Jiří Zapletal: Slabé stránky učitelské stávky

Nezúčastněná osoba se může ptát, proč stát tak málo oceňuje své "zaměstnance", ale také, proč si to učitelé nechají líbit.
Učitelé stávkovali s tím, že tak činí nejen ve svém zájmu, ale hlavně v zájmu žáků a studentů. Tím jako by říkali, že špatně odměňovaný učitel není motivován ke kvalitní práci, a tedy ji odbývá. Zaslouží si pak ale učitelé, kteří veřejně demonstrují svou nekvalitní práci, zvýšenou mzdu?
Každý jedinec ve společnosti patří do nějaké skupiny. Každá skupina je pro společnost důležitá. Žebříček důležitosti však nelze sestavit. Přesto jsou mnohé z těchto skupin vyjímány a předhazovány společnosti jako pozitivní nebo negativní příklad. Učitelé jsou pozitivním příkladem, ale pokud budou postupovat podobnou cestou i v budoucnu, přesunou se do kategorie druhé.
Ve společnosti je rozšířen názor, že ne nepodstatná skupina absolventů pedagogických fakult zde studovala pouze pro dosažení vysokoškolského vzdělání. Mnoho absolventů ihned přechází jinam, kde, což je důležité, jsou úspěšní. Ti, kteří se věnují pedagogické činnosti, poté světu oznamují, že i pro ně existuje jiná možnost, než učit - následovat bývalé kolegy ze studií.
Proč ale rozumná bytost, kterou by učitel měl být, jedná tak neracionálně? Může-li získat zaměstnání, ve kterém by byl úspěšný a hlavně by měl lepší mzdové ohodnocení, proč tak neučiní?
Nabízejí se dvě odpovědi a ani jedna není pro učitele přívětivá. První je, že zatajují své skutečné příjmy. Zaměstnání nelze omezit pouze a jen na peníze. S každou výdělečnou činností jsou spojeny i další přínosy (třeba prestiž povolání). Celkový příjem z dané činnosti je tedy roven celkovému užitku, který přináší. Pokud učitelé učí za nízkou mzdu a nejsou ochotni zaměstnání opustit, potom ostatní složky spojené s tímto povoláním vyrovnávají celkový užitek ze zaměstnání s užitkem očekávaným jednotlivými učiteli.
Druhou možností, proč učitelé neopouštějí svá místa, je, že lžou o svých schopnostech uplatnit se jinde. V tom případě by poukazování na bývalé kolegy, kteří našli uplatnění mimo školství, bylo pouze slepou patronou ve slovní přestřelce. Je totiž nelogické hladovět a mít přitom plnou spíž zásob.
Učitelská stávka vyvolává i další otázku: Proč stát šetří na svých zaměstnancích? Takto položená otázka je chybná. Stát totiž nešetří na všech svých zaměstnancích, pokud přijmeme předpoklad, že každý zaměstnanec, který je placen přímo či nepřímo ze státních příjmů, je zaměstnancem státu. Opět existují skupiny, které většinou dostanou, oč si řeknou. Učitelé mezi ně však nepatří. Srovnejme například učitele a lékaře a jejich výsledky při vyjednávání o platech.
Forma protestu učitelů - stávka - je tedy velice sporná. Jestliže chtějí učitelé dosáhnout svých cílů, měli by zvolit účinnější metodu, než je jednodenní uzavření škol. Stačilo by odejít ze státního školství do soukromé sféry nebo mimo obor. Otázkou je, zda na českých školách nezůstali jen ti, pro něž je školství jedinou možností se uplatnit, protože jinde je už nechtějí.
Autor je studentem Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava