U doplňků stravy si nemůžete být jisti účinkem

Zjednodušeně řečeno, v lékárně si můžete koupit nebo dostat na předpis lékaře tři skupiny "krabiček". Říkejme jim krabičky, protože ne vždy jde o léky. V první řadě jsou to léky na předpis. Z velké části je hradí zdravotní pojišťovna a jinak než bez předpisu se k nim nedostanete.

Další část "krabiček" si můžete koupit bez předpisu, kromě toho se některé z nich prodávají i v drogériích. V první řadě jsou to léky, které je dovoleno volně prodávat. Bylo to schváleno Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL), protože ten na základě dlouholetých studií a zkušeností usoudil, že si je člověk může ordinovat sám a ve většině případů si nemůže uškodit. Tak například paralen si lze koupit, ale také jej může předepsat lékař. V prvním případě za něj zaplatíte, ve druhém ne.

Od křečových žil po vlasy

Léky, ať již na předpis, či volně prodejné, se mohou prodávat jen v lékárně. Aby to však nebylo příliš jednoduché, i zde je malá výjimka. Opět například paralen. Ten je možné koupit i v supermarketech či u benzínových pump. K tomuto kroku se stát rozhodl, aby umožnil lepší dostupnost preparátů.

Třetí druh "krabiček" mezi léky nepatří. Prodává se buď v lékárnách, ale také v drogériích, takzvaných zelených lékárnách nebo i v prodejnách se zdravou výživou. Označují se především jako doplňky stravy. Jejich prodej v České republice dosahuje odhadem tří miliard korun ročně a stále se zvyšuje. Lidé si je kupují z vlastních kapes a mnohdy jim věří stejně jako lékům. Do této skupiny patří například některé vitamíny, minerály, výtažky z rostlin, preparáty na hubnutí, uklidnění, problémy s prostatou, močovými cestami nebo také s menopauzou. Pokud se podíváte do regálů, najdete tam preparáty téměř na veškeré neduhy lidského těla. Vlasy počínaje a křečovými žilami na nohou konče.

Podstatné je také to, že na všechny druhy "krabiček" kromě těch, co jsou jen na předpis, může být reklama. To ale také znamená, že pacient je při rozhodování, co si koupí, značně ovlivněn.

Poraďte se s lékařem

Odborná veřejnost často doplňky stravy kritizuje. Vadí jí jednak způsob propagace a také účinnost léků. Respektive neúčinnost. Výrobci doplňků stravy totiž nemusejí prokazovat, jak a zda jejich preparáty účinkují. Lékaři také varují před tím, že laik často koupí preparát, na který nemusí mít předpis, místo aby se poradil s odborníkem. Kromě toho, že mnohdy vyhazuje zbytečně peníze, oddaluje i možnost i správné léčby.

Co říkají zákony? Léky (tedy ty na předpis i volně prodejné) jsou schvalovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Ten posuzuje jejich kvalitu, bezpečnost a účinnost pro deklarovaný účel použití. Texty, jako jsou příbalová informace či souhrn údajů o přípravku, podléhají schválení tohoto úřadu a jsou pro výrobce (respektive držitele rozhodnutí o registraci) závazné. Také způsob výdeje podléhá schválení.

Zázraky se propagovat nesmějí

Doplňky stravy mají být vhodné pro výživu, měly by doplňovat běžnou stravu na úroveň příznivě ovlivňující zdravotní stav. Nejsou určeny k prevenci, zmírnění nebo léčení zdravotní poruchy. Souhlas s jejich uvedením do oběhu dává svým rozhodnutím Ministerstvo zdravotnictví. Administrativně tato záležitost spadá pod hlavního hygienika, který se opírá o posudek odborníků ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ).
U této skupiny se tedy neposuzuje účinnost, nejsou schvalovány návrhy textů (odpovědnost je na výrobci), nerozhoduje se o způsobu výdeje. Pokud tedy výrobce doplňku stravy deklaruje, že je jeho přípravek prodejný jenom v lékárnách, jedná se pouze o jeho rozhodnutí - jde například o marketinkový tah. Ani bezpečnost není dokladována a posuzována náročným procesem požadovaným u léčiv - to vyžaduje několik let testů a studií na velkém počtu lidí. U doplňku stravy musí být prokázána pouze mikrobiologická nezávadnost a nepřítomnost těžkých kovů. Nezkoumá se ani, zda je v nich obsažena deklarovaná látka.

Doplňky stravy by podle směrnic Evropské unie neměly být propagovány například slovním spojením "podporuje dobrou kondici", "zlepšuje psychické zdraví" nebo "zabraňuje pocitu hladu". Také není možné, aby je propagoval lékař. Česká legislativa ještě v tomto směru té evropské neodpovídá, ale proces přiblížení již probíhá.

Rozhodně platí, že na obalu se mimo jiné zakazuje uvádět kupujícího v omyl a tisknout údaje, jejichž pravdivost nelze dokázat. Reklama nesmí využívat motiv strachu (například je nepřípustné poukazovat na to, že chřipka je smrtelná nemoc), může obsahovat nadsázku, ta však musí být zjevná. Nepřípustné je například tvrdit, že s preparátem zákazník zhubne, i když bude jíst všechno, co chce.

Speciální pravidla pro reklamu na potraviny (kterými se musí řídit i výrobci doplňků stravy) zakazují například klamavou charakteristiku. Není tedy možné říkat, že "účinky jsou podloženy celou řadou studií". Klamat popisem složení "stoprocentně přírodní" či údaji o způsobu zpracování či výroby - "bez chemických úprav". Výrobku rovněž nesmí být přisuzovány účinky, které nemá: "absolutní jistota účinnosti", či "zaručené výsledky".

Připraveno s využitím článku Tomáše Cikrta, Zdravotnické noviny

Co jsou to potraviny pro zvláštní výživu:

Kromě kategorie léky a doplňky stravy ještě existují dvě skupiny: potravní doplněk a potraviny pro zvláštní výživu. Do první skupiny patří takzvané nutriční (výživové) faktory - například minerály, vitamíny a podobně. Běžně se používají při výrobě potravin - například vápník, kterým je obohaceno mléko. Pokud je vápník v tabletách, jde již o doplněk stravy. Existuje ještě skupina potravin pro zvláštní výživu - to jsou potraviny, které se svým zvláštním složením nebo zvláštním výrobním postupem odlišují od potravin pro běžnou spotřebu. Může jít například o sušené mléko pro kojence, přesnídávky pro kojence, přípravky pro nízkoenergetickou výživu určené ke snižování tělesné hmotnosti (to ale neplatí pro všechny diety běžně prodávané), potraviny pro zvláštní lékařské účely, bez fenylalaninu (pro fenylketonuriky), bezlepkové, pro diabetiky, s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové, s nízkým obsahem bílkovin, s nízkým a velmi nízkým obsahem sodíku nebo bez sodíku, určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu. Pravidla schvalování jsou ale složitější a ne všichni výrobci tento proces absolvují. Proto je důležité na obalu hledat označení "potravina určená pro zvláštní výživu". Na rozdíl o doplňků stravy musí zde být jasné složení a kontroluje se i způsob výroby.

Rozdíl mezi léky a doplňky stravy