Přijetí milosti by měla omezit lhůta, říkají právníci po kauze Chadimová
Soudní líčení, kde se někdejší disidentka Marta Chadimová snažila dokázat svoji nevinu, přišly minimálně na desítky tisíc korun.
Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že přesnou sumu nezná. "Bohužel neexistují kalkulace, z nichž by se dalo spočítat, kolik stojí v průměru jedno soudní stání," uvedla mluvčí ministerstva Iva Chaloupková.
To samé říká i prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa.
Chadimová byla obviněna z toho, že zfalšovala zápisy v pozemkových knihách, aby prokázala svůj nárok na dům a zahradu na pražském Loretánském náměstí. Minulý pátek - ani ne měsíc poté, co civilní spor o vrácení majetku prohrála - oznámila, že přijme milost. Tu ji v roce 1995 udělil bývalý prezident Václav Havel.
"I když na projednání věci trvám, v řízení nelze pokračovat, neboť soudcem nejsou splněny a vytvořeny podmínky, na jejichž základě jsem na projednání věci trvala," uvádí se v prohlášení Chadimové, které její obhájce předal před měsícem soudci.
Soudce Jirsa i někteří advokáti vidí největší problém případu Chadimové v tom, že v českém právním řádu není zakotveno, jak dlouho je možné přijetí milosti zvažovat. "Nějaká konkrétní lhůta by být měla," domnívá se Jirsa. Souhlasí s ním i advokát Tomáš Sokol: "Takové pře stojí daňové poplatníky určité peníze. I soudům to zabere nějaký čas, kdy se mohly věnovat něčemu jinému. V trestní řádu by mělo být stanoveno, že dotyčný si může vybrat, zda milost přijme, nebo ne. Ale jeho volba by měla být definitivní. A měla by tam být i lhůta."
Nyní, když Chadimová po osmi letech milost přijala, její trestní kauza definitivně končí. V roce 1995 uvedla, že milost nepřijme, protože je nevinná a trvala na soudním projednání.
Vleklý případ byl od roku 1994, kdy začalo hlavní líčení, postupně přidělen čtyřem soudcům. Kvůli průtahům si Chadimová stěžuje u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Evropská unie považuje každý spor delší než tři roky za neúměrně dlouhý.
