Němci začínají přivykat možnosti, že by mohli přijít o zaměstnání

Němci zapomínají na své zaručené jistoty. V posledních týdnech stále více odborových předáků a politiků jeví ochotu diskutovat o uvolnění ztuhlých předpisů, které chrání zaměstnance před propuštěním.
I když změny zdaleka ještě nejsou schválené, pouhá zmínka o možnosti změny německých zákonů na ochranu pracovních míst - tohoto základu poválečné ekonomiky země - láme dlouholetá tabu a posiluje naděje, že Německo bude řešit problém chronické nezaměstnanosti.
Ekonomové léta tvrdí, že německý trh práce musí být pružnější, má-li být schopen konkurovat v globálním měřítku.
Odbory se ale ježí už při zmínkách o mnohem menších změnách a ohánějí se frázemi o nepřípustnosti "amerických" metod. Ekonomika má ovšem letos růst o pouhých 0,7 %, nezaměstnanost je na pětiletém rekordu 11 %. Stále více se prosazuje názor, že hospodářství lze rozpohybovat jen pomocí drastičtějších metod.
V únoru způsobil šéf odborového svazu služeb Verdi poprask svým výrokem, že změnám pravidel ochrany pracovních míst by se nemělo bránit, pokud podnítí zaměstnavatele k tvorbě nových pracovních příležitostí. Podobné výroky zazněly z dalších odborových svazů, od Schröderových sociálních demokratů, i od pravicové opozice.
Ministr hospodářství a práce Wolfgang Clement pracuje na návrhu, který chce zveřejnit 14. března. Chce dát malým firmám více prostoru při propouštění, což by ještě před pěti lety bylo nemyslitelné.
"Dnešní problémy nevyřešíme včerejšími vzorečky," uvádí sociálnědemokratický poslanec Hans-Jürgen Uhl, zástupce zaměstnanců v dozorčí radě firmy Volkswagen AG. V minulosti byl Uhl proti odbourávání zaměstnanecké ochrany. V devadesátých letech pomohl vyjednat dohodu, že VW zavede čtyřdenní pracovní týden, ale nebude propouštět.
Dnes ale uznává, že globalizace, mezinárodní obchod a mezinárodní konkurence vyžadují změny na německém trhu práce. "Dnes je to jinak. Nemůžeme stále říkat ne," prohlašuje Uhl.
Firmy zpravidla musí jakékoliv propouštění předem zdůvodnit zástupcům zaměstnanců, své rozhodnutí musí oznámit měsíce dopředu a propuštěným zaměstnancům musí vyplatit tučné odchodné. Celá procedura je tak zdlouhavá a nákladná, že si na sebe musí vydělat. Firmy raději nenajímají pracovníky v Německu a buď expandují do ciziny, nebo zavádějí rozsáhlou automatizaci.
Za posledních deset let například divize Mercedes automobilového koncernu DaimlerChrysler AG zdvojnásobila výrobu při stejném počtu pracovníků, tedy kolem 100 000.
Diskuse kolem ochrany pracovních míst je součástí širší debaty o německém "sociálně tržním hospodářství", založeném na konsensu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, kterému je přičítán rychlý růst německé ekonomiky po 2. světové válce.
Mnozí přední podnikatelé včetně bývalého šéfa Bundesbank Hanse Tietmeyera dnes veřejně volají po změně systému a dostává se jim podpory institucí, které jsou jinak na straně odborů. Minulý týden jistý vysoký církevní hodnostář prohlásil, že odbory jsou "neuvěřitelně rigidní" a že by měly zmírnit mzdové požadavky ve prospěch tvorby nových pracovních míst.