Jan Winkler: Diplomacie jako Šípková Růženka

Petr Robejšek - jako často - přinesl v článku "Nástroj moci? Jedině obchod!" (HN 9. května) kompaktní argumentaci pro kontroverzní názor. Totiž že moderní diplomacie už není doručováním demarší, ale tvrdým hájením ekonomických zájmů.
Je třeba velmi ocenit, že vrací do hry témata, o nichž se vedla důkladná diskuse v letech 1996 až 1998. V některých oblastech přinesla výměna názorů i konkrétní výsledky. Od roku 1999 se však Ministerstvo zahraničních věcí stalo v této oblasti opět zámkem Šípkové Růženky a v některých významných věcech nabralo dokonce opačný trend.
Protože všechny Robejškem uvedené návrhy podporuji, chci jen připojit další argumenty a také konkrétní zhodnocení pokusů, které vedení ministerstva učinilo koncem devadesátých let.
Označení "economic diplomacy" evokuje uvažovaní dvěma směry: jednak navozuje představu diplomacie podporující mezinárodní hospodářské vztahy, ale také představu diplomacie, která funguje "ekonomicky", tedy efektivně. Nejprve k tématu ekonomického fungování ministerstva zahraničních věcí.
Zahraniční služba má být úměrná reálnému významu země a jejím přiměřeným ambicím. Komparativní studie provedená v roce 1997 ukázala, že Česká republika má v porovnání se souměřitelnými evropskými zeměmi (Rakousko, Polsko, Maďarsko, Portugalsko) o 10 až 20 procent větší síť zastupitelských úřadů. Navíc na úřadech zpravidla pracuje více diplomatického i ostatního personálu než v uvedených zemích.
Tehdejší diskuse o redukci sítě zastupitelských úřadů se zastavily v Poslanecké sněmovně a v minulých letech naopak byly další úřady v beznadějných destinacích bez jakékoli ekonomické analýzy otevřeny.
Dalším zajímavým - byť dílčím - ukazatelem efektivnosti bylo porovnání nákladů na zastupitelské úřady v určitých oblastech s podílem těchto oblastí na obchodní výměně České republiky.
Tak například Jižní Amerika se na obchodní výměně podílí necelými pěti procenty, ale zastoupení spotřebuje 20 procent nákladů celé sítě zastupitelských úřadů. Pro Afriku by pak toto srovnání dopadlo ještě žalostněji.
Vznesený požadavek na měřitelné ukazatele výkonnosti jednotlivců a celých pracovišť je věcně zcela správný a týká se celé státní správy. Na ministerstvu zahraničí byl návrh indikátorů výkonnosti zpracován, narazil však na neuvěřitelně houževnatý odpor a v minulém období zmizel v propadlišti.
Mezi ukazatele patřilo například množství konzulárních výkonů, počet vykonaných návštěv v zemi působnosti s následným měřením realizace učiněných dohod, objem obchodní výměny s danou destinací, počet předaných obchodních kontaktů s následným měřením realizace, rychlost předání informace o obchodních příležitostech a podobně.
Pokud jde o zrychlení akcí díky zjednodušení procesů - Petrem Robejškem pregnantně formulované jako vrácení zahraničního obchodu do kompetence Černínského paláce - a snížení počtu rozhodovacích míst, nelze než souhlasit. Tak tomu bylo po vzniku České republiky, kdy byla kompetenčním zákonem jasně dána odpovědnost ministerstva zahraničí za všechny vnější (tedy také ekonomické) vztahy.
Protože však většina pracovníků někdejšího ministerstva zahraničního obchodu přešla na ministerstvo průmyslu a obchodu, tlak na vrácení pravomoci v oblasti vnějších ekonomických vztahů neustával a vedl v roce 1999 k jejich vynětí z kompetence ministerstva zahraničí. Dnešní systém je nejasný, komplikovaný a neproduktivní.
Idea vzájemných stáží a prostupnosti jednotlivých ministerstev byla velmi živá zejména při úvahách, jak nejlépe zužitkovat čas, který velvyslanci, ale i další vyšší diplomaté tráví mezi misemi v ústředí. Na nabídku vytvoření míst poradců ministrů pro mezinárodní či unijní záležitosti, která by se obsazovala diplomaty za jejich pobytu v Česku, reagoval jen jediný ministr.
Stejně tak jsme zaznamenali spíše nezájem z Parlamentu či z magistrátů velkých měst. Naopak otevřenosti ministerstva zahraničí vůči stážím kolegů z jiných resortů celkem neodůvodněně brání vysoké nároky na bezpečnostní prověrky a lhůty pro jejich získání.
Stanovení transparentních pravidel pro přípravu, umísťování a povyšování diplomatů, která by zohlednila potřebu určité jistoty kombinované s měřením výkonnosti, proběhlo při přípravě Kariérního řádu ministerstva v letech 1997 až 1998. I tento kariérní řád ovšem posléze podlehl účelovým distorzím.
A tak snad je možné a nutné polemizovat jen s názorem, že příprava diplomatů je poplatná překonaným představám. Studijní curriculum Diplomatické akademie lze jistě doplnit o kvalitnější přípravu pro oblast mezinárodního obchodu. Nicméně rezignovat na důkladnou přípravu v oblasti mezinárodní politiky, diplomatického protokolu a mezinárodního práva by mohlo vést ke ztrátě orientace při rozhodování v komplikovaných věcech.
Zejména mám na mysli otázku pohybu zbraní a speciálních technologií, obchodování s některými vládními režimy i celkové rozhodování o souvislostech obchodních vztahů. Jinak řečeno, diplomacie se nesmí podílet na přístupu "dělat byznys za každou cenu".
Autor pracuje pro IBM, v letech 1997 až 1999 byl náměstkem ministra zahraničí