Mocnáři ustupují manažerům
Umberto Agnelli nebyl ani 24 hodin pod zemí a už učinil Giuseppe Morchio jeho pozůstalým neslýchanou nabídku. Rád by se stal nástupcem "posledního Agnelliho" na jeho postu prezidenta největšího italského průmyslového koncernu Fiat. A dokonce i více - plánuje prý, že by se svým miliónovým majetkem do holdingu Agnelliových vstoupil a povýšil tak z manažera na vlastníka.
Zbytek je historie - rodina se k Morchiovi otočila zády, propustila jej a na pozici prezidenta dosadila šéfa Ferrari, Luca Cordera di Montezemolo.
I navzdory takovému konci však tato epizoda něco naznačuje: doby, kdy byly staré, usedlé, italské podnikatelské rodiny nedotknutelné a hrály dominující roli v hospodářství a společnosti, se chýlí ke konci. Až do devadesátých let existující trojitá ochrana uzavřeného trhu, politiky a všemocné a monopolistické úvěrové banky Mediobanca, se pomalu rozpadá.
Na rozdíl od Německa, kde rodiny Siemensů, Kruppů nebo Thyssenů již dlouho nemají ve svých firmách hlavní slovo, se zakladatelé italských firem snaží stále ještě udržet v sedle. "Rodina zůstává těžištěm italských podniků," řekl Montezemolo při projevu u příležitosti svého nástupu do funkce průmyslového svazu Confindustria. Ať už producenti těstovin Barilla, prezident stejnojmenného výrobce domácích spotřebičů Vittorio Merloni nebo Giorgo Armani: ti všichni mají ve svých firmách poslední slovo a doposud odolávají nabídkám společnosti prodat.
Případy, kdy však ku prospěchu společnosti dokáží ustoupit nové generaci zvenčí, se množí. Příkladem může být zakladatel největšího světového výrobce brýlí Luxottica, 69letý Leonardo Del Vecchio, který žezlo nad firmou předal o 30 let mladšímu manažerovi Andreovi Guerrovi. K přesunu moci došlo také u výrobce nápojů Campari či známé oděvní firmy Benetton.
Spojnicí mezi starou a novou generací podnikatelů je Marco Tronchetti Provera, který se v sedmdesátých letech přiženil do rodiny Pirelli. V létě 2001 převzal za podpory bank společnost Telecom Italia. Podle pozorovatelů s tímto miliardovým obchodem převzal dědictví Gianniho Agnelliho jako doyena italských podnikatelů. Dnes tak je dobře vypadající a mezinárodně vzdělaný 56letý manažer vedle nové hvězdy Montezemola jedním z nejsledovanějších zástupců italské ekonomiky.
Ještě důležitější však je, že se usadil ve špičce nové hospodářské elity země, která postupně obsazuje funkce v důležitých firmách. Většinou se jedná o relativně mladé a mezinárodně orientované špičkové manažery. Mezi ně patří například sebevědomý bankéř Corrado Passera (Banca Intesa), Alessandro Profumo (Unicredito) a Matteo Arpe (Capitalia).
Příkladem vzestupu mladých talentů může být i kariéra Diega Della Valleho, který je zakladatelem a šéfem módní firmy Tod's. S dobře fungující firmou v zádech se stal velkoakcionářem římské banky BNL, je členem v dozorčí radě největší pojišťovny země Generali a byl povolán do vedoucího grémia vlivného nakladatelství RCS (deník Corriere della Serra). Brzy se stane také podílníkem vlivné milánské Mediobanky.
Jak již o dění v Itálii napsal vévoda Tomasi di Lampedusa ve svém románu Leopard: "Na to, aby se nic nezměnilo, se musí změnit vše."
