| Rozdíly: Psychologie je stále o dost populárnější než chemie Situace je už řadu let podobná. Některé školy jsou dlouhodobě přetížené žádostmi o studium, jiným se jich skoro nedostává. Lepší je vyzkoušet více možností "Podala jsem si raději několik přihlášek, protože chci studovat jazyky," přiznává Irena Kozlová z Berouna, která čerstvě odmaturovala. Hlásí se na dvě filozofické a tři pedagogické fakulty. "Doufám, že kvantita v mém případě nahradí kvalitu. Nejsem přes angličtinu žádný génius, ale byl by v tom čert, aby to aspoň někde nevyšlo," dodává Irena. "Ti, kdo jdou studovat, většinou dobře vědí, jestli se hlásí na obory přeplněné, nebo prázdné," říká k tomu plzeňská psycholožka Magda Vlková, "třeba psychologii chce studovat spousta lidí. Já sama jsem se na ni hlásila dvakrát." Technické obory lákají především fandy Nezájem o většinu technických oborů vysvětluje Vlková představou, že jejich studium je mnohem náročnější. Uchazeči o studium se ho bojí. "Rozhodně bych si studovat jadernou fyziku netroufla," říká Zuzana Fialová z Ostravy-Poruby, "mám pocit, že to musí mít člověk v jedné hlavě schovány tři až čtyři další. Kluci, kteří od nás šli na technické obory, byli opravdu machři. Vždycky si všechno odvodili dvakrát rychleji než já, a to jsem jedničkářka." Jenže jiné obory, o nichž panuje představa, že jsou náročné, problémy s počtem zájemců o studium nemají. Třeba fakulty obecného nebo veterinárního lékařství si mohou vybírat lépe. "U lékařů jde o obecnou prestiž, mají ji ve společnosti výrazně vysokou," říká Magda Vlková, "u veterinářů zase hraje roli láska ke zvířatům, spousta lidí ji v sobě má odmalička a chce ji nějak ventilovat i svým zaměstnáním." Ti, kteří nejsou tak výrazně orientováni, jdou ale podle Vlkové raději studovat práva, jazyky nebo ekonomii než třeba strojírenské technologie. V představách spousty lidí jsou to "okecávací" obory. Je těžké se na ně dostat, ale pak už to člověk nějak doklepe. Možná ta představa není od skutečnosti zase tak daleko. Humanitní obory lidi baví "Vždycky jsem chtěla studovat andragogiku," tvrdí Pavla Michálková, které se její sen splnil v Praze, "tedy hned, jak jsem se dozvěděla, co to je. Měla jsem prostě ráda lidi, ráda se s nimi bavila o jejich budoucnosti a stále ještě si držím představu, že o tom moje práce jednou bude." Mirka Kytlicová z Třemošnice zase tvrdí, že od základní školy chtěla být učitelkou: "Naši mi říkali, že to mám v sobě. Že vychovávám i je. Tak se teď hlásím na pedagogickou fakultu. Těším se, že mi jednou budou děti říkat pančelko." Psycholožka Vlková potvrzuje, že pro většinu lidí je zajímavější dějepis, než dejme tomu chemie. "Člověk myslí v příbězích. V dějepisu je nemusíme příliš hledat, ale zkuste udělat story ze sloučení vodíku a kyslíku. Ne, že by to nešlo, ale jde to, možná oprávněně, trochu proti srsti chemikářům." Co dělat, když to nevyjde "Nejdůležitější je se nehroutit," vzkazuje Vlková všem, kteří se nedostanou na školu, po níž touží. "Je možné třeba vyjet do zahraničí či si udělat státnici z jazyka a příští rok to zkusit znovu." Její slova potvrzuje i Michal Falář z Kolína. "Když jsem se poprvé nedostal na práva, připadal jsem si kvůli tomu jako trotl. Napodruhé to vyšlo a dnes už si připadám jako trotl kvůli úplně jiným věcem." |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
