"Musíme v Evropě zabránit daňovému dumpingu," říká Gerhard Schröder

Handelsblatt
Německo nebude vyvíjet tlak na nikoho. Dáme však najevo, že naše zdroje jsou omezené, řekl Gerhard Schröder listu Handelsblatt.

HB: Pane kancléři, ještě nikdy nebyla Evropa tak mírumilovná a jednotná jako dnes, ale radost z toho je dost malá. Jak je možné, že lidé na rozšíření unie reagují skepticky?
Můj dojem to není, ale naříkání se občas v Německu vyskytuje - a netýká se jen Evropy, ale i naší ekonomické situace.

Je to historická šance

HB: Mají z historického sjednocení Evropy radost alespoň politici?
Historickou dimenzi rozšíření dostatečně nechápou občas ani oni. Vzpomeňme si, jak Evropa vypadala před šedesáti lety. V té době tu byla nejkrvavější válka evropských dějin, s více než padesáti milióny mrtvých. Vstup deseti zemí ze střední a východní Evropy nám dává historickou šanci, že k něčemu takovému již nedojde.
To u nás není dostatečně vnímáno. Namísto toho diskutujeme o přechodných lhůtách na ochranu pracovního trhu a o přesunu firem do nových členských států.

HB: Nejsou to snad pro německé firmy důležitá témata?
Ano, to bez pochyby, ale historický význam rozšíření unie je předčí.

HB: Nemůže za to, že lidé nedoceňují evropskou myšlenku, také od světa odtržená bruselská byrokracie?
Pracujeme na tom, abychom to změnili. Velké Evropě s pětadvaceti členskými státy chceme dát ústavu s chartou základních práv. Chceme přitom také zesílit kontrolu, kterou nad Evropskou komisí bude mít Evropský parlament.
Tím dosáhneme větší transparence, tím učiníme velkou Evropu srozumitelnější.

HB: Podaří se ústavu dohodnout už na červnovém summitu unie?
Myslím si, že se to může podařit. Španělský premiér Zapatero mne ujistil, že se jeho země dokáže smířit s dvojnásobnou většinou při hlasování v Evropské radě. Mám tedy důvody k optimistickému předpokladu, že se v červnu dohodneme.

HB: Co by to pro Evropskou unii znamenalo, kdyby už dohodnutý návrh ústavy ztroskotal na pozdější ratifikaci?
To je čistě teoretická diskuse, na kterou nepřistoupím.

HB: Jak přesně by ústava mohla unii přiblížit jejím obyvatelům?
V ústavě se říká: To, co regulují členské státy, nesmí regulovat Brusel. To platí třeba pro kulturu. Do té se Brusel nemusí vměšovat. V jiných oblastech, jako například v daňové politice, ale evropské normy potřebujeme. Týká se to hlavně zdanění podniků.

HB: Vytáhnete do boje proti daňovému dumpingu ve východní Evropě?
O boji nemůže být řeč. Nicméně svým kolegům v nových členských státech musím říci: s extrémně nízkými daněmi a mzdami nebude dlouhodobě možné vystavět infrastrukturu, která bude vyhovovat nárokům investorů.
Pokud budou mít přistupující země i nadále nízké daně a nechají si infrastrukturu financovat od EU, pak tu vidím potřebu diskutovat.

HB: To už se ale dělo ve staré Evropské unii, dělalo to například Irsko.
Dokud se to týkalo jen jedné země, tak jsme to strpěli. Ale když to dělá více zemí, stává se z toho problém.

HB: Nové členské státy vás vyzvaly k větší disciplíně v oblasti rozpočtu. Vaše odpověď?
Připomínám, že do rozpočtu EU přispíváme dvaceti pěti procenty.

HB: Jak chcete dosáhnout jednohlasné evropské dohody o zdanění firem?
V blízké budoucnosti se jí dosáhnout nedá. Kdo se podobně jako část odborů či CSU snaží vyvolat dojem, že bychom přes noc mohli zavést minimální zdanění firem, ten je populista.

HB: Nové státy s tím nebudou souhlasit.
Odpor nelze čekat jen od nových členských zemí, ale také od Velké Británie. Proto musíme u daňové politiky ustoupit od zásady jednomyslnosti.

HB: Naděje jsou ale malé...
To uvidíme. Daň z přidané hodnoty a daně spotřební už jsme v unii harmonizovali. Považuji za ekonomicky smysluplné, abychom tak učinili i v případě daní z příjmu fyzických i právnických osob. Pokud to ztroskotá na vetu jednotlivých zemí, pak to uděláme v zemích, které budou ochotné na to přistoupit.

HB: Znamená to, že co se týče daňové politiky, bude Evropa dvourychlostní?
Evropská ústava umožňuje prohloubit spolupráci se zeměmi, které jsou ochotné k ní přistoupit. To bychom mohli udělat v daňové politice. Chceme daňovou konkurenci, ale musíme zabránit daňovému dumpingu.

Německo tlačit nebude

HB: Vyvinete nyní na přistupující země tlak?
Ne, Německo nebude vyvíjet tlak na nikoho. Ale dáme najevo, že jsou naše zdroje omezené. Což činíme právě teď při diskusi o finančních výhledech Evropské unie. Její výdaje se musí omezit na jedno procento evropského hrubého domácího produktu.

HB: Výdaje sice chcete omezit, ale nechcete šetřit na důležitých položkách jako například zemědělské politice...
Samozřejmě, že jsme zde chtěli dosáhnout více. V zemědělské politice jsme ale šli tak daleko, jak to bylo možné, aniž by přitom byla poškozena evropská myšlenka. Ve Francii má zemědělství tradičně silnou pozici.

HB: Změní se po rozšíření unie její zahraniční politika?
Evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku musíme dále rozvíjet. Členské státy na západě, severu a jihu se v dlouhém procesu naučily přenášet národní pravomoci na nadnárodní organizace. Domnívám se, že posilování spolupráce v zahraniční a bezpečnostní politice je smysluplné. Nesmíme z toho ale dělat program a dogma. Je třeba to udělat, pokud je to zapotřebí - a je třeba být otevřený vůči všem, kteří se na této zesílené spolupráci chtějí podílet.

HB: Většina zemí, které vstupují do unie, měla na válku v Iráku jiný názor než většina starých členských států. Může se něco takového opakovat?
Paní Merkelová (předsedkyně opoziční CDU, pozn. HN) před rokem řekla, že by dopis osmi, kteří tenkrát byli pro válku v Iráku, podepsala. Já jsem, jak známo, zastával jiný názor. Německo tak v této otázce jednohlasně nepromluvilo.
Vždy budou existovat otázky, v nichž Evropa nebude zajedno. Naším úkolem je postarat se, aby byla Evropa nadále schopná dělat kompromisy.