Otakar Turek: Ota Šik, spolutvůrce probuzení české společnosti

Krátce před svými 85 narozeninami zemřel český ekonom, emeritní profesor univerzity v St. Gallenu Ota Šik. Česká veřejnost (asi přesněji, starší generace Čechů a Slováků) ho zná jako muže, který se významně zapsal do historie 60. let. Měl jsem to štěstí prožívat toto období v jeho blízkosti.
Ponechávám stranou účelově zabarvená a historické pravdě vzdálená hodnocení té doby. Šedesátá léta chápu jako duchovní povznesení české společnosti, které sehrálo podstatnou úlohu v procesu, jenž vyústil do pádu komunistických režimů ve východní a střední Evropě.
Někteří dnešní politici a politologové se poněkud neprofesionálně diví, jak snadno v roce 1989 padla komunistická moc, a zároveň paradoxně bagatelizují roli 60. let (obdobně i roli Gorbačova). V zájmu větší moci a slávy transformační garnitury 90. let se po roce 1989 takzvaní osmašedesátníci stali dehonestovanou skupinou.
Do jednoho pytle spadly i vůdčí osobnosti, jejichž historické role jsou přitom rozdílné. Jedni - jako reprezentanta vezměme Alexandra Dubčeka - byli poté, kdy se na počátku roku 1968 dostali do vedení státu, jakoby postrkováni k významným změnám politických poměrů i společenské atmosféry vzedmutou vlnou probouzející se občanské společnosti. Získali pro sebe (zaslouženě) popularitu doma i respekt demokratického světa, pozitivní roli ale hráli v podstatě jen do svého únosu do Moskvy.
Role Oty Šika byla principiálně jiná. Byl osobností, která iniciovala vznik a vzestupnou dynamiku právě té vlny "postrkující" Dubčeka. Porozumět Šikově roli vyžaduje, abychom analyzovali ne jen rok 1968, ale v podstatě celá šedesátá léta. Jeho cenný přínos se týkal tří oblastí.
Prvou bylo vytváření poznatkového fondu o dysfunkcích existujícího systému centrálně plánované ekonomiky (s přirozeným přesahem i do systému politického a společenského). Z něj pak vyrůstala koncepční představa o žádoucích systémových změnách. K tomu si vytvářel adekvátní aparát. Posílil sestavu Ekonomického ústavu ČSAV, prosadil ustavení teoretické skupiny při Státní komisi pro organizaci a řízení, která permanentně v letech 1963 až 68 pracovala na programu systémových změn. Konala se řada konferencí. Nákaza systémové kritiky zachvátila celou ekonomickou obec a přinesla mnoho inspirujících publikací. Šikův přínos byl - snad ještě více než v jeho publikovaných pracích - v umění naslouchat, přebírat zdravé myšlenky ze svého okolí, zapracovávat je do komplexu představ o cílovém systému i o mezifázích na cestě k němu.
Druhou oblastí Šikovy aktivity bylo posilování kritického postoje veřejnosti vůči stupiditám plánovacího systému a získání masové podpory pro připravované systémové změny. Šik absolvoval desítky mítinků v podnicích i veřejných přednášek. Lidem se dostalo vysvětlení, že ta spousta absurdit, na které každodenně naráželi jako zaměstnanci i jako spotřebitelé, má svou hlubokou příčinu v samotném systému. Programové myšlenky pak byly lidem sympatické tím, že ladily se "selským rozumem".
Nejtvrdší oříšky musel Šik louskat v půtkách s politickou reprezentací. Ta byla v ambivalentním postavení. Zdokonalení systému potřebovala s ohledem na náladu lidí i špatné ekonomické výsledky. Současně se toho bála, protože lpěla na nedotknutelnosti ideologie i stability systému jedné strany.
Nemohu podat svědectví o manévrování na této frontě. Skutečností je, že rok od roku se hranice toho, co je možné v materiálech navrhovat, posunovala blíže k ideálu ekonomů kolem Oty Šika. Nebylo tak důležité, že v nich nesmělo být slovo trh a muselo se mluvit o plánu jako základním nástroji řízení i ve fázích, kdy v kontextu s jinými změnami k tomu měl daleko.
Připisovat Šikovi autorství ekonomické reformy šedesátých let by bylo necitlivé vůči okruhu ekonomů, z jejichž myšlenek byla tato fundamentální změna koncipována. Můžeme však Otu Šika plným právem označit za otce této reformy. Ale také za jednu z osobností, které iniciovaly společenské a politické změny, jejichž závažnost stále čeká na docenění.
Autor byl spolupracovníkem Oty Šika