Festival 4+4 dny v pohybu: umění pojaté jako bojová hra

Alternativní divadelní festival, který se letos konal ve stanu ve Stromovce a v divadle Alfred ve dvoře, představil kolem patnácti produkcí pohybového divadla vedle bohatého doprovodného programu, mezinárodního sympozia ředitelů divadelních festivalů, experimentálního semináře kritiky, koncertů. Organizátoři získali několik výrazných mezinárodních divadelních souborů a srozumitelně programem zformulovali, co by mohlo nadále tvořit image tohoto generačně laděného podniku - totiž divadlo pohybu a multimediality, divadlo překračující žánry. 

V nové generaci se pohybové divadlo rozbíhá ve svých hravých průzkumech jako bojová hra. Má její nezávaznou strukturu bez příběhu a vlastně i bez kauzální spojitosti. Takovou bojovou hrou byla groteska bez gagu Ada&Pter pražské skupiny Krepsko nebo experiment bez rizika Fakt Cristiny Maldonado z Mexika. Obě produkce obsahovaly spoustu technických udělátek - generační fetišistický dadaismus. Lanka, tyčky, karabinky - to je jejich.

K dokonalosti dovedli ovšem tento dadaismus tanečníci ze známé švýcarské Compagnie Drift Sound Machine. Scéna byla jakousi laboratoří s počítači, filmovým plátnem, mikrofony, bizarními zařízeními, baňkami, hadičkami a občasnými zkraty. Zdálo by se, že se tu taneční umění ztratí; zachovalo se však v rafinovaném pohybu, které provází bizarní "divadelní koncert", v němž zpěv nahrazuje vynalézavé sípání a skuhrání do mikrofonu. Přesnost robotizovaných pohybů jen zvyšuje jejich šílenost, ale ironie tu šílenost zase zpochybňuje. Představení typické pro 4+4 dny a jedno z nejlepších.

Dalším z vrcholů, a rovněž cross-overem, přechodovou formou mezi tanečním dílem a výtvarnou instalací, byla Compagnie Olivier Bodin a její When. Diváci mohou sledovat tanečníka spícího v igelitovém akváriu jako výstavní exponát a pak se přesunout k jinému lidskému výstavnímu exponátu. Tabulky s nápisy udávají směr postupu diváků i scénického dění. Takto skrze civilizační atributy se tělo v Bodinově představení ubírá k vědomí vlastní identity. Tanečnice na filmovém plátně a táž tanečnice stojící na jevišti k sobě optickým klamem kloužou. Živé tělo tanečnice se prolne s vlastní obří hlavou na plátně. Na plátně blankytná věčnost, na pozadí věčnosti tělo tanečnice. Člověk stojí za upřené pozorování, říká choreograf Bodin.

Collect-if je společný projekt sedmi tanečníků z různých noblesních evropských skupin (v Praze z nich známe Rosas a Jana Fabra). I v tomto představení jsme měli co dělat s přesahovým žánrem. Jde o představení-esej o tvorbě nebo pozvání k rozpačitému procesu vzniku uměleckého díla.

Bojové hry, které si zahráli Martine Pisani z Francie ve Slow down, Two Fisch z Německa v Triplicate - Christiane Müller goes on Research, Rumun Eduard Gabia v Bonus či Frankfurter Küche v Inexhaustible byly směsi ležérnosti, nudy, potlačeného smutku a nezávaznosti. Často aplaudované mladými diváky, i když nejsou legrační ani jako scénky u táboráku. Ale jsou cool. Diváci jsou cool taky, takže jsou všichni spokojeni.

Výjimkou byla debutující Slovinka Mala Kline, která vytvořila v Campo de Fiori do minulosti zahleděný obraz s uhrančivými momenty.

Nizozemsko-izraelská skupina Guy & Roni představila The Language of Walls. Formálně se toto představení drželo v rámci čistě tanečního žánru, ale svou estetikou a filozofií i svým populismem šilhalo po současném filmu. Spolklo Tarantina i s navijákem. Zabijácké komando sebevražedně výkonných tanečnic mělo předvést "výsledek dlouhodobého výzkumu ženské taneční exprese". Prokázala se jako značná. Značnější i než filozofie představení, která jen zopakovala klišé silné a bojovné ženy, jaké už v současném tanci známe. Tanečnice zápasily se stínovým nepřítelem, vydávaly bojovné a bolestné - někdy trochu žensky mňoukavé - výkřiky a hekání, plazily se po břiše, vymetaly podlahu tělem i vlasy. Zvuky střepů a řinčení zbraní je provázelo. (V téže minutě, v téže vteřině, na jiném místě planety Kaddáfího osobní strážkyně vypínají prsa a svírají AK47.)

Je zvláštní a symptomatické, jak často se různí tvůrci zařazení do programu tohoto ročníku festivalu utíkali k uměleckému zpracování lidského dechu.