Kamery na pracovišti nesmí narušovat soukromí

Může zaměstnavatel instalovat na pracoviště kamery, které sledují zaměstnance? Tuto záležitost je nutné posuzovat podle Listiny základních práv a svobod, zákoníku práce, občanského zákoníku a v určitých případech i podle zákona na ochranu osobních údajů.
Od 1. května 2004, tedy ode dne vstupu ČR do Evropské unie, jsou pro tyto účely vysvětlující i některá rozhodnutí Evropského soudního dvora (např. kauza Klass proti státu SRN a Niemek proti státu SRN). Podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. To se týká i pobytu zaměstnance na pracovišti, při výkonu povinností, které vyplývají z pracovněprávního vztahu. Při posuzování působnosti zákoníku práce na možnost umísťování kamer na pracovištích je třeba vzít v úvahu zejména ustanovení § 1 odst. 8. Podle tohoto ustanovení se obtěžováním rozumí jednání, které je zaměstnancem, jehož se to týká, považováno jako opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti. Dále se v této souvislosti může uplatnit použití § 7 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Ochrana osobnosti
Na zaměstnance, který vykonává práci pro zaměstnavatele v pracovním poměru nebo v dohodě o pracovní činnosti nebo v dohodě o provedení práce, se vztahuje zákoník práce a další pracovněprávní předpisy. Výjimka z této zásady platí právě v případě ochrany osobnosti zaměstnance, kdy se uplatní i občanský zákoník (§ 11 a násl.).
Kromě života a zdraví chrání občanský zákoník zaměstnance jako občana před neoprávněnými zásahy do občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. Práva na ochranu soukromí se nemůže občan, a tedy ani zaměstnanec, předem vzdát. Ani ve dvoustranném právním úkonu, např. v pracovní smlouvě, v dohodě o pracovní činnosti apod. V komplexu a ve vzájemné spojitosti vytvářejí uvedené předpisy ucelený rámec pro ochranu zaměstnance před neoprávněným použitím kamer na pracovišti ze strany zaměstnavatele.
Zaměstnavatel má sice právo kontroly pracovní činnosti svých zaměstnanců, ale musí k tomu zvolit vhodné prostředky a formy, které nejsou v rozporu s právní úpravou ochrany soukromí zaměstnance a nemají důsledky v obtěžování zaměstnanců ve smyslu § 7 odst. 8 zák. práce.

Bez zásahu do soukromí
Kamery by mohl zaměstnavatel použít, pokud by nedošlo k zásahu do ochrany soukromí zaměstnance a pokud by účelu, kterého tím sleduje (např. zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, kontrola docházky na pracoviště apod.) nemohl dosáhnout jinak (například evidencí pracovní doby, osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci apod.).
O zásah do ochrany soukromí zaměstnance by se například jednalo při instalaci kamer za účelem sledování zaměstnanců v kancelářích, na chodbách, sociálních zařízeních a podobně, kde by pro jejich zavedení neexistoval žádný důvod a oprávněný zájem zaměstnavatele, který by bylo nutno tímto způsobem chránit. V každém případě by zaměstnavatel musel upozornit zaměstnance, že na určitém místě byl instalován kamerový systém.
Pokud by se zaměstnanec domníval, že zavedením kamerového sytému na pracovišti došlo k porušení jeho práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo by považoval toto jednání firmy za zásah do ochrany osobnosti, má právo se domáhat na zaměstnavateli, aby bylo upuštěno od tohoto jednání. V závažných případech má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, o které však může rozhodnout jedině soud.
Autor je pracovníkem
Ministerstva práce a sociálních věcí

Kamery: ano, či ne?
Zaměstnavatel má právo kontroly pracovní činnosti svých zaměstnanců. Musí k tomu však zvolit vhodné prostředky a formy, které nejsou v rozporu s právní úpravou ochrany soukromí zaměstnance a nemají důsledky v obtěžování zaměstnanců.
Kamery lze použít, pokud nedojde k zásahu do ochrany soukromí a pokud by účelu, kterého tím firma sleduje, nemohla dosáhnout jinak (například při kontrole docházky na pracoviště, dodržení technologického postupu a podobně).
Pokud by se zaměstnanec domníval, že došlo k porušení jeho práv, může se domáhat na zaměstnavateli nápravy, případně se obrátit na soud.
Zdroj: autor