Kluk z Liverpoolu, sir Paul, geniální písničkář

Kluk z Liverpoolu, sir Paul, geniální písničkář

/od našeho spolupracovníka/
Paul McCartney ve Vysočanech? Donedávna leda zbožné přání. Celé generace si mohly jenom nechat zdát o tom, že na vlastní oči uvidí a vlastní uši uslyší aspoň jednoho z členů nejslavnější kapely všech dob. V neděli 6. června se jejich sen uskuteční, když na obrovské pódium pod širým nebem u stanice metra Kolbenova v T-Mobile Parku vstoupí baskytarista, zpěvák a skladatel, jenž významně změnil chod dějin popmusic.
Kdyby na začátku šedesátých let minulého století někdo varoval americké hvězdy populární hudby před nebezpečím, které jejich výsostnému postavení hrozí v podobě čtyř britských mládenců, byl by považován za blázna. Elvis Presley, Budy Holly, Jerry Lee Lewis, Little Richard, Chuck Berry a další idoly rock'n'rollu se zdáli být ve svých pozicích neotřesitelní až do doby, kdy v hudebním vesmíru explodovaly tóny písniček Love Me Do, Please Please Me či She Loves You.

Na vlastních nohách, zpočátku kulhavě

Beatles, možná nejslavnější kapela historie, se koncem šedesátých let rozešli, a jednotliví členové se vydali na sólovou dráhu. Bez sentimentálních vzpomínek na minulost se na hudební scéně prosadil John Lennon se svou manželkou Yoko Ono, zatímco Paul McCartney se uchýlil na venkovské sídlo ve Skotsku, kde realizoval projekt nazvaný prostě McCartney. Jeho ohlas odpovídal skromným podmínkám, ve kterých nahrávky vznikly, a kritika dlouho nedovedla docenit ani album Ram, které vydal o rok později se svou manželkou Lindou a které se díky Gramofonovému klubu objevilo i na pultech našich prodejen.
Debut se skupinou Wings, album Wild life (1971) označili odborníci za katastrofu, naštěstí ale brzy na to následovalo album Band On The Run (1973), které bývá pro své kvality přirovnáváno k beatlesovskému titulu Abbey Road.
Léta osmdesátá byla ve znamení spolupráce s velkými hvězdami - Stevie Wonder nazpíval s Paulem na album Tug Of The War (1982) hit o rasovém smíru Ebony And Ivory, zatímco účast Michaela Jacksona na albu Pipes Of Peace (1983) už zdaleka tak šťastná nebyla.
Ukázkou nejvyšší profesionality se pak stala spolupráce s Erikem Stewartem na albu Press To Play (1986), ale především s Elvisem Costellem, jenž bývá pro svůj tvůrčí přínos na titul Flowers In The Dirt (1989) přirovnáván k Johnu Lennonovi. V bohaté diskografii Paula McCartneyho má zvláštní postavení také album Driving Rain (2001), jehož součástí je skladba Freedom, vzpomínka na události v New Yorku 11. září 2001.

Miláček davů

Nosičů s nahrávkami Paul McCartneyho se prodalo více než 20 miliónů kusů, a také zájem o jeho koncerty je značný. V Rio de Janeiru zaplnilo slavný fotbalový stadión Maracaná nejpočetnější publikum, jaké do té doby sledovalo živé vystoupení - návštěva 184 368 platících diváků překonala tehdejší rekord Franka Sinatry, i když možná i ta byla v následujících letech na některém z megakoncertů překonána.
To všechno ale Paulově nepokojné povaze nestačí, a proto si svoje schopnosti ověřuje i v jiných žánrech a uměleckých disciplínách. Pro královskou liverpoolskou filharmonii zkomponoval Paul McCartney's Liverpool Oratorio (v roce 1993 bylo uvedeno také na Pražském jaru). Macca, jak mu říkají přátelé a blízcí, je ale také vášnivý malíř - na výstavu jeho obrazů se v německém městě Siegenu od 1. května do 31. října 1999 přišlo podívat 35 000 návštěvníků a podobný úspěch zaznamenala jiná výstava o tři roky později v rodném Liverpoolu.
Paul McCartney je osobnost mnoha tváří a podob - zapřísáhlý vegetarián, zastánce legalizace marihuany, šlechetný mecenáš mnoha charitativních projektů, ale také skrblík, geniální multiinstrumentalista a zpěvák samouk i Stravinskij pro chudé, jak ho nazývají někteří kritici. Ani nejjízlivější zlomyslník mu ale nemůže upřít, že právě v jeho hlavě se zrodily písničky Yesterday a Hey Jude, které mu zaručují nehynoucí slávu, i kdyby už v životě nenapsal nic jiného.

Políbený múzami

Šťastná kombinace talentu a přízně osudu dovedla kluka z liverpoolského řadového domku přes místní klub Cavern a hamburské lokály nejen mezi elitu světové popmusic, ale v devadesátých letech ho dokonce uvedla do Rock'n'rollové síně slávy a v roce 1997 vedla meč, kterým královna Alžběta II. pasovala někdejšího baskytaristu Beatles do šlechtického stavu. V té době se svět zmítal ve druhém záchvatu "beatlemanie", jehož původcem byl právě Paul McCartney jako hlavní iniciátor Antologie Beatles.
Protože mu shůry byla nadělena velká porce melodické kompoziční invence, neohlíží se tento geniální samouk na požadavky doby, na změny vkusu nebo stylů a ani v době hip hopu, metalu nebo techna se nemění a stále tvrdohlavě sází na "staromódní písničkářství", kterým si zachovává své věrné příznivce a přitom získává i nové fanoušky.
Na slavné album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band napsal Paul McCartney písničku When I'm 64, ve které zpíval: "Až za hezkých pár let zestárnu a začnou mi řídnout vlasy, budeš mne ještě potřebovat a živit? Až mi bude čtyřiašedesát?" Vize pětadvacetiletého mladíka byla v roce 1967 děsivější, než je současná realita. Paulu McCartneymu bude čtyřiašedesát za dva roky, vlasů má stále dost, o obživu se bát nemusí a o tom, že ho potřebují tisíce lidí na celém světě, se znovu ujistí na nedělním pražském koncertu.