Petr Liška: Zrušme nemocenské dávky

Osoba samostatně výdělečně činná a zejména taková, která nikoho nezaměstnává, se stala obětním beránkem vládní reformy, protože prý neplatí daně, nepřispívá do důchody a parazituje tak na sociálním systému. Zřejmě tento pohled je důvodem, proč Ministerstvo práce a sociálních věcí chtělo živnostníkům zrušit výplatu nemocenské za prvních 14 dnů nemoci.
Nynější podoba vládního návrhu změn nemocenského pojištění sice již neobsahuje podstatné systémové změny, zvažované ministerstvem, ale materiál může být do budoucna i přes morální problematičnost inspirativní.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém návrhu vychází z toho, že prvních 14 dní nemoci nejde o nemocenské dávky, ale o náhradu mzdy zaměstnavatelem. A protože živnostník zaměstnává sám sebe, nemá v této době od koho náhradu dostat. Na rozdíl od zaměstnavatele, který by měl čerpat prostředky na náhradu mzdy ze snížených odvodů, se mu však odvody do sociálního systému zvýší.
Tato skutečnost může paradoxně živnostníkům nakonec pomoci, protože zdůrazňuje fakt, který byl při atacích proti nim zcela opomíjen - poctivý živnostník je občanem, který nezatěžuje sociální systém, nepobírá dávky v nezaměstnanosti, nečerpá zdravotní pojištění při simulované nemoci. A nyní dokonce nebude mít nárok ani na to minimum, které mohl dostat při nemoci krátkodobé.
Přestože třeba odvádí do veřejných rozpočtů méně než zaměstnanec, v důsledku nižšího čerpání z těchto zdrojů může být nakonec pro stát "levnější". Zvlášť, když se k nákladům na zaměstnance připočítají například výdaje na investiční pobídky a další dotace.
Obraz živnostníka tak dostane úplně jiný rozměr, než jaký dosud vyplývá z účelově zdůrazňovaných statistik jeho plateb do veřejných rozpočtů.
Uvažovaná změna nemocenské živnostníky sice znevýhodňuje, ale není ji třeba principiálně odmítat.
Živnostníkovi se v průměru už nyní stejně nevyplatí státní nemocenské pojištění platit. Těch pár stokorun, co při nemoci dostane, totiž nestačí na krytí závazků z jeho podnikání.
Onemocní-li, pak buď má určité rezervy a krátkodobější přerušení činnosti vydrží, nebo nějak zajistí kontinuitu živnosti a pak má i nadále alespoň nějaký příjem. Při dlouhodobější nemoci mu mnohdy nezbývá než živnost ukončit nebo přerušit a pro tento případ se připojistí komerčně, aby měl po nějakou dobu z čeho žít.
Není důvod, proč "státní nemocenskou" nepřevést plně do komerční oblasti. Ovšem i pro zaměstnance. Zejména ti s nižší mzdou by se vzhledem k mizivé vlastní rezervě museli pojistit dejme tomu již od sedmého dne neschopnosti, ale cenu pojistky by bez problémů uhradilo zvýšení mzdy o zrušené odvody. Státu by pak zůstala jen kompetence, která mu patří - postarat se o nejslabší. V tomto případě o ty, které postihne dlouhodobá či vážná nemoc.
Autor je manažerem Asociace exportérů