Základna na Měsíci vyvolává těžké spory
Nejprve stálá základna na Měsíci, potom pilotovaná výprava na Mars. Tak jednoznačně prezident Bush vytyčil letos v lednu další směrování americké kosmonautiky. Vyvolal tím vlnu pochybností jednak o správnosti postupu Země-Měsíc-Mars, jednak o tom, zda je Měsíc vhodný pro některé vědecké výzkumy.
Jedna z logických otázek například zní: Nebylo by moudřejší svěřit veškerou práci na Měsíci automatickým stanicím a soustředit se na přímou výpravu k Marsu? Zastánci lunární mezistanice užívají zdánlivě opatrnickou, ale logickou argumentaci. Výprava člověka na Mars je spojena s množstvím dosud nedostatečně prozkoumaných jak technických, tak biologických rizik. A právě program výzkumu Měsíce může pomoci mnohá rizika významně snížit, nebo dokonce úplně odstranit.
Těžit vodu? Tvrdý oříšek...
Veškeré úvahy o výstavbě stálé základny na Měsíci se točí kolem vody, která představuje klíčovou surovinu pro existenci člověka. Budoucí obyvatelé základny by ji mohli využívat k dýchání, pití, k pěstování rostlin a také k výrobě paliva pro raketové motory. "Objev dostupných vodních zdrojů na Měsíci by zásadně ovlivnil hospodárnost a realizovatelnost lunární základny," řekl BBC astronom Donald Campbell z Cornellovy univerzity. Opatrně však také dodal to podstatné: využití lunárního ledu nebude vůbec snadné, neboť se vyskytuje na dnech velmi chladných a stále temných kráterů v oblastech měsíčních pólů.
Nesnáze očekává také John Lewis z Arizonské univerzity: "Na možnost získávat vodu pohlížím značně skepticky, neboť by to bylo technicky krajně obtížné. Znamenalo by to těžit ocelově tvrdou a silně abrazivní zmrzlou horninu ze dna věčně temných, strmých a rozeklaných kráterů - a to za teplot, při nichž je většina kovů na těžebních strojích křehká jako sklo."
K tomu by se přidávala ještě zásadní nevýhoda, a to doprava. Polární oblasti, kde se nacházejí zásoby ledu, leží v těch nejodlehlejších končinách vzhledem k lokalitám vhodným pro stavbu lunárních základen. "Vědci se velmi zajímají o zaledněné oblasti proto, že jsou v nich zachyceny záznamy o tom, jak komety a asteroidy bombardovaly měsíční povrch. Vědecký průzkum těchto usazenin nevyžaduje přítomnost člověka a pravděpodobně také proběhne bez něho," zdůrazňuje Lewis.
Vědec je navíc přesvědčen, že využití paliv získaných z měsíčních zdrojů k uskutečnění výpravy na Mars nedává logistický smysl. "Měsíc neleží "mezi" Zemí a Marsem. Je to úplně jiná destinace - a nepříliš vhodná k tomu, aby sloužila jako podpůrná základna k cestě na Mars."
Prach je nepřítelem vědy
Mnozí astronomové pochybují také o tom, zda se Měsíc může stát ideální observatoří pro sledování vesmíru vyspělými teleskopy. "Ve srovnání s místy ve volném vesmíru, kde panuje nulová gravitace, nabízí Měsíc jen prach a přitažlivost," tvrdí Daniel Lester z Univerzity v Texasu. "Prach výrazně snižuje účinnost zařízení. Je tím posledním, co by citlivé přístroje potřebovaly."
Prach z povrchu Měsíce zviřují dopady meteoritů a při stavbě a provozu základny by k tomu ještě přibyla činnost člověka. Mračna prachových částic by se zvedala při otřesech vyvolaných spouštěním motorů, ale také při pohybu lunárních vozidel i za chůze člověka. Prach snižuje kvalitu optických povrchů a také výkonnost mechanických orientačních systémů, na kterých závisí přesnost zaměření.
"Můžeme se zkrátka zeptat, zda prach a gravitace mají nějaký přínos pro astronomii. A já říkám, že ne," míní Lester. Současně také pochybuje, že by odvrácená strana Měsíce byla mimořádně cenná z vědeckého hlediska. Faktem je, že odvrácená polokoule nikdy nesměřuje k Zemi, takže by se tam do astronomických pozorování nemíchalo nejrůznější rádiové vysílání z lidských zdrojů, ani by tam nepůsobily přirozené rádiové vlivy naší planety. "Byť to odvrácená strana umožňuje, skutečnou vědeckou potřebu takového rádiového klidu nikdo opravdu přesvědčivě nedoložil."
K méně pesimistickým vědcům patří Paul Spudis z Institutu pro výzkum Měsíce a planet. Měsíc podle něho představuje zajímavý zkušební polygon, v podstatě malou sousední planetku, na které se lze naučit postupům a strategiím potřebným k výzkumu dalších těles naší sluneční soustavy.
Lunární teleskopy podle něho skýtají podstatné výhody oproti zařízením pracujícím na Zemi nebo ve vesmíru. "Dokonce i za lunárního dne jsou přes odražené světlo vidět jasnější kosmické objekty. Odvrácená strana je pak stále stíněna před hřmotným elektromagnetickým šumem, který vyrábí naše průmyslová civilizace." Také lunární prach nepředstavuje podle Spudise závažný problém. Povrch zařízení by pokrýval, jen pokud by se hodně silně rozvířil.
Na jednom se ale vědci shodují: výstavba lunární základny by každopádně změnila odvěkou spjatost lidstva se svou planetou. Možnosti člověka při výzkumu vesmíru dosud vždy určovalo to, co dokázal dostat ze Země. Poměry by se rázně změnily, jakmile by dokázal využít mimozemské zdroje. Pak už by byl omezen jen tím, co je schopen v kosmu činit a vymyslet - nikoli tím, co dokáže vyrvat ze zemské gravitace.
[*]
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 2 - Praha
