Drogy ničí životy sportovců i rekordy

/International Herald Tribune/
Do srpna 1914, kdy ji přerušila první světová válka, se jela Tour de France dvanáctkrát a vyhrálo ji deset různých cyklistů. Jeden z nich vzápětí tragicky zemřel - René Pottier se oběsil několik měsíců po vítězství v roce 1906. Do roku 1918 pak tři další vítězové Tour zahynuli ve válce na západní frontě.
Ztratit násilnou smrtí čtyři z první desítky vítězů ještě než od založení velkého cyklistického závodu uplynulo 15 let, to je impozantní úmrtnost a pochmurný vzorec, který se nadále opakuje. Poslední obětí je Marco Pantani, vítěz Tour z roku 1998, který byl druhou únorovou sobotu nalezen mrtvý v Rimini. Bylo mu 34 let.
Mnoho sportů nyní klade na závodníky krajní požadavky a cyklistika víc než méně. Smrt a zmrzačení mohou přijít z řady příčin - z vítězů Tour od další pauzy během druhé světové války se Hugo Koblet zabil při dopravní nehodě a Luis Ocana byl druhým sebevrahem. Ale čím dál tím víc je to dopink, který se šíří sportem jako epidemie.
Už od dávného Řecka užívali sportovci stimulanty. V raných dobách Tour de France cyklisté konzumovali velké množství alkoholu. Mezi válkami byl v módě kokain. V 50. a 60. letech přišly amfetaminy. Dopink byl teoreticky odsuzován a v praxi se nad ním mhouřilo oko.
Za uplynulých 30 let se objevilo více drog, které jinde pomáhají. Steroidy mají lékařské účinky a erythropoetin (EPO) není nic jiného než syntetická forma jinak přirozeného produktu látkové výměny v těle. Pokud je užíván opatrně, je to skvělý lék na srdeční potíže. Má však řadu vedlejších účinků.
K užívání steroidů občas docházelo i bez vědomí závodníků, ale i když znají důsledky, jsou sportovci příliš často připraveni pokoušet štěstí s drogami. Po alkoholu se může člověk cítit líp, avšak není pravda, že zlepšuje výkonnost. Kokain a amfetaminy dokážou odsunout únavu, ani ony nepomohou nikomu, aby běžel rychleji, skákal výš či odpálil míček dál.
Na rozdíl od steroidů a EPO, které přesně tohle dělají, jenže s hromadnými vedlejšími účinky. Už komplikace způsobované steroidy byly dost zlé, ale EPO zhušťuje krev, jíž se pak hůř koluje, a srdci dá víc námahy ji přimět k cirkulaci. Není divu, že to srdce občas vzdá.
Příchod EPO vypátráme v letech 1989 až 1992, kdy sedm mladých švédských orientačních běžců "záhadně" zemřelo. Je docela možné, že se v té době dozvěděli od cyklistů o kouzelném léku - v letech 1987 až 1990 nejméně dvacet belgických a nizozemských cyklistů zemřelo na nevysvětlitelné noční srdeční příhody.
Jejich kolega a soupeř Pantani skoro určitě nezemřel ze stejné příčiny. Nezávodil soutěžně od loňského jara, a ačkoli se léčil na deprese, neměl důvod brát léky na podporu výkonnosti. Přesto je oblíbený "Pirát" už osmým cyklistou mladším 35 let, který náhle zemřel od začátku loňského roku. K sedmému úmrtí došlo o dva dny dříve, když jedenadvacetiletý belgický cyklista Johan Sermon zemřel ve spánku na srdeční příhodu.
A ve stejné době jsou tu především americké sportovní úřady a také atleti či novináři, kteří prosazují přezíravý postoj: proč by prosím neměli mít ti chlápci dovoleno brát tu zatracenou věc? Nedbají, že dopink je podvod a ničí objektivní základ soutěží. Fanoušci baseballu uctívají statistiky, ale ty teď ztratily význam. Rekordy v homerunech v posledních letech bez námahy překonali pálkaři, jejichž tělesná konstituce byla přebudována za hranice toho, čeho by pravděpodobně mohli dosáhnout posilováním.
A co je ještě důležitější, dopování je smrtící. Milujeme sport kvůli jeho epickým, gladiátorským kvalitám. Ale oběti v něm ho čím dál tím víc posunují k původním gladiátorům, kteří, jak napsal Byron, "šli na porážku, aby měli Římané svátek". Je tohle to, co doopravdy chceme?
Britský publicista je autorem knihy Le Tour: Historie Tour de France 1903 - 2003.