TENTO DEN
7. ČERVENEC 1994
Když Parlament před devíti lety přijímal zákon o Bezpečnostní informační službě (BIS), jeho autoři ohlašovali: Vzniká instituce, která dokáže potírat mafie i korupci, a přitom si dokáže udržet i politickou nezávislost. Další roky, poznamenané úniky informací i bojem o vliv uvnitř služby, naznačily, že k tomuto cíli je ještě daleko.

Bývalý náměstek Bašta

Z BIS od rozdělení federace "sbíraly" informace všechny významné strany: ODS, ODA, KDU-ČSL i sociální demokraté.
Opravdový skandál ovšem propukl až 8. listopadu 1996. Místopředseda vlády a šéf KDU-ČSL Josef Lux oznámil, že tajná služba měla agenta na jeho Ministerstvu zemědělství. Svá podezření dokládal třemi stránkami ze svazku Island, na nichž se objevovalo jeho jméno.
O tři dny později předseda tehdy opoziční ČSSD Miloš Zeman v Ostravě prohlásil: Podobně jako Luxe sledovala BIS i další. Dokumenty z takzvaného Zemanova kufříku sice později odborníci zpochybnili, pravicová Klausova vláda se nicméně poprvé smrtelně otřásala.
V případu Luxe i Zemana se výrazně angažoval expert ČSSD na zpravodajské služby Jaroslav Bašta, mimo jiné bývalý náměstek kontrarozvědky. Právě on několikrát zveřejnil tajné materiály, které ze služby unikly. Když se policisté, kteří tyto kauzy později vyšetřovali, Bašty ptali, kde k dokumentům přišel, odpovídal: V metru od neznámého muže. "Kdo ty materiály Baštovi dává, to znervózňuje celou komisi. Ukazuje se totiž, že BIS je děravá jako cedník," reagoval tehdy poslanec ODS Jan Klas.
Na aféru Lux nicméně doplatil jen tehdejší ředitel služby Stanislav Devátý. Případ údajného sledování byl - podobně jako aféra Zemanova kufříku - zahrán do autu.
Devátý dnes tvrdí, že o lidech, kteří vynášeli informace pro politické strany, věděl a snažil se jich zbavit: "Jak to dopadlo, vidíte."

Kdo může být ředitelem

Devátého nástupce Karel Vulterin vydržel dva roky. Koncem ledna 1999 jej vláda okamžitě propustila. Zdůvodnila to stížností rezidenta britské tajné služby MI6 Christophera Hurrana, který Vulterina vinil z útěku iráckého diplomata a špióna Džábira Sálima. Vulterin, pro něhož kabinet nenašel místo ve státní správě, skončil jako šéf kasina, později odešel do bezpečnostní agentury Arenet. "Skutečnost je taková, že i Vulterin doplatil na politické kontakty některých podřízených," myslí si dnes Devátý.
Je pravdou, že mnohým kontrarozvědka pomohla do vlivných funkcí. Bašta se později stal ministrem, který měl na starosti právě tajné služby. Bývalý agent František Ondruš se zase později uplatnil coby poslanec Unie svobody.
Někdejší zaměstnanec BIS Tomáš Kadlec se stal v roce 1998 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu, který má prověřovat bezúhonnost úředníků. I přesto, že Devátý o Kadlecovi tvrdil, že v minulosti dával informace politikům.
Po nezdaru s Vulterinem vláda vybírala šéfa pět měsíců, službu zatím vedl náměstek Jaroslav Jíra. Ředitelem se následně stal Jiří Růžek, muž s rozsáhlými zkušenostmi z tajných služeb. Ani jemu se ale aféry nevyhnuly. Několikrát musel vysvětlovat třeba to, že se o něj zajímala policie, když pomohl údajnému špiónovi Petru Vágnerovi získat zpět řidičský průkaz poté, co tento jezdil opilý.
Růžkův pád přišel po tvrdém střetu s šéfem NBÚ Kadlecem. Případem, v němž se obě služby vinily z nezákonných praktik včetně odposlechů a vynášení citlivých údajů, se bezvýsledně zabývaly Parlament i vláda. Letos v květnu oba ředitelé rezignovali. Kadlec se stal ředitelem státní firmy Čepro, Růžek dostal nabídky na práci v diplomacii.