Hlinka splnil Čechům sen o hrdinovi

Hlinka splnil Čechům sen o hrdinovi

Ženy by s takovým mužem chtěly žít, muži by se mu rádi podobali.
"Tato zkratka asi nejlépe vystihuje, co Ivan Hlinka pro Čechy znamenal," míní psycholog Jiří Tyl. A začíná tím i vysvětlení odborníků, proč tragická smrt bývalého hokejisty a trenéra tak silně Čechy zasáhla.
Ivan Hlinka totiž, aniž by se o to jakkoliv cíleně snažil, zapadl přesně do obecných představ Čechů o národním hrdinovi, ke kterému chtějí vzhlížet.

Přesně změřený smutek

Hlinkova smrt ovlivnila před týdnem život v České republice naprosto viditelně. Překvapení a smutek lidí bylo dokonce možné změřit.
Textové zprávy se smutnou informací putovaly mezi mobilními telefony napříč celou republikou. "Pondělní odpoledne 16. srpna jsme porovnali s předchozím a následujícím pondělím. V době mezi 13.45 až 14.45 skutečně přibylo přijatých i odeslaných SMS zpráv, a to téměř o osm procent," sdělila mluvčí T-Mobile Martina Kemrová. Ivan Hlinka zemřel jen několik minut před tím, než lidé začali telefony používat více než v jiných dnech.
Češi nečekaně ztratili člověka, ze kterého si vytvořili národní symbol. "Pořád cítíme, že jsme malá země, a o to víc toužíme po všem, co posílí naše sebevědomí," říká vedoucí oddělení klinické psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jiří Šípek.
"Je to taková naše zvláštnost, že se potřebujeme v hrdosti na vlast ujišťovat něčím konkrétním. Takoví Poláci jsou prostě hrdí na to, že jsou právě Poláci. My si to ale musíme něčím zdůvodnit," dodává ředitelka Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Adéla Seidlová. Právě CVVM zorganizovalo před dvěma lety mezi téměř dvanácti sty dotázanými průzkum o národních hrdinech a českém vlastenectví.
Výsledek byl jednoznačný: devět lidí z deseti je nejvíce hrdých na úspěšné sportovce. A z historie si váží hlavně okamžiků, kdy komunistický režim prohrával.

Zděděný obdiv

Ivan Hlinka splňoval obě podmínky. Byl úspěšný hokejista, který v 70. letech střílel góly tehdy nenáviděnému Sovětskému svazu. Na těchto pevných základech si lidé v dalších třiceti letech vyrobili z Hlinky národního hrdinu.
"Hlinkovi se podařilo propojit několik generací. Starší ho pamatují jako skvělého hokejistu, pro mladé byl úspěšný trenér," uvedl Šípek.
Mezi generacemi navíc funguje ještě jeden most, který Hlinkův věhlas posílil. Podle sociologů se úcta k osobnostem často v rodinách dědí. "Pro přenos hodnot nejlépe funguje můstek děd - syn," říká Seidlová. I to třicet let udržovalo mezi lidmi obraz Hlinky jako skvělého sportovce.

Takových hokejistů ale měla Česká republika víc. Popisované "základy hrdinství" splňovali třeba Jaroslav a Jiří Holíkové nebo Vladimír Martinec. Jenže národ si nakonec spontánně vybral Hlinku. Psychologové i sociologové se shodují, že své sehrály na první pohled drobné detaily, které však silně působí na naše rozhodování a podvědomí.

Šéf musí být velký

"Málo platné, jsme smečka, která ctí silného vůdce. Je přirozené, že Hlinkovu oblibu zvyšovaly jeho silná autorita a respekt, podtržené navíc fyzickým vzhledem. Měřil skoro dva metry, ramena měl jako almaru. Z gest vyzařovala jistota, důraz a rozhodnost," říká klinický psycholog Jiří Tyl.
O Hlinkově vzhledu se zmiňuje i Jiří Šípek z katedry psychologie Univerzity Karlovy. "Bílé vlasy a hluboké tmavé oči jen podtrhovaly jeho soustředěný výraz. Nevedl zbytečné řeči a lidé za ním cítili odvedenou práci. Poskládají-li se takové drobnosti dohromady, vzniká silné charisma."
Hokejového trenéra si oblíbily i ženy. Úspěch v Naganu je přilákal k obrazovkám a podle televizních statistik sledují hokej dodnes.
Mohlo by se zdát, že obraz hrdiny je hotový. Jenže průzkum CVVM najednou jako by začal popírat představy lidí o národním idolu. Největšími Čechy totiž jsou T. G. Masaryk, Karel IV., Jan Hus a Václav Havel. Na Hlinku si v anketě vzpomene z dvanácti set respondentů přibližně deset lidí. A to vznikala v době, kdy bylo národní sebevědomí už posílené naganským hokejovým úspěchem.
"Tady je nutné rozlišovat takzvané státotvorce, pro které máme společenské uznání. Na druhé straně ale stojí hrdinové, kteří nám jsou lidsky blíž. Sníme o tom, být úspěšný jako Hlinka, avšak mnohem méně lidí sní o kariéře Václava Havla," říká ředitelka CVVM Adéla Seidlová.
Právě proto, že Hlinka nebyl státník, měli ho lidé stále raději. Přijímali jeho lidovost, protože to u svých oblíbenců podvědomě hledají. "Měl nedostatky, a proto nám byl všem podobný. Pil pivo a netajil se tím. Kouřil a neschovával se s cigaretou za plot. K takto srozumitelnému idolu lidé přirozeně inklinují," vysvětluje kreativní ředitel Ogilvy Daniel Bartek.

Memento smrti

Mozaika národem uctívaného muže už bude kompletní. Hlinka byl dobrý řečník, místo zažitých klišé používal vtip. Často mluvil v množném čísle a používal slůvko "my". To u lidí zabírá.
Jen tu poslední věc si nikdo nepřál. Nejsilnější emoce bohužel vyvolala Hlinkova smrt. "Zemřel náhle, krutě a tragicky, což lidmi vždy otřese," říká Šípek.
"Očekávaná smrt po nemoci nebo stářím je stejně smutná, ale Hlinkovo úmrtí bylo nečekané. Navíc potkalo člověka, u kterého lidé cítili, že tu měl ještě něco udělat," dodává Adéla Seidlová.