Vilém Holáň: Učme lidi, aby si zvykali na změny

Učme lidi, aby si zvykali na změny

Rekordní nezaměstnanost vyvolává bouřlivé reakce. Ministr Škromach z ní viní podnikatele, kteří podle něj nevytvářejí nová místa, podnikatelé si stěžují na vládu, že jim háže klacky pod nohy přehnanou regulací. Snah přijít s konstruktivními návrhy řešení je jako šafránu.
Když se podíváme na územní strukturu nezaměstnanosti, zjistíme, že mezi regiony existují příliš velké rozdíly. Zatímco v některých oblastech se nezaměstnanost pohybuje okolo pěti procent, v jiných dosahuje alarmujících dvaceti a více procent. Přesto není boj s nezaměstnaností soustředěn na nejvíce postižené regiony, stát se snaží pomáhat všude stejně. Tudy však cesta ke snížení nezaměstnanosti nevede.
Nejvíce postiženými oblastmi je severozápad republiky a severní Morava. Pokud by se tam podařilo srazit nezaměstnanost na úroveň ostatních krajů, klesla by úhrnná míra nezaměstnanosti v ČR na nějakých šest až sedm procent. Proto je třeba realizovat specifické programy, které budou zacíleny na konkrétní oblasti.
Velkým handicapem Moravskoslezského kraje je absence velké průmyslové zóny, která by přitáhla investory. Jestliže některé kraje za asistence státu budují již několikátou průmyslovou zónu, je namístě otázka, zda je postup státu v pořádku. Neměla by pomoc směřovat tam, kde je jí nejvíce třeba? Na severní Moravě při vytváření zóny zápolí s výkupem soukromých pozemků nebo s tím, že jedno vytipované území částečně zasahuje do chráněné ptačí rezervace. Aktivní zapojení státu by mohlo pomoci situaci odblokovat.
Ke změnám musí dojít i v aktivní politice zaměstnanosti, která je už delší dobu nejslabším článkem systému. Ukazuje se, že strategie zvyšování objemu prostředků na vytváření dotovaných pracovních míst a na veřejně prospěšné práce je z dlouhodobého hlediska neúčinná. Chybí jí totiž pravý motivační prvek, a to jak pro firmy, tak pro uchazeče o zaměstnání. Firma člověka zaměstná ne proto, že ho potřebuje, ale proto, že na něj dostane peníze od státu, a uchazeč o zaměstnání zase nabude pocitu, že stát mu místo automaticky zajistí.
Je nejvyšší čas opustit iluzi, že stát si trh práce přizpůsobí k obrazu svému, a naopak přijmout skutečnost, že úkol státu spočívá především v pomoci lidem adaptovat se na změny, ke kterým na trhu práce dochází. Bez této změny smýšlení se v boji s nezaměstnaností těžko pohneme z místa.
Autor je poslancem za KDU-ČSL