Body-art: umění, které se nebojí jít až do krve

Body-art: umění, které se nebojí jít až do krve

/Od naší spolupracovnice/
Odmítají označení za masochisty. Se svým tělem, které je pro ně ideálním prostorem k uměleckým i sociologickým experimentům, však často zacházejí nelítostně. Práce sedmi umělců z Německa, kteří propadli stylu nazývanému body-art, vystavuje pražská galerie Futura.
Vedle videoprojekcí a fotografií jsou v galerii roztroušeny i podivné zapomenuté předměty - střepy zrcadla, rozsypané stříbrné penízky, dlouhý černý cop. Jsou to upomínky na vernisážové živé vystoupení sedmičky umělců. Každý z nich je bývalým žákem umělkyně Mariny Abramovičové.

Umění a stav ducha

Abramovičová je legenda body-artu 70. a 80. let. V těchto letech společně s německým performerem Ulayem, později jako sólistka, realizovala performance, které vešly do historie umění. Cílem body-artu je dovést tělo do jeho krajních možností a vyvolat tak alternativní stav ducha.
Bývalí studenti rozvíjejí její dědictví. Sjednali si už místo na mezinárodní scéně - se svou kolektivní performancí Recyklace budoucnosti se zúčastnili benátského bienále, vystoupili v Kasselu a v New Yorku.
Svérázné studium, kterým s Marinou Abramovičovou prošli, oživují každý druhý rok workshopem pod názvem Úklid domu. Abramovičová při něm vyžaduje přísnou tělesnou i psychickou disciplínu zahrnující půst, dlouhodobé mlčení a učení se prožitku času.

Body-art proměňuje pojetí času

Body-art posunul umění performance z oblasti estetiky až do oblasti politického prohlášení. Body-art nepředvádí krásná těla, spíše těla houževnatá. Radikálně také pozměňuje pojetí času; performance mohou být nekonečné hodiny trvajícími živými instalacemi v galerii, ale také několikaminutovou explozívní akcí na ulici.
"Minutovými romány" a politickými deklaracemi byly i vernisážové performance ve Futuře. Nahá tlustá mladá žena (Movie Star Hermy Wittstockové) stojí na vysokém piedestalu, nabírá stříbrné penízky z velké průhledné mísy a rozmáchlým, velkolepým gestem si je sype na sebe i štědře rozdává kolem. Její nahé tlusté tělo je už celé postříbřené a penízků přece neubývá. "Hlavní, co mě v mých pracích zajímá, je otázka, kde jsou hranice veřejného prostoru a kam až sahají mé osobní hranice," uvádí Wittstocková.

Narcis v zrcadle

Tmavovlasá žena v prostých černých šatech (Narcis, Iris Selkeové) se zavile dívá do zrcadla, které před sebou křečovitě drží. Po nečekaně krátké chvíli si náhlým pohybem rozbije zrcadlo o hlavu. Poté rázně opustí prostor, zanechávajíc za sebou na podlaze skleněnou tříšť. Prudká vlna tělesné empatie, třesk skla a rozlétnutí úlomků diváky tak zaskočí, že zůstávají dlouhou dobu v naprostém šoku.
Na dvorku galerie stojí proti sobě v militantních postojích, oděvech i vysokých botách mladý muž a mladá žena, míří na sebe zblízka pistolí (Daniel Müller-Friedrichsen a Susanne Winterlingová v Steady State). Paže jim po nějaké čtvrt hodině ochabuje, chvilku si ji přidrží, pak se zase vzpruží. Upřeně se rentgenují neúhybnými pohledy. Mladá žena má o poznání větší výdrž; z nějakého důvodu jsou oba leváci. Budou tak na sebe mířit celou hodinu.
Na zemi sedí na patách žena indonéského původu v temně červených šatech s odhalenými rameny (Slib, Melati Suryodarmo). Z hlavy jí splývá černý cop, který pokračuje na zemi a dál, vine se esovitě natřikrát po bílé podlaze jako tlustý chlupatý had.
Žena drží v náručí jakýsi balíček, jako by ho kojila. Jsou to velké kusy jater. Suryodarmo tak předvádí obraz introvertního člověka, o němž se v Indonésii říká, že snědl svá játra; "užírá se", říkáme my. Na videu vidíme tento obraz v provedení tří stojících dívek dotažený: otáčejí se kolem osy uprostřed spirál copů a požírají přitom kusy syrových jater.
Každému performerovi je věnován jeden bělostný prostor, který přehlídce tvůrců body-artu dodává náležitou výtvarnou kvalitu.
Faxe Condi, přehlídka tvůrců body-artu. Galerie Futura.
Výstava potrvá do 12. září.