V Česku leží ladem biliony korun, přišli pro ně Američané a Korejci, říká šéf Wood & Company Vladimír Jaroš

Pražská burza může být zajímavá nejen pro Čechy, ale i pro zahraniční obchodníky a firmy. Američané tu prodávali GE Money Bank, vybrali si ji i Korejci pro Doosan Škoda Power. „Je tu přebytek investičního kapitálu a nedostatek investičních příležitostí,“ říká v rozhovoru pro Ekonom šéf investiční skupiny Wood & Company Vladimír Jaroš. „V Praze umíme dělat primární úpis akcií. Otázkou spíš je, jestli to umí majitelé českých firem,“ dodává a pak použije zajímavé slovo – Češi jsou podle něj v kritice domácí burzy zbytečně „sebemrskačští“.

Jak je na tom Burza cenných papírů Praha v porovnání s jinými v regionu střední a východní Evropy?

Dnes je konečně dobře naceněná a relativně funkční. Pro zahraniční investory je to jedna ze standardně fungujících evropských burz, na které normálně obchodují, a pro domácí investory je to stále většinou hlavní burza, kterou sledují a kde mají část akciových likvidních aktiv.

Co myslíte tím „dobře naceněná“?

Z hlediska zhodnocení předběhl index PX v loňském roce nejen například americký index S&P, ale i burzu v Polsku či Maďarsku. Byla to tedy nejlépe performující burza ve střední a východní Evropě. Vezměte si, že se tu obchoduje například Moneta Money Bank, která je dnes jednou z nejdražších bank v celé Evropě. V roce 2016 se Američané rozhodli udělat tu primární úpis, tedy IPO, Monety Money Bank, když prodávali svou pobočku GE. Ten příběh je skvělý. Bance se na burze daří a dělá dobrou službu české ekonomice. Teď se uskutečňuje IPO Doosan Škoda Power, pro něž se rozhodl akcionář Doosan Enerbility, což je firma listovaná na burze v Koreji. To je skvělý výsledek. My na dané transakci spolupracujeme s Raiffeisenbank v pozici vedoucích manažerů emise.

Pořád je to ale malá burza.

Samozřejmě že se tu dělá menší počet IPO. Jsme malá ekonomika s necelými 11 miliony obyvatel. Očekávání, že tu budou tituly tak likvidní jako ve Spojených státech, je nereálné. Evropa je, co se týče burz, roztříštěná a každý jednotlivý trh řeší své problémy. To je dáno současným nastavením. Ale to, co pražská burza dělá, je vyloženě nadstandardní ve srovnání s dalšími burzami v celé Evropě. Vezměte si trh Start, kde se obchodují menší tituly. Dva nejúspěšnější Primoco a Gevorkyan se už posunuly na hlavní trh. Takhle úspěšný trh menších firem nemají ani burzy západoevropských zemí.

Takže zprávy, které se občas objevují, že česká burza umírá, nejsou podložené, byť obchodů tam dlouhodobě ubývá?

Máme trošku takovou tu sebemrskačskou rétoriku. Že pražská burza nefunguje, dost často říkají i sami podnikatelé. Částečně ve snaze přimět stát, aby případnými státními IPO nebo SPO (sekundární emise akcií – pozn. red.) burzu zatraktivnil a zlikvidnil. Ale my v Praze umíme dělat IPO. Otázkou spíš je, jestli to umí majitelé firem a dokážou využívat takto získaný kapitál. Samotná burza ukazuje, že je schopná jim pomoci a je připravená tyto úpisy akcií realizovat. Vezměte si skvělý příklad České zbrojovky, která později koupila americký Colt. Na burze zůstává, má ústředí stále v Česku, zároveň nakupuje firmy ve světě a za nákupy platí akciemi listovanými na pražské burze. To je další skvělý český unikátní příběh. Chyba není v burze. Možná je spíš v těch podnikatelích.

Proč myslíte, že ji více nevyužívají? Jenom to neumí?

Bezpochyby je tu velká konkurence jiných zdrojů financování. Bankovní financování, domácí a zahraniční privátní kapitál tu mají silné postavení a představují pro veřejné trhy v zásadě zdravou konkurenci. S tím, jak tu rostou ambice i reálné úspěchy českých firem v dobývání světových trhů a vedle toho jsou na bankovních běžných a termínovaných účtech biliony korun, které nejsou využívány ve prospěch podnikání a růstu českých podniků, je to škoda. Na druhou stranu se v Česku velmi daří fondům kolektivního investování, vznikají tu realitní fondy či private equity fondy. V oboru fondů kolektivního investování jsme vedoucím trhem v regionu. V Polsku neexistují realitní fondy a Poláci si stále kupují maximálně investiční byty.

Už jste hovořil o záměru Doosan Škoda Power, vlastněné jihokorejským kapitálem, vstoupit na pražský trh. Vy se přímo na tomto úpisu podílíte. Je to nějaký signál změny a příležitosti oživit český kapitálový trh?

Doufám, že ano. Už v minulosti jsme ale vnímali jako předzvěst obratu k lepšímu vstup Monety či Zbrojovky. Bezpochyby je i toto signál, že naše burza je pořád zajímavá. Otázkou zůstává, jestli se toho chopí někdo další. V rámci Wood & Company jsme přišli s projektem SPAC (společnost založená za účelem akvizice – pozn. red.) a jen díky němu vstoupil na pražskou burzu Footshop. Nabídli jsme i další různé emise. Burza funguje jako propojka mezi penězi a podnikatelskými nápady. Musí to být ale podnikatelé, kteří přijdou, chtějí to a také vědí, co to obnáší ve srovnání s ostatními formami financování.

rozhovor

Bez dostavby Dukovan a výstavby OZE do Česka Google či Microsoft nepřijdou, říká developer Pavel Sovička

31. 1. 2025 ▪ 14 min. čtení

Může úpis Doosanu dát příklad? Co přináší Korejcům?

Chtějí získané peníze investovat do rozvoje a růstu. V bankách se tu válí ladem biliony korun.

Kdo ty peníze drží?

Dnes převažuje poptávka po globálních ETF, ale investoři jsou lokální a dává jim smysl investovat i s úspěšnými českými podnikateli, kterých je tu celá řada. Když přijde podnikatel s hodnověrným příběhem a bude se chtít férově rozdělit o zisky a získat kapitál na expanzi, jsem přesvědčený, že čeští investoři ho budou chtít financovat. Že podpoří raději příběhy, které znají a rozumí jim. To je vždy lepší než financovat firmy, které neplatí daně v Česku a nemají s námi nic společného. Chuť domácích investorů investovat tu exponenciálně roste a ani zahraniční nemají s pražským trhem žádný problém. Je tu naopak přebytek investičního kapitálu a nedostatek investičních příležitostí. Pokud chce investor nějakou hloubku trhu a nacenění, pak je dobře, když se do toho zapojí i retailoví zákazníci. My sami jsme vybudovali roboplatformu Portu, která je na to připravená a čeká na příležitosti.

Které další české nebo zahraniční firmy by mohly v následujících letech vstoupit na pražskou burzu? Například se mluví dlouhodobě o Rohlíku.

Myslím, že zrovna Rohlík toto rozhodnutí časem čeká, protože ho zčásti vlastní skupina institucionálních investorů, kteří budou hledat exit. Podle mého názoru bude jednoznačně důležité, pokud se bude rozhodovat mezi více burzami, kde bude vyšší poptávka. V Praze si případné IPO Rohlíku své investory určitě najde už proto, že skoro všichni bohatí Češi služby Rohlíku používají denně. Vyzkoušeli jsme si to už s akciemi Zentivy, která byla na londýnské burze, s duálním listingem na pražské. Tehdy měl majoritu londýnský private equity vlastník a investoři z Londýna. Obchodování se ale postupně přesunulo do Prahy až do doby, než firmu koupilo Sanofi a stáhlo ji z burzy, a to za velmi dobrých podmínek pro domácí investory. Zájem domácích investorů tu tedy rozhodně je.

Co by burze nejvíce pomohlo?

Velkou pomocí by bylo, kdyby stát prodal větší část ČEZ nebo například zalistoval pražské letiště. Ideální by také bylo změnit legislativu tak, aby penzijní fondy mohly a měly investovat na českém kapitálovém trhu a tím financovat českou ekonomiku místo toho, aby prostředky směřovaly na zahraniční trhy. Nadějnou vlaštovkou je v tomto ohledu dlouhodobý investiční produkt, který umožňuje investorům nakupovat aktiva podle jejich penzijních potřeb.

Když se podíváme na nabídku DIP – těží z něj nějak český kapitálový trh?

Tento investiční produkt se teprve rozbíhá, a přestože ho už využívá přes 100 tisíc lidí, zatím ještě není významně propojený s českým trhem. Přes Portu máme zhruba 24 tisíc uživatelů DIP a já jako jeho hlavní problém vnímám, že lidé si mohou ročně odečíst z daňového základu maximálně 48 tisíc korun, což je poměrně nízký limit, ve srovnání se zahraničím určitě. Proto bude trvat déle, než se skrze DIP produkty vytvoří větší objemy financí, které by mohly mít vliv i na český kapitálový trh. Na západoevropských trzích lidé, pokud tedy nejsou miliardáři, téměř nenarazí na strop u odpočtů, což motivuje k vyšším investicím. U nás tento limit zhruba ve výši dvou tisíc eur ročně limituje jak růst portfolií, tak dopad na pražskou burzu a další fondy kolektivního investování. Loni bylo v DIP produktech celkem asi 2,4 miliardy korun. Vedle toho máte na bankovních účtech uloženy biliony korun, které se prakticky nezúročují, respektive nepokrývají inflaci.

Pokud byste měl navrhnout konkrétní kroky k oživení pražské burzy, co by to bylo?

Za klíčové považuji to, o čem teď hovořím, tedy navýšení daňově odpočitatelné částky u DIP, alespoň o jednu nulu. Dalším krokem by bylo zavedení povinnosti pro penzijní fondy, aby část portfolia, například 20 procent, investovaly do českého kapitálového trhu. To funguje třeba v Polsku. Současně by bylo vhodné rozšířit nabídku titulů na burze. Tím by se i pro penzijní fondy zvýšila její atraktivita.

Kdy český stát nejvíce pomohl české burze?

Naprostým vrcholem byla kuponová privatizace před třiceti lety. Tehdy se na trh dostalo zhruba 1500 firem. Dnes je na burze pouze několik desítek titulů. Od té doby se pro kapitálový trh v Česku bohužel moc neudělalo.

Jaká je teď situace s ČEZ?

Diskuse kolem ČEZ vyvolává nejistotu, což je logické, protože jde o společnost, kterou vlastní z velké části domácí investoři. Pokud by ji stát vykoupil, tito investoři na tom pravděpodobně vydělají. Hlavní problém ovšem spočívá v tom, že žádná vláda dlouhodobě pro kapitálový trh nic významného neudělala. Stát v podstatě odevzdal správu penzijních prostředků českých občanů zahraničním fondům. Tento krok byl jistě motivován snahou o bezpečnost, aby tyto prostředky neutrpěly škodu nebo nebyly rozkradeny. Nicméně výsledkem je, že tyto fondy dnes financují rozvoj zahraničních ekonomik, nikoliv české. Polsko zvolilo jinou cestu a získalo díky tomu likvidnější kapitálový trh.

I pravděpodobný příští vítěz voleb Andrej Babiš zopakoval záměr vykoupit minoritní podíly ČEZ. Co by to znamenalo pro burzu?

Aby ztrátu po ČEZ kompenzovala, muselo by na burzu přijít mnohem více emisí než například jen teď Doosan. Pozitivní zpráva pro burzu by to tedy nebyla. Naopak by to byla velká škoda pro rozvoj trhu, kapitalismus i podnikání v Česku, které táhne ekonomiku. Jako špatné by to vnímaly také menší podniky na burze. Zmizela by totiž významná část likvidity, což by negativně ovlivnilo obchodování ostatních titulů. Dnes se na pražské burze zobchodují akcie ČEZ přibližně za 180 miliard korun. Nicméně burza by tento krok přežila, stejně jako hráči na trhu, včetně nás. A je tu ještě jedna věc – pokud investorům částky vyplacené za případný výkup akcií ČEZ přijdou na účet, budou je muset někam investovat. Buď zde musí být atraktivní alternativy, nebo ty peníze odtečou jinam. Takže by zde zároveň vznikla příležitost pro další firmy, které tam jsou nebo o IPO uvažují. Mohly by relativně snadno získat kapitál na další růst a expanzi na globální trhy, když nabídnou zajímavý příběh.

Aktuálně se debatuje o vyjádření ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, který mluvil o zdanění burzovních obchodů. Co takové výroky vypovídají o českých politicích?

Jednoznačně ukazují, že politici nerozumí fungování kapitálových trhů. Nechápou, jak zásadní přínos může mít dobře fungující kapitálový trh pro ekonomiku. Pokud by se správně rozvíjel a využíval, mohl by být jedním z motorů hospodářského růstu Česka.

Je pro Česko smysluplné zachovat si vlastní burzu? Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nedávno mluvila o potřebě integrace kapitálového trhu napříč Evropou a vy sám jste před chvílí hovořil o evropské burzovní roztříštěnosti.

Celkově by kapitálová integrace Evropě určitě prospěla, ale pro českou ekonomiku a firmy by to nebylo ideální. Například český trh Start dokazuje, že i na menší burze lze nabídnout zajímavé možnosti financování pro střední a malé podniky, které by na větších evropských burzách neměly šanci. Tento trh bývá neprávem podceňovaný, ale právě jeho prostřednictvím firmy jako mmcité získávají kapitál na expanzi do zahraničí.

Kdyby k integraci došlo, byla by pak Evropa schopna konkurovat USA?

Myslím, že Evropa by měla primárně snížit nápor regulací, a to jak na emitenty, tak na účastníky trhu, jako jsme my. Kromě toho by bylo potřeba sladit legislativu, úpadkové právo a mnoho dalších oblastí. Právě vysoká míra regulace odrazuje firmy, které často raději míří na svobodnější a flexibilnější trhy, jako jsou Spojené státy. Další překážkou je fakt, že národní šampioni to mají vždy jednodušší na trzích, kde jsou doma. Například když bukurešťská burza realizovala emisi výrobce energie Hidroelectrica, jednalo se o dvě miliardy eur. Přitom jde o trh objemově ještě menší než ten náš. Emise na jiných trzích mají smysl zejména u firem s globálním byznysem, které už investoři znají i jinde. Tak uvažovaly třeba Avast a Eurowag, když se listovaly v Londýně. Avast to měl ze začátku velmi složité a Eurowag to má složité do dneška. Naopak v Praze třeba Moneta a CZ Colt prokázaly, že pro národní šampiony a pro firmy s českým zázemím a klidně globální ambicí je pražská burza dobrou adresou.