Od února 1997, kdy dal Jaroslav Dušek pokyn, aby se na pět dní zastavily na železnici vlaky, nepřišly žádné odbory s protestem takového rozsahu. Stávkou, která by způsobila velké škody a zároveň byla tolik vidět.
Dnes tento předák tvrdí, že odbory nejspíš prožívají či prožijí podobnou situaci jako kdysi v Americe. Členové jejich vedení působí v dozorčích a správních radách firem. "Půjdou pak ještě razantně proti zaměstnavatelům?" ptá se předseda Odborového sdružení železničářů.

hn: Když Václav Klaus prosadil v druhé polovině devadesátých let úsporné "balíčky", odboráři demonstrovali v ulicích, ale ke generální stávce se neodhodlali. Nyní jí kvůli Sobotkově reformě hrozíte. Proč?
To se dá těžko srovnávat. Ale tak jako jsme byli proti Klausovi, jsme i proti nynějším opatřením. To přece nejsou reformy, to jsou jen škrty. Kvůli Klausovu balíčku byly velké masové demonstrace. Těsně po nich jsme se ale odhodlali odejít z Českomoravské konfederace odborových svazů.
Jestliže nalákám na Staroměstské náměstí desetitisíce lidí a řeknu jim, že škrty v důchodech a sociálních dávkách nedopustíme, tak bych měl i říct, co se stane, když je vláda stejně udělá. Na toto téma pan Falbr a jeho kolegové diskusi odmítali. To byl nakonec důvod rozkolu konfederace. A proto také nebyla žádná stávka.

hn: A nyní by bylo možné generální stávku zorganizovat?
Ještě než se může vyhlásit, je potřeba konsensu naprosté většiny odborářů. Abych mohl hrozit generální stávkou, potřebuji k tomu jak konfederaci odborových svazů, tak naši Asociaci samostatných odborů. Sám nikdo nemůže efektu generální stávky docílit.

hn: Máte v rukou silnou zbraň - ovládáte železnici. Nestačila by tedy samostatná stávka železničářů?
Totéž jsem mohl udělat již za Klausových balíčků. Jenže jednou jedinkrát jsme si vyzkoušeli, jak "solidárně" reaguje konfederace. Vyhlásili jsme patnáctiminutovou stávku, železnice stála. Na naše bedra se pak sesypala neuvěřitelná vlna kritiky. V čase, kdy se stávka konala, se ve fabrikách obědvá. Takže všichni ostatní jen cinkali talíři, občas pustili nějaké sirény. Tak vypadá solidární akce?

hn: Mohou za to osobní spory mezi odborářskými lídry?
Je tady více důvodů. Ale je pravda, že jde i o osobní vztahy. Vždy existovaly velmi vyhraněné názory - a to i uvnitř konfederace - třeba vůči Falbrovi.

hn: Falbr je ale nyní senátorem. V odborech nepůsobí...
Bohužel, pozůstatky oněch nepříznivých osobních vztahů se přenesly do současnosti. Souvisí to i s majetkovým vyrovnáním mezi svazy.
Problém je i ten, že se někteří odboráři zapojili do politiky. Kdybych seděl na senátorské židli za vládní stranu, tak bych určitě nemohl vystupovat stejně, jako když tím politikem nejsem. Existují velmi striktní stranická rozhodnutí. Poslanecké kluby pomalu přinesou na hlasování i mrtvolu, jen aby měly o jednu zvednutou ruku víc. Proto v našem svazu neexistuje, aby ve vedení asociace byli členové politických stran.

hn: Nikdy jste nebyl členem nějaké strany?
Nebyl, nejsem a věřím, že mně to ještě chvilku vydrží. Zatím si vystačím s tím, že jsem nezávislý a nemusím se podřizovat stranickým rozhodnutím. I to je důvod, proč jsou naše odbory razantnější.

hn: Jak úderné by tedy měly být české odbory. Třeba jako v Německu?
Spíš jako ve Francii. Tamní odbory mají daleko větší tradici. Demokracie, svornost, rovnost a bratrství - to, co je dáno již od Napoleona, je tam daleko rozvinutější. Lidé tam tolerují protestní akce, podporují je alespoň prohlášením, když už ničím jiným. A rozhodně nejdou proti sobě. Což je u nás problém.
Mohu stávkovat a zastavit vlakovou dopravu v celém státě. Jenže v roce 1997, když jsme to udělali, jsme byli pod obrovským tlakem některých kolegů odborářů. Chtěli, abychom přestali. A to jsem nečekal. Tlačili na nás, protože některým leželo na haldách uhlí, dalším stála papírna, jiný neměl benzín. Jenže o tom všechny stávky jsou. Stávka musí bolet, jinak není k ničemu.
I zemědělci musí vyjít do ulic. Musí nějak ublížit ostatním, zasypat náměstí bramborami nebo tam vylít mléko, zatarasit traktory dálnici. Protože když budou stávkovat doma, tak poškodí jenom sebe.

hn: "Konkurenční" konfederace ale říká, že takové metody používat nemusí, jelikož více dokáže jednáním a lobbingem...
Kdyby to byla pravda, tak se letos v létě nekonaly demonstrace.
Bývalí odboráři jsou třeba v pozicích poradců a náměstků ministrů. Lobbing u neproblémových věcí se pak konfederaci daří. Není problém přijít za tím náměstkem ministra a on změny do návrhu zákona napíše, protože je kamarád. Ale jestliže dojde ke konfliktním situacím, tak přes tyto lidi toho tolik neprolobbuji. Proč jinak plním náměstí lidmi a vyhrožuji?

hn: Domníváte se, že je to něco jako korupce odborů mocí?
Domnívám se, že si u nás budeme muset prožít to, co se kdysi dělo v Americe. Tehdy tomu říkali žluťácké odbory. Bojím se, že i u nás bude snaha dostat odboráře na svou stranu tak, že se jim nabídnou různá manažerská nebo vlivná místa. Mnozí se budou moci dostat do správních a dozorčích rad. Vezmou za to peníze, které mohou být mnohem vyšší než jejich odborový plat. Půjde ale člen dozorčí rady, který si vezme padesát tisíc měsíčně, razantně proti zaměstnavatelům? Nebo si bude vědom, že se v dozorčí radě má velmi dobře a chce se tam udržet?

hn: Naznačujete tím, že něco podobného hrozí od lidí z Českomoravské konfederace odborových svazů?
V rozkvetlém pampeliškovém poli bych je nechtěl hledat. Zajímalo by mě, jestli bych je rozeznal...

hn: Vy sám jste také v dozorčí radě Českých drah...
Jenže všechny peníze odevzdávám do odborářských fondů. Takhle jsme si to odhlasovali a myslím, že jsme jediné odborové sdružení, které to tak dělá.

hn: Litujete odchodu vašeho sdružení z ČMKOS?
Ano, kvůli odborům jako celku. Konfederace tím obrovsky ztratila na síle. Je to na ní vidět. Ani my jsme tím nijak nezískali, ale alespoň jsme si udrželi image. Vláda si je moc dobře vědoma roztříštěnosti. Zákulisní vliv je ČMKOS nyní "prd platný", protože vliv koaličních partnerů je daleko silnější. A momentálně na to doplácejí všichni odboráři v České republice. Vláda může dělat kroky, které - kdyby konfederace byla silnější a byla ochotná se s námi bavit o razantnějších akcích - by nedovolila. Totéž platí o Parlamentu.

hn: Shodnete se s konfederací alespoň na základních společných protivládních bodech?
Určitě existují společné názory. Jsme schopni podepsat se s drobnými vnitřními výhradami i pod pozměňovací návrhy, které zhotovila konfederace.

hn: Myslíte si, že nakonec můžete ještě vládu "porazit"?
Pořád se dá ještě bojovat. I když je jasné, že konfederace odborových svazů zbourala možnost generální stávky. Kolegové podrazili své odboráře. A asociace nyní musí zvážit, jaké má další možnosti.

hn: Považujete možnost generální stávky za definitivně ztracenou?
O ní už nemůže být řeč. Jsme rozladěni hlavně z toho, že jsme vytěsňováni ze sociálního dialogu. Vláda se baví jen s konfederací a nám ani nedává vědět.
Z obou jednajících stran nám je zamlžováno, že k jednání vůbec dojde. Jsme v situaci, kdy se teprve z médií dozvídáme například o možných ústupcích vlády. Navíc, znovu opakuji: To, co připravila vláda, není reforma. Nepřinese zdroje a škrty dopadnou na ty nejchudší. I proto jsme písemně vyzvali konfederaci, aby se s námi podílela na přípravě generální stávky.

hn: Nemyslíte, že je spíš nutné škrtat výdaje? Se zdroji se vždy plýtvá...
Dám příklad ze situace na železnici. Management, místo aby hledal cesty, jak získat další prostředky z nákladní přepravy, jak získat cestujícího, tak škrtá. Hejtmanům vzkážeme, že jim nepojede ještě tento vlak, a tamto městečko vůbec přestaneme obsluhovat. Chováme se ekonomicky stejně hanebně jako stát. Na to, abych rozhýbal ekonomiku, potřebuji zdroje a musím je rozpustit, abych posílil koupěschopnost obyvatelstva.
A ti, kteří tento stát připravují o nejvíce peněz, si navíc prosadili, že v reformě nejsou žádná opatření, která by postihla daňové úniky, tunelování bank nebo kampeliček.

hn: Jak chcete finanční reformou postihovat tunelování bank?
Netvrdím, že lze docílit toho, aby ukradené bylo vráceno. Nejsem utopista. Ale musím vytvořit předpoklady, abych banky zítra neměl vytunelované zas. Kde mám záruku, že nedojde k novému arbitrážnímu řízení za nějaký nesmysl, který prošvihne vládní úředník? Kde mám záruku, že mi někdo nevybrakuje nějakou pojišťovnu? Zdravotní nebo nemocenskou?

hn: Na co by se měla reforma zaměřit?
Přece by měla bránit šedé ekonomice, to je reforma. Měla by bránit opakování starých chyb, vzniku nových arbitráží, na kterých tento stát prodělá desítky miliónů korun. Tomu říkám reforma. A to znamená, že se musí změnit chování státu vůči podnikatelům. Ti, kteří mi do státní kasičky dávají - ať jste to vy nebo já nebo tramvaják - nemají šanci dělat šedou ekonomiku. O žádné miliardy stát neoškubou.

hn: Zdroje tedy vidíte především v únicích ze šedé ekonomiky?
Jednoznačně jsou to daňové nevýběry. Není přece možné na jedné straně platit půlmiliónovou armádu nezaměstnaných a na druhé přiznávat, že tu načerno pracuje nejméně 150 tisíc cizinců. To je zdroj mnoha miliard. Vlaková, ale třeba i městská doprava je dotovaná. Ale za dotované peníze jezdí vlakem i metrem i ten Ukrajinec, i ten Čečenec, i ten Slovák - každý, kdo je tady na černo zaměstnaný a neplatí zdravotní a sociální pojištění ani daň z příjmu. A bohatne na tom kdo? No podnikatelé, kteří je zaměstnávají.

Jaromír Dušek
Kolegové mu říkají "železný muž". V mládí to dokazoval při závodech v triatlonu, nyní si prý svou přezdívku zaslouží díky vyjednávání s vládou a vedením Českých drah. Před šesti lety se například nerozpakoval za vyšší platy a kvůli "nesystémovým krokům" na železnici zastavit na pět dní všechny vlaky. O rok později odešel se svým Odborovým sdružením železničářů z největší odborové centrály Richarda Falbra. Pohádali se o majetek a Duškovi navíc vadilo, že Falbr zasedl jako nezávislý (ovšem s podporou sociální demokracie) v senátní lavici.
Dušek se narodil 4. srpna 1952 v Dolní Dobrouči na Ústeckoorlicku. Po maturitě na železniční škole v České Třebové pracoval na dráze v různých profesích - jako vlakvedoucí, průvodčí, výpravčí. Je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dvě dcery a syna, k nim v současném manželství přibyli další dva chlapci.