Bože, koho budou hledat příště?

Bože, koho budou hledat příště?

Už dlouho mě čeští novináři neznechutili tolik jako nyní, když se s neuvěřitelnou zběsilostí zúčastnili hledání pseudostar. Jak je vůbec možné, že informace o prachobyčejné soutěži pěveckých talentů získají v některých médiích tak neadekvátní prostor?
Nabízí se prostá odpověď: část šéfů českých médií by zřejmě nechala odvysílat, nebo aspoň reportážně popsat i záznam smrti vlastní matky, jen když to aspoň na chvíli zvýší sledovanost televize či prodej novin.
Skupina mládežníků, která po několik týdnů na obrazovce provozovala cosi na způsob karaoke, se tak stala - nezapomeňme však, že dobrovolně - součástí šíleného honu na diváky, posluchače a čtenáře. Ufňukané rozhovory s každým, kdo vypadl, rozsáhlé popisy autogramiád a spanilých jízd po radnicích, spekulace na téma kdo s kým, naprosto vážně míněné komentáře, zda XY udrží tremolo.
Jedním z vrcholů trapnosti bylo sestavení pomyslné rodiny z příbuzných pseudostars. Už zbývá jediné - pozvat je do Peříčka a rozjet to tam naostro. A pak celý týden na titulu deníků avizovat rozhovory s peprnými detaily. Pak přijdou na řadu trička s pěknými obrázky a hutně natočené video...
Bože, jak hluboko jsme klesli. Překvapí to i člověka, který česká média a jejich konzumenty léta podrobně sleduje. Už získal odolnost vůči vysílání seriálů, které adorují bolševické represívní složky, i vůči "zábavě" založené na stokrát obehraných přisprostlých hospodských vtipech, které v hlavním vysílacím čase deklamují v televizi stokrát omleté celebrity.
Uměle vyvolávaná hysterie kolem této soutěže však přece jen vybočuje z řady. Když puberťačky před necelými čtyřiceti lety zběsile ječely na koncertech Beatles, bylo to kromě svědectví o duševních pochodech v myslích těchto dívek i ocenění naprosté autorské a interpretační mimořádnosti těch, na něž vyly a pro něž nyly. Když ale nyní stejně stará děvčátka ječí v hypermarketu na autogramiádě účastníků pseudostar, pak je to bohužel důkaz, jak nenáročné a neinformované u nás máme publikum.
Pořad, který tyto vášně vyvolal, dostal nepravdivý název Česko hledá SuperStar. Ve skutečnosti ji hledala jen jedna televizní stanice proslulá velmi specifickým stylem zábavy. A také to bylo znát.
Opravdu se upřímně bojím, koho budou hledat příště...