Jaké kouzlo musejí mít sporty, v nichž jde o zdraví a někdy i o život, pro ty, kteří jim propadli? To těžko pochopí člověk, který stojí mimo. Když poznáte osud rodiny Tomíčků, těžko pátráte, proč zůstávají u ploché dráhy, která jim tolik vzala. Oba Luboše Tomíčky, otce a syna, v závodnické rodině v pořadí druhého a třetího, není problém najít. Odpoledne jsou vždy v Praze na břevnovském stadiónu na Markétě.

Místo vítězství smrt
Otec dnes sedmačtyřicetiletého mechanika závodních motocyklů, se před pětatřiceti lety na plochodrážním oválu v Pardubicích zabil. "Tenkrát mi bylo dvanáct a viděl jsem to," říká tichým hlasem příjemný menší muž s jakoby provinilým úsměvem. Tomíček první, pětinásobný mistr republiky a dvojnásobný medailista z mistrovství světa v družstvech, tehdy vedl finálovou jízdu Zlaté přilby před takovými hvězdami, jako byli Ivan Mauger, Barry Briggs, ale místo slavné trofeje přišel tragický pád.

Devět operací
Pět let poté sedl Luboš Tomíček druhý na závodní stroj také. "Dřív to nešlo, tenkrát se mohlo začít až v sedmnácti. Matka nechtěla, abych jezdil, ale byl jsem mladý...," vysvětluje.
Není jasné, jestli dnes nelituje, že na matčiny obavy nedal. Moc štěstí totiž neměl. Už ve druhém roce kariéry si zle pošramotil nohu. "Měl jsem zlomené obě kosti, ale pan doktor Lom, bývalý ministr zdravotnictví, mě dal do pořádku," vzpomíná na první trable, při kterých lékaři uvažovali i o tom, že mu budou muset nohu amputovat.
Uzdravil se a opět závodil. Ve dvaceti byl juniorským mistrem tehdejšího Československa O rok později už mezi seniory jeden závod vyhrál, ve druhém byl třetí. Mířil ke špičce, jezdil v Anglii. Konec kariéry přišel náhle po pádu na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních. "Dvanáct měsíců z následujících tří let jsem potom strávil v nemocnicích a prodělal devět operací," vybavuje si nepříjemné období, a když vyhrne košili, celý pravý bok a břicho má samou jizvu. "Měl jsem poraněná játra, střeva, ruku, nohu..." vypočítává. Lékaři mu nedoporučili, aby pokračoval v kariéře. "Ještě jsem se občas jen tak projel, ale teď už vůbec - neláká mě to. Člověk nemá pokoušet osud..."

Tomíček III. závodí a sní
Jenže sága rodu Tomíčků nekončí. Otec teď připravuje stroj i svému synovi. Luboš Tomíček třetí, sedmnáctiletý student průmyslovky, podepsal nedávno smlouvu s anglickým týmem Oxford. Zdá se, že už jej tenhle sport omámil stejně jako jeho předchůdce a není síla, která by mu v tom zabránila.
"To víte, že mám strach," konstatuje jeho otec, který ví, že ani postupem času se závody na ploché dráze nestaly bezpečnějšími. "Kdyby se rozhodl skončit, vůbec nic bych proti tomu neměl," říká tichým, ale pevným hlasem. "Ale měl," neodpustí si komentář nejmladší z rodu Tomíčků.
I on byl předurčen kariéře závodníka. Nikdo ho nenutil, ale otec dál pracoval mezi závodníky na Markétě a rodina bydlí nedaleko. Na motocykl jej poprvé posadil právě otec. "Bylo mi osm a táta chtěl, abych jako každý pořádný kluk uměl i na motorce, tak mě posadil na simsona. Závodit jsem začal v jedenácti. Teď jsem na stadiónu každý den, hned po škole."
Na otázku, proč si nevybral jiný sport, odpovídá jasně. "Zkoušel jsem atletiku, docela mi to šlo, ale tohle je něco jiného, tady je adrenalin," vysvětluje nadšeně.
A zranění? "Je fakt, že letos při závodech vždycky někoho odvážela sanitka, ale smrťák u nás nebyl žádný. Myslím, že jeden byl v Anglii," pátrá v paměti tak samozřejmě, že je jasné, že to zkrátka k tomuhle sportu patří. Pak se vrátí k sobě. "Já si zatím jen jednou zlomil prst, ale závod jsem dojel. No ... a před týdnem jsem tady spadl a měl otřes mozku - už třetí," vyjmenovává dosavadní zdravotní potíže mladý závodník, který skončil mezi juniory při mistrovství republiky pátý, ale zjevně se cítí na víc. Na slavném memoriálu svého dědečka byl pak v Praze třetím nejlepším Čechem a v rozjížďce tu porazil i pozdějšího vítěze Bohumila Brhela.
Je vidět, že i on už patří ploché dráze. Nebezpečí Tomíček junior vnímá, strach nemá, ale hovoří o respektu, jenže chce vítězit, prosadit se. "Táta patří ve svém oboru k nejlepším, jednou bych mu rád zařídil jeho vlastní dílnu," zasnil se.