Hlavně nic nepodcenit
Je to nepříjemné. Kontroly téměř na každém kroku. Oprávněné, ale i dost nepochopitelné požadavky stevardů a strážníků. Portugalci si říkají: "raději věc trochu zkomplikovat, než aby se něco stalo".
Příklad za všechny: vstup do tiskového střediska na stadiónu Josého Alvaladeho v Lisabonu, kde čeští fotbalisté sehrají poslední zápas základní skupiny ME proti Německu, má dvoje dveře a mezi nimi vzniká chodbička zhruba dvakrát tři metry. V tomto prostoru stojí po půl metru za sebou tři kontroloři, kteří nepustí dovnitř nikoho, jehož visačka neobsahuje informaci o tom, že jde o oprávněnou osobu.
Rámy pro detekci kovů jsou většinou umístěny tak, aby se pracovník médií mohl po projití a prohlídce zavazadla volně pohybovat mezi vymezeným prostorem a sektorem v hledišti. Už to zdržuje, protože fotografové a televizní technici mají kvanta aparátů. Na lisabonském stadiónu Da Luz je to jinak - detektory jsou až při vstupu do ochozů a zácpy před nimi jsou neúnosné.
Pohyb fanoušků regulují doslova kordóny ozbrojených mužů a žen. Kdyby se chytili za ruce, obtočili by stadión snad desetkrát.
Dějiště utkání jsou obkroužena kovovými zátarasy, za něž vedou úzké průchody, podle údajů na vstupence. Nelze než najít ten správný, ačkoli za kontrolami se dav zase promíchá. Takže občas je nutná půlkilometrová procházka kolem rozlehlých sponzorských stanů, přestože příslušný vchod je vzdálen dvacet metrů.
Příjezdové cesty ke stadiónům mají množství kruhových objezdů, na každém stojí horda regulovčíků. Všichni kontrolují totéž, přestože při jízdě mezi nimi auto nemůže uhnout, brání mu vysoký obrubník. Občas si v signalizaci odporují, jindy zase ve dvojici až trojici ukazují, kam je nutné zabočit v místě, kde se prostě nic jiného udělat nedá. Na dálničním přiváděči při cestě ze stadiónu Municipal u Aveira mávalo po utkání Česka s Nizozemskem svítícími pendreky zhruba patnáct dopravních policistů, aby automobily jely co nejrychleji. Trochu zbytečná snaha, vždyť co jiného si asi řidiči přáli?
