Sharp nevnímá žánry, slabost pro blues ale nezastře

/od našeho spolupracovníka/
Prostor pražského klubu Vagon dnes večer vyplní produkce new-yorského skladatele a hudebníka Elliota Sharpa. Produkce žánrově těžko ohraničitelná, ale snad o to přitažlivější.
Sharp u nás vystupoval již několikrát (mimo jiné i jako host Agon Orchestra) a vždy poodkryl něco nového ze své osobnosti. Je to totiž člověk neuvěřitelně hlubokého záběru, který svým charismatem dokáže strhnout i nepřipraveného posluchače.
Jeho tvorba osciluje mezi jazzem, novou vážnou hudbou i těžko definovatelnými improvizačními "úlety". I v těch nejuvolněnějších pasážích má však jeho hudba vždy pevnou strukturu nebo alespoň záchytné body, které jsou doslova výzvou pro další vstřebávání jeho bezmezné invence.
Sharp popisuje sám sebe slovy: "Svoji hudbu považuji za energickou. Někteří lidé tvrdí, že je spíše násilnická - ale možná je to proto, že takový je New York. Tamní lidé žijí ustavičně ve vyhrocené atmosféře, velice intenzivně. Navzdory tomu nám tato hudba působí radost. Jisté je, že pocit radosti a strach z násilí stojí těsně vedle sebe. Naše hudba je však namířena proti zastaralému způsobu myšlení."
Sharp dokáže zapadnout do dobře šlapajícího kolektivu i fungovat jako individualita. Mezi jeho nejnovější počiny patří album The Velocity Of Hue, sólový počin na akustickou kytaru, který odhaluje jeho lyričtější stránku i vždy přítomné bluesové cítění. Jde o nádhernou kaskádu chvějících se strun, plnou vzruchu i ztišení.
Není tedy jistě náhodou, že řadu svých děl vydal i na labelu Tzadik, jehož supervizorem je legendární saxofonista John Zorn. Ostatně zaměření této značky odpovídala i Sharpova tři roky stará sólová nahrávka Suspension Of Disbelief. Sharp hrál na elektrické a akustické kytary, osmistrunnou basu, bezpražcovou basu, klarinety, adaptovanou citeru, počítače a analogové syntezátory.
A kdo by měl zájem nahlédnout Sharpovu tvorbu z úplně jiného úhlu, může se zaposlouchat do alba Blues For Next, jež v roce 2000 natočil s kapelou Terraplane. Sharp se během nahrávání chopil i steel kytary a svého dalšího "osobního" nástroje, tenorsaxofonu.