Red Hot Chili Peppers se neohlížejí na módu

Očekávání se naplnilo. Album By the Way, s nímž se americké kvarteto Red Hot Chili Peppers po třech letech vrátilo na hudební scénu, mělo být jednou z událostí rockového roku. Když před třemi týdny na světový trh vtrhlo s dvěma milióny nosičů, opravdu se rázem stalo hitem. Na různých místech zeměkoule se okamžitě vyšplhalo na přední příčky hitparád.

Album produkoval Rick Rubin, který se podílel i na předchozích úspěšných nahrávkách skupiny. Zejména na albu Californication z roku 1999, jehož se prodalo přes dvanáct a půl miliónu nosičů a jež se díky tomu stalo jednou z nejúspěšnějších rockových nahrávek posledních let.

By the Way v mnohém na předchozí alba Red Hotů navazuje. Je to znát zejména v titulní skladbě alba, která jako by byla esencí nejvýznamnějších motivů minulých nahrávek.

Ale nové album se zdá být vyzrálejší, reflexivnější. A také baladičtější. Není tu mnoho rychlých skladeb syrového zvuku. Atmosférou všech šestnácti písniček se line lehký splín, možná i smutek. Kupodivu i přesto album vyvolává v duši posluchače prostou, jednoduchou radost.

Na By the Way lze zaslechnout také ozvuky slavné rockové tradice šedesátých let. Red Hot Chili Peppers jako by se poučili u Beatles, Beach Boys, Animals, Mamas and Papas. Nejsilněji je to patrně slyšet v písničce Universally Speaking.
Ale Red Hot Chili Peppers neopisují. Po svém si přetavují vzkazy předchozích rockových generací.

Možná i pro inspiraci si k nahrávání vybrali losangeleský hotel Chateau Marmont na Sunset Boulvard, který je spojen například s Jimem Morrisonem nebo se členy Velvet Underground.

Nové album je kolektivním dílem. A silné je jak v celku, tak i v jednotlivostech.

Po téměř dvaceti letech existence vyslali Red Hot Chili Peppers jasný signál: Patříme mezi ty kapely, které se už nemusejí ohlížet na proměny hudebních mód. Patříme k těm, kteří udávají tón.

Red Hot Chili Peppers:

By the Way. Warner Music 2002. Celkový čas: 67 minut.