Získat práci v unii nebude snadné

Vstupu České republiky do Evropské unie se nemohou dočkat především ti, kdo se těší na otevření trhu práce. Jedni si od členství slibují větší šance na lepší zhodnocení nabytých znalostí, rychlejší kariérní růst nebo společenskou prestiž. Druhá, rovněž velmi početná skupina lidí doufá, že konečně nalezne práci v některém ze současných členských států. První jmenovaní budou s velkou pravděpodobností úspěšní, druzí téměř jistě nikoliv.
Všechny dosavadní mediální kampaně týkající se zaměstnanosti však tento rozdíl nijak nezdůrazňovaly. Unie byla a je často prezentována jako ráj pro všechny, aniž by bylo jasně řečeno, že každý zájemce o práci na západ od českých hranic musí začít u sebe. A především: už před rokem bylo pozdě.
Člověk, který neumí prodat své schopnosti doma, bude mít minimální šanci na odpovídající uplatnění v zahraničí. Představa dlouhodobě nezaměstnané prodavačky středních let z Mostecka (která nedávno diskutovala v novém pořadu České televize U nás v Evropě s ministrem práce Zdeňkem Škromachem), že se vstupem do EU konečně bude mít práci, je přinejmenším naivní.
Cestování za prací mezi různými státy nadto předpokládá určitou jazykovou vybavenost, kosmopolitní orientaci, nemalé finanční rezervy "do začátku" a zejména mnohem ostřejší lokty, než jaké jsou Češi zvyklí používat.
Koaliční vláda s dominantní sociální demokracií nebude pochopitelně otevřeně tvrdit, že unie bude několik prvních let našeho členství jen pro ty nejlepší, vyvolené. Je také více než jasné, že kdo měl možnost, dávno si práci v zemích EU zařídil a odešel: Ať už jde o designéry, au-pair nebo lékaře.
Po otevření evropského trhu práce Čechům se proto dá očekávat pouze a jedině úspěch těch, kteří se na tuto šanci připravovali dlouho a cíleně, anebo pro ni mají alespoň veškeré předpoklady: tedy sebevědomých, ambiciózních a výrazných osobností. Pro ně nebude odchod za prací mimo Českou republiku pouze východiskem ze sociální a ekonomické nouze.
Dlouhodobě nezaměstnaní nebo méně kvalifikovaní tak budou mít šanci zaujmout některá takto uprázdněná pracovní místa na domácím trhu práce, než aby šli stejnou cestou. Přinejmenším je možné připustit, že se ujmou mnohých podřadných nebo těžkých manuální prací, které zatím vykonávají s vidinou relativně dobrého výdělku například imigranti z bývalých afrických kolonií. To by ovšem byla pro Českou republiku ta nejhorší možná vizitka.
Ve Velké Británii je v těchto týdnech nezaměstnanost na historickém minimu 3,1 procenta a vyhlídky do budoucna mohou být v tomto směru pro zájemce o práci z Česka příznivé. Přesto by si český uchazeč měl uvědomit, že jej čeká nevídaná konkurence.
Kritéria přijetí do pracovního poměru jsou už nyní velmi přísná i pro občany dané země a tato rozhodně nebudou kvůli novým členským státům žádným způsobem snižována. Uspěje pouze ten, kdo v sobě najde vůli dokázat svoji jedinečnost a bude náležitě vyčnívat z davu. To však nejsou typicky české vlastnosti.
Když se Česká republika ucházela o vstup do Evropské unie, byli její vyjednávači dotazováni na náš přínos pro společenství jako celek. Otázka "Proč bychom vás měli přijmout?" je také typickou součástí pracovních pohovorů. Kdo chce práci v unii, musí si ji najít sám, tady žádný úřad práce ani program zaměstnanosti nepomůže. Je dobré mít v této věci jasno už dnes.
Autor je publicistou