Cestománie a únava podnikáním

Není to příliš aktivit, jak jste toto vše stihl?
Je toho skutečně moc. Vysvětluji si to tak, že jsem narozen v souhvězdí Blíženců a pro Blížence je typické hodně aktivity a z toho vyplývající povrchnější přístup k věcem. V životě jsem měl více štěstí na dobrý odhad a instinkt než na nějaké "vydřené" hluboké znalosti. Proto se nyní nacházím ve fázi, že něco ze svých aktivit omezuji. Obsáhnout všemožné podnikatelské a nepodnikatelské aktivity se dnes nedá. Reflektuji v současnosti i to, že nemohu být ve všech oblastech dobrý. Omezím své podnikání. Kapitalismus se u nás již dotvořil a navíc Blíženci mají své fáze, kdy nechají některých svých činností a vrhají se do něčeho jiného.

Není to spíše pocit, že vás business unavuje?
Ne, to nikoliv. Spíše mě to již tak moc nebaví. Abych se naučil finanční analýzu, na to jsem příliš stár. Navíc je to z mého pohledu suchopárná práce, která mě moc netěší. Snad funkci statutárního předsedy představenstva dělám dobře a dělal bych ji dál i po prodeji Bontonu, ale chci ochutnat daleko více tvůrčí práci.

O jakou práci jde?
Obrázky... tvorba filmů, do toho jsem se doslova zamiloval. Navíc miluji to, co nazývám "čundry" - tedy cestování, které s tvorbou obrázků spojuji. Pochopitelně hudba zůstává favoritem, neboť ji stále velice citlivě vnímám.

Vraťme se k vašemu konci podnikání. Nechcete ho omezit z důvodu věkového? Je vám už přece 57 let?
To bych neřekl. Když se do něčeho pustím, tak to dělám naplno s nejvyšším nasazením. Trochu mi dnes vadí, že v tom už není ta romantika. V devadesátých letech to bylo něco jiného. Bylo to úžasné, byly to nové obzory! Mohl si vůbec někdo předtím představit, že bude vytvářet a vlastnit rádio? Teď se podnikání zdravě ustálilo. Business je o tom, že je nutné třeba srazit o dva halíře cenu bakelitového obalu na CD. To je kapitalismus.

Nenapomohla k plánovanému odchodu z businessu také kauza Trend vytvářející proti vám určitý tlak?
Vytváří se na mě určitý tlak, ale chystám se vytvořit protitlak. Radil jsem se o kauze Trend s právníky a došli jsme k závěru, že jde o tažení proti lidem, kteří se ničeho nedopustili, naopak činili vše pro to, aby viníci byli pochytáni a peníze vráceny. Učinili jsme s Michaelem Kocábem pouze tu hloupost, že jsme Trendu propůjčili svá jména a po prodeji jsme nad fondem pochopitelně ztratili kontrolu. Z tohoto hlediska je naprosto absurdní představa, že bychom se sami chtěli obohacovat na úkor akcionářů a definitivně si tak pokazit na veřejnosti své dobré jméno. Veřejné mínění nyní na nás plive a myslí si o mně a Kocábovi, že jsme zloději. Přitom zejména Michael významně pomáhal usvědčit viníky a dobrat se pravdy. Peníze jsou na světě a pomalu se vracejí akcionářům zpět. Ale jednou nám vypálili Kainovo znamení a to nám má zůstat.

Takže cestování pro vás není útěkem?
Ano, je útěkem, ale jak jsem již řekl, jde o útěk k tvůrčí činnosti. Měl jsem a mám více sfér zájmu. Nejsem bohatý, mám pouze podíl ve firmě - jsou bohatší lidé. Mám však ze své funkce danou výhodu, že zde nemusím každodenně být. Tato možnost, to je to nejkrásnější, co v životě vlastním.

Proto tedy rád cestujete?
Jistě, ale spíše rád cestuji do Nepálu, neboť jsem se zamiloval do této země. Nacházím tam kompenzaci za to, co zde nemám - počínaje teplem a horami. Pak jsem si zamiloval také slušné chování zdejších lidí v obchodním styku, kde slovo stále má svoji hodnotu, kde proto nepotřebují právníky k sepisování smluv. Dále mě Nepál uchvacuje svými hodnotami. Zde pod nejmladšími horami světa, kde nelze postavit přehradu, protože by ji zbořila každoroční povodeň, nebo silnici by zbořil monzunový příval, měřítko bohatství a chudoby je jiné. Zdejší lidé například nepotřebují ani módu, neboť hodnoty, kde místní obyvatelé bojují o holý život, jsou pochopitelně jiné.

Cestománie vás inspirovala k natáčení filmů, ze kterých Česká televize nedávno uvedla seriál o českém horolezectví. Ovlivnilo cestování i vaši hudební tvorbu?
V Nepálu hudba prostupuje celý jejich život od narození až po smrt. Zdejší hudební prostředí na mne důrazně zapůsobilo. Zejména mě ovlivnily jejich pětitónové stupnice, ale nejen mne. Vliv je rozeznat ve vážné hudbě například u Stravinského nebo v jazzu u Johna Mc Laughlina. Hudba těchto končin Nepálu, Indie se šíří dál i v Evropě, Americe.

Může Nepál, kde se pro geologické podmínky mladých hor nedají stavět železnice, mosty, přehrady, inspirovat i po stránce ekonomické a podnikatelské?
Možná právě proto mě zdejší podmínky zaujaly i podnikatelsky. Nejdříve jsem se zde po horách flákal. Protože nejsem člověk, který flákání dlouho vydrží, tak jsem mimo filmování došel ke dvěma podnikatelským záměrům, které se bohužel nerealizovaly. Jedním byl prodej malotraktorů pro zdejší zemědělce, což zkrachovalo na tom, že i cena dvacet tisíc korun za jeden je na zdejší podmínky příliš mnoho. Druhý nápad se týkal, jak zajistit zdejším lidem v horách elektřinu. Jednalo se o státní zakázku na elektrárnu, která dokáže přežít časté monzunové povodně. Zjednodušeně řečeno jde o jakousi malou "mobilní elektrárnu", a investice se týkala hlavně propojení těchto minielektráren do energetické sítě. Na tento obchod, který jsem u nás nabízel, se nenašel žádný investor, a zajímavou zakázku tak přebrala společnost Siemens.
Nepál je navíc zajímavý i pro decision-makery - lidi v rozhodujících funkcích. Měli by tuto zemi navštívit, aby si oddělili podstatné věci od nepodstatných. Zbytečně by se pak nepřeli a neztráceli čas nedůležitými věcmi.

Znamená to, že podnikatel ve vás stále je?
Myslím, že ano. Cestování a na druhé straně určitý útlum podnikatelských aktivit neznamená totální ústup Martina Kratochvíla z businessu. Bonton sice hospodaří dobře, ale může ještě lépe. Zábavní průmysl je, jak se říká v anglosaském světě, sexy business a z toho se nedá jen tak utíkat. Má své kouzlo, kterému se těžko odolává.

Děkuji za rozhovor.