Ladislav Zelinka, náměstek ministra financí České republiky, říká:

Ladislav Zelinka, náměstek ministra financí České republiky, říká:

České účetnictví se musí připravit na vstup do EULadislav Zelinka, náměstek ministra financí České republiky, říká:

České účetnictví se musí připravit na vstup do EU

České účetnictví prochází obdobím značných změn, tou nejvýznačnější je novela zákona o účetnictví platná od 1. 1. 2002. Připravují se další novely zákona o účetnictví.

Jaké by měly být nejvýznamnější změny zákona o účetnictví v krátkodobém nebo v střednědobém horizontu?

Další novelu zákona o účetnictví jsme zařadili do plánu legislativních prací vlády na první čtvrtletí 2003. Půjde o novelu věcně i časově spojenou s novelou zákona o daních z příjmů. Připravovaná změna je vyvolána rozhodnutím Evropské unie o povinném používání IAS (International Accounting Standards - mezinárodní účetní standardy), nyní inovovaně IFRS (International Financial Reporting Standards - mezinárodní standardy pro finanční výkaznictví) nejen pro konsolidované, ale i individuální účetní závěrky od roku 2005. Protože vstup České republiky do Evropské unie je očekáván právě v tomto období, musíme být na implementaci IAS nachystáni již předtím. Jde o to, aby se dotčené účetní jednotky mohly na tuto změnu včas připravit. Z účetního hlediska zde velký problém není. Novela v zásadě umožní účetním jednotkám, aby sestavovaly účetní závěrku nikoli jen a výhradně podle "domácích" účetních standardů, ale aby si namísto nich mohly zvolit IAS. Prováděcí vyhláška pak stanoví, že mezinárodními účetními standardy se rozumějí standardy a jejich interpretace vydávané IASB (International Accounting Standards Board - Rada pro mezinárodní účetní standardy) anebo jejich překlady, které IASB výslovně autorizovala.
Daleko větší kus práce ale bude nutno udělat na úseku daňovém, tak aby základ daně z příjmu byl ochráněn před "rozkmitáním" vlivem rychle se měnících standardů a jejich interpretací. Doposud se vliv změn v účtování vykrýval protisměrnými pohyby v daňových předpisech. To bylo možné věcně i časově uvést do souladu, protože v obou případech šlo o stejné legislativní procedury. V okamžiku, kdy bude účetnictví namísto právním předpisem (např. vyhláškou) regulováno standardy a jejich interpretacemi, nebude už možné na průběžně nastávající změny reagovat úpravou daňových předpisů v reálném čase - procedura jejich tvorby a schvalování je a zůstane daleko pomalejší a složitější. Proto bude nutno najít systémové řešení, spočívající ve vymezení daňových příjmů a výdajů nezávisle na tom, zda nebo jak jsou zaúčtovány.

Předpokládá se, že by společnosti mohly vést účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, a pokud ano, pro jaký druh společností tato možnost připadá v úvahu a ke kterému časovému horizontu?

Předpokládám, že IAS by povinně měly používat jednotky podléhající dozoru či regulaci - tedy banky, pojišťovny, kampeličky, emitenti veřejně obchodovaných cenných papírů, fondy kolektivního investování atp. Dobrovolně by však měly mít možnost používat IAS i všechny ostatní účetní jednotky. Z hlediska času by tento stav měl nastat nejpozději ke dni vstupu České republiky do Evropské unie. Já osobně bych byl raději, kdybychom to dokázali alespoň jeden rok předtím.

Znamenalo by to, že některé účetní jednotky povedou dvojí účetnictví, nebo že všechny povedou účetnictví podle mezinárodních účetních standardů v plném rozsahu, nebo že některé povedou účetnictví podle mezinárodních a jiné podle národních standardů?

O rozčlenění účetních jednotek do skupin se v současnosti diskutuje nejvíce. Spory nejsou o tom, že ty "regulované" (tj. účetní jednotky podléhající některé formě státního dohledu) by měly postupovat podle IAS. Otázka je, co ale s tím zbytkem. Objevují se úvahy předpokládající buď že všechny ostatní účetní jednotky budou postupovat podle národních účetních standardů, anebo že se uvedený "zbytek" ještě rozdělí na dvě podskupiny. Ty úplně nejmenší účetní jednotky by mohly používat "zjednodušené podvojné účetnictví", ostatní pak národní účetní standardy.
V každém případě však počítáme se zrušením jednoduchého účetnictví. Malá část těch, kteří jej v současnosti používají (jen ti největší), přejde do sféry národních účetních standardů nebo zjednodušeného podvojného účetnictví, většina pak přestane být účetní jednotkou a povede jen evidenci pro zjištění základu daně z příjmů.

Světem otřásají tzv. účetní podvody, to jest případy, kdy manažeři velkých společností falšují účetnictví své společnosti, aby dosáhli příznivějšího obrazu o jejím hospodaření, než odpovídá skutečnosti. V České republice zatím takové podvody známy nejsou. Znamená to, že se u nás nic takového neděje, nebo že je neumíme zjistit?

V České republice se situace výrazně odlišuje od poměrů v USA. Vzhledem k silné vazbě účetnictví a příjmové daně je u nás tendence přesně obrácená než ve Spojených státech - naše podniky své zisky uměle nenafukují, ale naopak se je snaží stlačit co nejvíce dolů. Proto zde umělé nadhodnocování přichází v úvahu jen ojediněle, v zásadě jen ve spojení s nějakou trestnou činností - např. s úvěrovým podvodem nebo tunelováním. Přesto ale vlna nedůvěry k účetnictví, účetním výkazům a jejich auditu dorazila až sem. Vzhledem k tomu - a dále s ohledem na dvě doporučení Evropské unie, vydaná v posledních měsících - proto Ministerstvo financí připravuje materiál se souborem opatření směřujících k obnovení oné otřesené důvěry. Významnou část těchto opatření připravila po své linii Komise pro cenné papíry. Opatření se promítnou do čtyř úrovní. Jde v prvé řadě o to, přinést větší pořádek do vztahů na úrovni podnikání, obchodních společností atd. Ve druhé rovině půjde o zásahy do účetnictví a do účetní profese.
Třetí rovinou bude zkvalitnění auditu a čtvrtou pak zvýšení dozoru nad auditory a zpřísnění jejich regulace. Vím, že zvláště poslední rovina opatření bude přijímána s nevolí a s poměrně logickým poukazem na skutečnost, že u nás je situace jiná a že auditor je až ten poslední v řadě, kdo může něco ovlivnit. Když se však proti vydání uvedených "Recommandations" nedokázala účinně ubránit tak silná a vlivná organizace s celoevropskou působností, jako je FEE - Federace evropských účetních, lze jen obtížně předpokládat, že v České republice bude prosazeno něco zcela jiného. Tohle není jediná Jobova zvěst. Evropská unie totiž vydala i nové direktivy pro oblast boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu, které také musí být zapracovány do našeho právního řádu a opět se (vedle advokátů, notářů, daňových a účetních poradců) dotknou i auditorů. Takže: Čert nám byl to jedenácté září dlužen.

Nezávislost auditora u nás je mimo jiné ohrožena způsobem jeho volby. Zatímco v jiných státech je volba auditora svěřena valné hromadě nebo dozorčí radě, u nás si auditora zhusta vybírá management. Pokud se managementu auditor znelíbí, může si objednat druhý nebo i třetí audit a použít pro veřejnost ten, se kterým byl spokojen. Jiným problémem je výměna auditora. V jiných zemích je výměna auditora podrobena určitému druhu zkoumání nebo vysvětlování, kdežto u nás se i při nápadných výměnách auditora nic neděje. Pro nápravu tohoto neblahého stavu by zřejmě byla nutná změna obchodního zákoníku. Uvažuje se o něčem takovém?

Na potřebu změnit postup při výběru auditora se nejprve přišlo v anglosaské oblasti, kde není vedení společnosti rozděleno na management, představenstvo a dozorčí radu, ale koncentruje se v útvaru pod názvem board of directors. Reakcí pak bylo přenesení výběru auditora na valnou hromadu a nebo na výbor pro audit. V našich podmínkách, kde aplikujeme tzv. německý model, je situace snazší. Roli výboru pro audit může běžně sehrávat dozorčí rada. Je třeba zjistit, zda by se kvůli tomu muselo zasahovat do obchodního zákoníku, a nebo zda postačí úprava ve stanovách té které společnosti. V každém případě by ale u tzv. "public interes entities" měl být výběr auditora do určité míry ovlivněn i příslušným regulátorem, jak se konec konců už nyní děje například u bank.
FUNKCE AUTORA: Rozhovor připravila Marie Kučerová, členka Rady KAČR a předsedkyně výboru pro finanční instituce