Kulatý stůl

Hospodářským novinám a Komoře SNS se podařilo získat odpovědi na některé tyto otázky při kulatém stolu na téma Rusko - rizika a šance podnikání, uspořádaném 20. srpna 2003 za účasti členů Komory SNS Vladimíra Plašila, předsedy představenstva společnosti Alta, Jiřího Borovce, předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti Škoda JS, Václava Přibyla, místopředsedy představenstva společnosti Unipetrol, Milana Kuncíře, technického ředitele společnosti Unipetrol Rafinérie


Rusko je nevídané svým potenciálem, o to více zde podnikání má svá úskalí. Jak vy jste byli na ruské podmínky připraveni a v čem jste aktivní v tomto teritoriu?

Vladimír Plašil
Rusko je trh jako každý jiný a každý trh má svá specifika. Úspěšné podnikání zde však kromě jiného předpokládá i trvale udržovat a budovat osobní a obchodní kontakty. To znamená mít sice drahé, ale užitečné zastoupení. Rusko je obrovským trhem s 89 regiony, kde se nedá obejít bez individuálního přístupu. Kdo chce dělat velké obchody, měl by také pociťovat podporu státu. To jsou určité předpoklady úspěchu. A o tom, že obchody se tam dělat dají, svědčí fakt, že 90 procent obratu Alty představují aktivity právě v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Zaměřujeme se přitom na těžební průmysl a těžké strojírenství, na hutnictví, energetiku a průmysl stavebních hmot.

Jiří Borovec
Jsme dodavatelé zařízení pro jaderné elektrárny včetně servisu a před několika lety jsme se rozhodli vstoupit do byznysu, který nazýváme "oil and gas". Ten se materializoval v projektu rekonstrukce závodu na zpracování plynu v Sosnogorsku v Republice Komi. Co se týká jaderných aktivit, tam jsme ve stavu namlouvání. Přestože Rusové mají dnes téměř všechno, co potřebují pro své projekty v jaderné energetice, věříme tomu, že se budeme schopni prosadit v jejich jaderných elektrárnách nebo spolu s nimi ve třetích zemích.

Václav Přibyl
Unipetrol se uplatňuje na teritoriu bývalého Sovětského svazu jak v exportu, tak importu. Řekl bych, že importní aktivity z hlediska zabezpečení dodávek ropy, které realizuje dceřiná společnost Unipetrol Rafinérie jsou pro nás velmi významné. Ale chci podtrhnout, že export, který se snažíme navýšit ve východních zemích, je jedním ze strategických cílů Unipetrolu. Náš export se koncentruje do petrochemie a do speciální chemie. Limitujícím faktorem je však přece jenom rozloha států SNS. Pohybujeme se proto spíše v západních částech Ukrajiny a v Bělorusku. Kvalita našich výrobků, například plastů, je sice na lepší úrovni než u ruských, ale v centrálních částech země už rozhodují cena a naše vyšší dopravní náklady.

Milan Kuncíř
Unipetrol Rafinérie je nově založená 100procentní dceřiná společnost Unipetrolu, respektive vytvořená pro řízení rafinérských aktivit Unipetrolu. Pohybujeme se na ruském trhu a nakupujeme ropu nejen pro své aktivity v České rafinérské, ale i pro rafinérii Paramo. Obchodní problémy jsou tu možná trochu jiné než u kolegů exportérů. Stejná je potřeba pěstovat dobré vztahy s dodavateli. Už například kvůli tomu, že ropy je v určitých obdobích dočasně nedostatek. To je myslím alfa a omega v podnikání. V Rusku je to možná ještě o trochu důležitější.


S jakými riziky podnikání jste se v Rusku setkali? Mění se podnikatelské prostředí a snižují se tato rizika?

Vladimír Plašil
V Rusku proběhla určitá normalizace situace po krizi v roce 1998 a pryč je období, kdy ruským partnerům bylo v podstatě jedno, s kým dělají obchody. Dříve byla na prvním místě jednoznačně cena. Dnes jde našim partnerům kromě ní o solidnost a dlouhodobost vztahů s dodavateli.

Jiří Borovec
Rizika jsou na všech trzích, třeba taková, že partner zbankrotuje, anebo že nezaplatí zákazník. V případě Ruska bych ale viděl jako riziko turbulentní prostředí. Podnikatel si musí dávat pozor, v jakém stavu je firma. Musí počítat s tím, že v průběhu realizace většího projektu, může dojít k personálním změnám. Moje poselství českým podnikatelům, kteří na ruském trhu chtějí pracovat, by se dalo shrnout do jedné věty: Chcete-li na nějakém trhu pracovat, musíte se seznámit s jeho pravidly a ta dodržovat. Určitě bych podpořil myšlenku mít místní zastoupení, ať už jde o Čecha nebo Rusa. Doporučil bych úzký kontakt a navázání spolupráce s místní právní firmou a daňovou firmou. Ne vždy jsou jednotlivé ruské zákony sladěny, občas to přináší problémy.

Václav Přibyl
Existují finanční rizika, která se musí eliminovat na každém trhu, tedy i v Rusku. V našem případě jsme měli výhodu, že jsme pracovali s naším zástupcem v Moskvě. Zastoupení Unipetrolu fungovalo od roku 1966. Například vyřizování víz a jiných administrativních záležitostí bylo proto řešeno operativně. Samotný ruský trh se mění a stává se transparentnějším. Setkáváme se zde také s novou generací manažerů, kteří mají vzdělání na nejlepších univerzitách. Jsou jazykově dobře vybaveni, i když bych chtěl zdůraznit, že čeští obchodníci většinou dobře komunikují rusky. To při jednáních nezřídka působí pozitivně.


Zvláště menší a střední firmy poukazují na to, že jim podnikání ztěžují vízová povinnost, cla, korupce a další bariéry. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Vladimír Plašil
Ze strany ruského státu je vidět snaha zjednodušit legislativu a celní režim. V případě celního režimu to bude trvat určitou dobu, ale situace je nesrovnatelná se stavem před třemi lety. Legislativní záležitost je složitější, nicméně i tady je vidět posun. Co se týká víz, tady si troufnu říct, nedostatečně využíváme existujících možností. Na příkladu Slovenska a Polska vidíme, že i v tomto režimu jde věci maximálně zlehčit a zjednodušit, třeba pro podnikatele. Dochází i ke zjednodušení daňového systému. V Rusku byly desítky daní, nikdo o nich neměl přehled a daňové orgány v nich kličkovaly. Vzhledem k tomu, že k rozkladu státu v Rusku došlo v mnohem větší míře než u nás, tak je jasné, že je zde i větší korupce. Ale i v tomto směru je patrná snaha vlády dosáhnout změn. A co se týká byrokracie, v Rusku ji zná každý. Změna bude dlouhodobou záležitostí, to je otázka generací.

Jiří Borovec
Můžeme se bavit o tom, zdali Rusko není byrokratičtější než některé jiné země. Já jsem pobýval za oceánem a byl jsem nemile překvapen, jak i fungující ekonomika, jako je americká, se potýká s byrokracií. Co se týká celních bariér, tak každý stát se nějakým způsobem chrání. To se projevuje v našem jaderném byznysu, kde je patnáctiprocentní celní sazba. Pochopitelně to posouvá naše výrobky do úrovně, která se nám nelíbí. Co se týká daňového zatížení, souhlasím s tím, že je situace už trošku transparentnější a že je zde patrná snaha věci měnit. Ukažte mi ale stát, kde není korupce. Mám někdy pocit, že o korupci v Rusku se hovoří více, než o korupci v jiných zemích. Já mám zkušenosti z východoevropských trhů, ať už se jedná o Maďarsko, Bulharsko, Ukrajinu, a nemůžu říct, že bych měl při srovnání výrazně horší pocit z toho, jak to vypadá v Rusku.

Václav Přibyl
Problémy bych rozdělil do dvou oblastí. Za prvé ty, které řeší dodavatelé jako těžaři, a za druhé operátor, který se postará o to, aby ropa natekla do ropovodu a vytekla v Bukovcích na slovensko-ukrajinských hranicích. V druhém případě jsou největší administrativní překážky spojené s provozováním ropovodu. A s nominacemi rop na různá, řekněme exportní teritoria, která souvisejí do určité míry s aktivitami ministerstva energetiky. V našem byznysu to tedy není až tak o komunikaci s těžaři a s dodavateli ropy, ale také o tom, jakým způsobem administrovat provozování ropovodu. Je to o kontaktu na ruský centrální dispečink a o vazbách na dodavatele z Ruska. Ruská federace má určitou kategorizaci odběratelů, takže jestliže na Polsko severní větví ropovodu tlačí více jak dvacet dva miliónů tun ropy za rok, je to pro Rusy jiný partner, než jsme my se čtyřmi milióny. V kritických momentech jsou však i páky, například loňská problematika srpnových dodávek, kde nám aktivně pomáhalo Ministerstvo průmyslu a obchodu a ambasador v Moskvě Jaroslav Bašta.

Milan Kuncíř
Vzhledem k tomu, že obchodujeme s jednou komoditou, máme tudíž nastavené určité cesty a problémy nás nepřekvapují. Samozřejmě administrativa a byrokratické záležitosti s tím spojené tu jsou. Nicméně tím, že jsme využili pozitivních zkušeností České rafinérské, respektive Parama v nákupu ropy, jsme v tomto smyslu jejich pokračovatelem. Převzali jsme know-how, jakým způsobem tento obchod dělat.


Které obory považujete v Rusku za perspektivní? Kam by měl český podnikatel upřít své aktivity?

Vladimír Plašil
Co se týká plynárenství, ropy a petrochemie, myslím si, že Gazprom včetně dceřiných společností těží, zpracovává a přepravuje obrovské objemy na většinou zastaralých zařízeních. Možná trochu zaspal s vytvářením nových nalezišť, ale teď existují velkolepé plány na vybudování nových těžebních a transportních zařízení. Plynaři a korporace budou proto nuceni investovat do těchto zařízení. O krok napřed bude ten, kdo bude mít reference a bude znát ruskou realitu.

Jiří Borovec
Jenom v oblasti jaderné energetiky je ruský trh nejrychleji se rozvíjející na světě. Padesát procent všech bloků jaderných elektráren ve světě se staví a dokončuje v Rusku. Zároveň ruští jaderní dodavatelé mají nejvíce kontraktů v zahraničí. Jedná se zejména o zakázky v Číně, Indii a v mnohdy diskutovaném Íránu. My bychom se do Ruska rádi dostali, ale potýkáme se s řadou bariér. Jedna z nich je to, že zahraniční politika České republiky neumožňuje dodávat jaderná zařízení do zemí, jako je například Indie, které nepodepsaly smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Ruská exportní organizace Atomstrojexport, vyvážející jaderná zařízení a jaderné technologie, by přitom s námi ráda spolupracovala. Co Rusům zatím chybí, jsou peníze. V případě, že toho dokážeme využít, mluvím i o domácím programu, tak máme šanci se uchytit na 10 až 15 let. Pokud se to teď nezdaří, kapacity si vybudují bez nás.

Václav Přibyl
V naší oblasti podnikání máme určitý náskok před některými západními dodavateli. Západní konkurence je však flexibilní v poznávání ruské reality, takže se nastoluje otázka, jak náš určitý náskok udržet. U těch ropných firem, s nimiž jsme byli v kontaktu, například při přímých nákupech ropy pro Paramo, jsme jednali s řadou viceprezidentů, kteří jsou do firem nominováni například z USA či jiných západních zemí. Tam pracují specialisté ze západních těžařských a rafinérských společností, kteří si východní trh mapují velmi detailně.


Je proexportní politika českého státu dostatečně výrazná?

Vladimír Plašil
V 90. letech byla podpora ve vztahu k Rusku latentní. Mluvilo se o tom, ale priorita Československa nebo Česka byla jednoznačně směrem k Evropské unii a v podstatě to bylo správné. Nicméně v momentě, kdy zásadní rozhodnutí padla, mám pocit, že jsme trochu zaspali. Ne že se měla zahraniční politika otočit o 180 stupňů, ale měla být posílena podpora směrem na Rusko. Ta byla za předchozí vlády jednoznačně daná a nezpochybnitelná. Takovou podporu, jakou jsme zažili za poslední dva roky Zemanovy vlády, jsem za uplynulých třináct let nezažil. Bohužel naopak to platí i o posledním roce, kdy se na státní úrovni, s výjimkou návštěvy ministra Svobody v Moskvě, neodehrálo prakticky nic.
Systémově je dnes podpora exportu podchycená. Ovšem jestli si MPO bude dělat pořádek ve svých agenturách, myslím si, že je to krok správným směrem. Co se týká finanční podpory, ať už EGAP nebo ČEB, dnes to funguje podle běžných standardů. Nicméně pojištění EGAP nepotřebujeme u partnerů, s nimiž děláme pět let. To je otázka hodnocení rizika. Přece jenom by asi měl být rozdíl mezi komerčními bankami a státní agenturou. V praxi někdy těžko udržitelná je přitom klauzule 60procentního podílu českého zboží na obchodních projektech.

Jiří Borovec
Pohybujeme se v byznysu, který si žádá státní podporu těch nejvyšších míst, neboť se jedná o projekty, jako jsou výstavby jaderných elektráren či dodávky pro jaderné bloky. Při aktivitách na ruském teritoriu máme vynikající spolupráci s naší ambasádou, s velvyslancem Baštou a jeho týmem.