si občas jízdu taxíkem mohou dovolit.
Autobusy zajíždějí i do 15 až 20 kilometrů vzdálených příměstských zón. Využívají je zejména lidé, kteří přijíždějí do Radomi za prací.
Jízda autem stojí čtyřčlennou rodinu méně i než jízda vlakem. Leda když někdo cestuje sám, pak je levnější vlak. Děti si ho však nemůžou vynachválit, líbí se jim, že nemusí sedět na místě a mohou sledovat krajinu. Podle Kiernozových se vyplatí zejména na delší vzdálenosti, a to kvůli rychlosti. Zatímco autu trvá 300 kilometrů z Varšavy do Krakova zhruba čtyři hodiny, vlaku jen dvě a půl.
Milan Syruček, Monika Richterová, Ekonom
