Svět islámu nenalézá shodu s Evropou

Svět islámu nenalézá shodu s Evropou

Evropští muslimové mají poslední měsíce pocit, že už nežijí v jim důvěrně známé Evropě. Uvykli dekádám, které charakterizoval blahovolně zdvořilý nezájem hostitelských zemí. Problémy vyplývající z kulturní odlišnosti zametaly západoevropské vlády pod stůl.
Teď se věci mění. O muslimech už se v Evropě živě debatuje. Dřívější korektnost padla. Je to ale diskuse, kterou si vynutily okolnosti, nikoli prozíravost politiků.
Rok 2004 totiž přinesl tradiční evropské toleranci velké zkoušky.
Listopadová vražda nizozemského režiséra Théa van Gogha, který proslul kritickými výroky na adresu muslimských zemí, jen zvýraznila rozdíly, které se napříč starým kontinentem nenápadně prohlubovaly delší čas.
Nový zákon letos například zakázal nošení nápadných náboženských symbolů na francouzských středních školách. Stejná debata probíhá na zemské úrovni v Německu. Dříve stát ponechával řešení na jednotlivých školách, případně soudcích, na které se vyloučené žačky odvolávaly. Teď se snaží politici nabídnout právní rámec, nahrazující dřívější bezbřehou vstřícnost.

Meze evropské tolerance

Chybí ale otevřená debata. Proto se cítí i muslimové v dalších zemích, Británii či Itálii, ohroženi. Na druhou stranu: stejný pocit mají i jejich evropští sousedé.
"Čím silnější padají slova, tím hůře," napsal v komentáři nizozemský deník Volkskrant. "Napětí se stupňuje, také muslimové se mohou cítit ohroženi."
Potřebu otevřené výměny názorů za této situace zvýrazňuje skutečnost, že na dveře Evropské unie klepe Turecko. Soulad Evropanů s muslimskými menšinami v mnohém naznačí, jak bude vypadat spolupráce s rozlehlou zemí se 70 milióny obyvatel.
Nyní se rozhodli věci v Evropě řešit politici. Jsou připraveni i na případné vysvětlování či vynucování zákona. To je novinka. Dosud například převažoval názor, že není užitečné jitřit atmosféru znepokojivými statistikami.
O zločinnosti na přistěhovaleckých předměstích ve Francii či Nizozemsku věděl každý, problém se ale neřešil. Vládní úředník měl na stole přesná čísla, věděl o nich jenom on a pár kolegů. Veřejná debata o těchto věcech absentovala.

Nizozemský model selhal

Vše změnilo několik souběžných událostí, které přinesl letošní rok. Debata o muslimských šátcích, a také neustále sílící obavy z militantní podoby islámu.
Nizozemsko nabídlo nejzřetelněji rozsah těchto změn.
"Vlna násilností, kterou přinesla vražda Théa van Gogha, byla bezpříkladná," soudí Jaap van Donselaar, respektovaný sociolog z nizozemské Leidenské univerzity. Tradiční tolerance už nepůsobila. "Nikdo nectil dřívější zdrženlivost ve veřejných debatách," komentoval Jaap van Donselaar nebývale emotivní výpady militantů, tedy ze strany muslimů i ze strany dříve zakřiknuté nizozemské radikální pravice. Van Gogh, autor kontroverzního filmu, kritizujícího situaci žen v islámských zemích, byl ubodán v centru Amsterodamu. Z vraždy je viněn šestadvacetiletý Maročan.
V reakci na jeho vraždu Nizozemskem otřásla série žhářských útoků. V průběhu následujících týdnů hořelo patnáct mešit, cílem odvetných akcí se staly i protestantské kostely.
Vláda se rozhodla zahájit tvrdou kampaň, proti muslimským radikálům i proti nizozemské krajní pravici. Mnoho Nizozemců si položilo otázku, zda za této situace zemi ještě něco nabízí tradiční otevřenost. Odpověď zní zamítavě.
Nizozemci přestávají mít pocit, že žijí ve své zemi. Podle průzkumů se jich většina domnívá, že příliv imigrantů už dávno překročil únosnou míru. Obdivovaná tolerance už není inspirativní, říkají.

Krajní pravice cítí šanci

Nervózní atmosféra nahrává stranám, nabízejícím nejjednodušší koncepty. Krajně pravicový extremismus je na vzestupu ve všech západoevropských zemích. Němečtí postfašisté slaví úspěchy v zemských volbách, v Itálii se stali respektovanými členy vládní koalice. Stabilní preference si udržuje i Le Penova Národní fronta ve Francii či krajní vlámská pravice v Belgii, kterou nepoškodil ani nedávný zákaz - stačilo pozměnit název.
"Od vraždy Van Gogha tyto skupiny zesílily aktivity, fyzické střety jsou téměř na denním pořádku," uvedl sociolog van Donselaar.
Žhářské útoky v Nizozemsku či ve Francii v posledních týdnech polevily, jejich výsledek už zůstal. Debata o muslimech v evropských zemích už dnes postrádá dřívější úzkostlivou korektnost. Je současně pod tlakem okolností otevřenější, jde více k jádru problémů.
Mimo jiné proto, že evropští politici nechtějí v žádném případě přenechat citlivé téma pravicovým extremistům.

Muslimové v západní Evropě

Francie
V zemi žije asi pět miliónů muslimů, imigrantů a jejich potomků ze severoafrických zemí. Bydlí především v okolí velkých měst, jako jsou Paříž, Lyon či Marseille. Střet mladých muslimů s úřady přinesl nový zákon, který vylučuje náboženské symboly z tradičně laických francouzských škol.
Německo
V zemi žijí tři milióny muslimských přistěhovalců, především z Turecka. Je častým místem střetů mezi Turky a početnými Kurdy. Zákon zakazující náboženské symboly je projednáván v jednotlivých spolkových zemích.
Nizozemsko
Země hostí téměř milión muslimů, původem zejména z Maroka. Nizozemsko upřednostňovalo britský model, který sázel na velkou míru vstřícnosti a tradiční tolerance. Vražda režiséra Théa van Gogha ukázala limity této politiky.
Zdroj: Reuters