poznámka
Řecké poolympijské účty
Ta zpráva se dala čekat. Po uspokojení z bezchybného průběhu světového sportovního svátku, po chvílích celonárodního dojetí z pocitu, jak svět shlíží na mateřskou zemi olympijských her, musel přijít čas účtů. Řecký premiér Kostas Karamanlis oznámil, že rozpočtový schodek letos přesáhne pět procent hrubého národního důchodu a že státní dluh vzroste na 112 procent HDP. Nepříznivé údaje se neoznamují lehce, předseda řecké vlády to měl však snadnější. Svého úřadu se ujal letos na jaře po parlamentních volbách, proto může většinu viny, ne-li rovnou celou svalit na socialistické předchůdce. Tím spíše, že prvotní odhady dvoumiliardových výdajů se změnily v takřka čtyřnásobek
Označit viníka, zvláště když je to politický odpůrce, nebývá těžké. Jenže problém špatných zpráv nevězí jen v nich samých, ale především v odpovědi na otázku, jak dosáhnout nápravy. Evropská unie už tlačí, aby z Atén do listopadu přišly konkrétní plány. Radikálnímu řešení se Řecko asi vyhne. Od konce loňského roku, kdy Francie a Německo společně potřely stránky Paktu růstu a stability zmizíkem, je nepravděpodobné, že by země překračující limity rozpočtových schodků předepsané maastrichtskou smlouvou byly citelně a neodvolatelně potrestány. S odvoláním na olympijskou finanční uzávěrku může Karamanlisova vláda dát státní pokladnu do pořádku snadněji. I tady je možné horší stránku obrátit v lepší.
Je tu nějaké poučení pro jiné země pomýšlející na olympiádu? Nepochybně. Pokud se světový sportovní svátek koná v některé z menších zemí, tak se náklady netýkají pouze pořádajícího města, ale všech obyvatel celého státu. Na řeckou zkušenost by proto měli myslet například pražští radní, kteří rozvíjejí úvahy, jak by české metropoli prospěl rozvoj vyvolaný investicemi pod znakem pěti kruhů.
