Sexuální orientace a transfúze

V Hospodářských novinách byla 23. dubna publikována série článků věnovaných homosexualitě a darování krve. Články obsahují několik nepřesností, na které musím reagovat.
Především: samotná sexuální orientace není a nemůže být důvodem k odmítnutí potenciálního dárce krve. Homosexuálové jako minoritní komunita nejsou v ČR z dárcovství krve vyloučeni. Nedorozumění vyplývá z nepřesnosti v užívání různých pojmů.
Pojem homosexualita je vyhrazen pro sexuální orientaci. Ta je obvykle vrozená a sama o sobě neříká nic o tom, jak se člověk chová nebo bude chovat. Z dárcovství krve jsou vyřazováni muži, kteří měli pohlavní styk s jiným mužem. Na první pohled se to může zdát totožné. Ale není. Uvedu příklady: homosexualita se týká nejen mužů, ale i žen (ty z darování krve vyloučeny nejsou). Mladí muži, kteří za úplatu poskytují sexuální služby jiným mužům, velmi často nejsou homosexuálně orientovaní. Jen "provozují svou profesi". Z hlediska darování krve však představují velmi rizikovou komunitu. Pojmy homosexualita a pohlavní styk mezi muži prostě nejsou totožné.
A ještě pár slov k údajné diskriminaci. Je darování krve mým právem? Mohu být "odepřením tohoto práva" poškozen? Jsou poškozeni lidé, kteří nemohou darovat krev, protože prodělali žloutenku či operaci, nechali si provést piercing, navštívili tropické oblasti, užívali vybrané léky? Pochybuji. Smyslem darování krve je pomoci někomu v nouzi. A pomoci bych měl tak, abych toho, komu pomoc poskytuji, nevystavil zbytečným rizikům.
Jiří Hromada z Gay iniciativy upozorňuje, že "homosexuálové, kteří chtějí darovat krev, svou orientaci zapřou". Nemusejí. Nikdo by se na ni neměl ptát. Zapřít lze samozřejmě i pohlavní styk mezi muži. V tom případě si své konání musí takový dárce srovnat se svým svědomím a s českým právním řádem. Každý dárce totiž podepisuje prohlášení o tom, že byl poučen o rizikových faktorech a že nic nezamlčel.

Petr Turek, předseda Společnosti pro transfúzní lékařství