Pierre Mollicone: Vlasy jsou moje vášeň
Pierre Mollicone patří k nejuznávanějším kadeřníkům na světě. Je uměleckým ředitelem Haute Coiffure Francaise, což je asociace sdružující přední francouzské vlasové designéry. Do Prahy přijel minulý týden proto, aby českým kadeřníkům předvedl nejnovější trendy účesů, jichž je autorem. O těchto střizích říká, že jsou velmi ženské a hodně emotivní. "Nejdůležitější, co můžeme ženě nabídnout, je respektovat její ženskost," tvrdí francouzský kadeřník.
"Střihy s ostrými hranami sledující linii obličeje jsou tím, co budou ženy v nejbližších několika letech vyžadovat," předpovídá Pierre Mollicone. V hodinové show předvedl několik variant těchto střihů. Oháněl se hlavně nůžkami, v některých případech i "seřezávátkem", jímž zjemňoval partie vlasů na krku. "Kombinace technik umožňuje precizní střih," vysvětluje Mollicone, "atraktivní barva zase střihu nechá patřičně vyniknout. V našem salónu říkáme, že barva vlasů je módní doplněk."
Pierre Mollicone má salóny tři, z toho dva ve Fontainebleau poblíž Paříže. Je mu osmatřicet a vlasy stříhá od svých šestnácti let. "Moje rozhodnutí stát se kadeřníkem nikoho nepřekvapilo, protože i můj otec byl kadeřník. Pracoval v jednom pařížském salónu, ale to mně nestačilo. Od začátku jsem si přál dělat pro módu a taky ji ovlivňovat."
A jak se vlastně móda dělá? Pierre Mollicone tvrdí, že pokud začíná vytvářet novou kolekci účesů, musí přesně vědět, kam směřovat. "Prvotní inspiraci nacházím už v samotných kolekcích vlasové kosmetiky L'Oréal, s níž pracuji. Nové technologie, které používá, do značné míry ovlivňují i techniky střihu." Další inspirační zdroj je prý méně konkrétní: "Navštěvuji muzea, galerie, umělecké a krejčovské dílny. Nejvíc mě asi ovlivňuje moderní umění. Aby člověk vytvořil trend, musí vnímat pohyb ve společnosti. To platí v módě stejně jako v umění."
Spolupráce mezi špičkovými oděvními a vlasovými designéry je prý naprosto samozřejmá věc. Pierre Mollicone má ze současných módních návrhářů nejraději Paco Rabanna, s nímž pracuje již léta. "Vytvořili jsme si vztah plný vzájemné důvěry," říká. A v čem se práce vlasového a oděvního designéra podobá? "Móda pracuje se stejnými prvky a pojmy jako kadeřnictví - s geometrií a konstrukcí," vysvětluje Pierre Mollicone. "V obou případech se to točí kolem hmoty, barvy a struktury."
O francouzském stylu účesů tvrdí, že je jednoznačně inspirován Pařížankou, "která je energická a má chic". Francouzský šarm je v módě pojem a stěží by se dal napodobit. "Jeho kořeny vidím v naší kultuře a historii," říká Pierre Mollicone. "Minulost určuje současnost a předznamenává budoucnost. Francie je země s velkou kulturou a velmi bohatou historií. Asi jsme jí svým způsobem ovlivněni všichni."
Když Pierre Mollicone stříhá, je to skutečně podívaná. V okamžiku, kdy levou rukou fénem zespodu rozfoukává vlasy do vějíře vlajícího kolem hlavy modelky a pravou rukou rychle stříhá poletující konečky, publikum šílí. A jak dlouho trvá, než ostříhá jednu hlavu? "V salóně je potřeba víc času, aby zákaznice měla pocit, že je o ni dobře postaráno. Ale na scéně musím stříhat hodně rychle. Můj rekord je šest minut. Za tu dobu jsem na jedné show vytvořil účes. Nejde však jen o to být rychlý. Stejně důležité je být velmi precizní."
Pierre Mollicone přisuzuje účesu i psychologickou moc. Vypráví o ženě, která měla vlasy do pasu a přišla za ním, aby jí vymyslel nový účes. "Ostříhal jsem ji nakrátko. Ta žena potom změnila kompletně svůj život - práci, šatník i partnera." A jak ženám nový účes vytváří? "Dobře si ženu prohlédnu a většinou jsou to oči, kde je řešení. Oči jsou základ obličeje a jeho krásy, ale i účesu. Samozřejmě, také s ní mluvím a respektuji její přání, právě tak jako profesi. Nikdy nemůžete profesorku na gymnáziu učesat stejně jako velvyslankyni."
O své profesi Pierre Mollicone tvrdí, že jejím základem je sice řemeslo, "ale sám ji cítím jako umění." Vůbec mu prý nevadí, že se pohybuje převážně v ženském světě. "Ženy mám rád a vždycky se mi zdají být hezké."
Na vlasy prý myslí ráno, když vstává, i večer, když jde spát. "Upřímně, je to tak. Nemohu jinak. Není to pro mě práce, ale vášeň. A jestli jsem někdy měl trauma z vlasů? Taky. Trauma kadeřníka se dá srovnat s traumatem spisovatele, který stojí před bílou, nepopsanou stránkou."
[*]
