Firmy se už pro příště nesmí bát

Firmy se už pro příště nesmí bát

Z arogantního a přezíravého postoje vůči malým podnikům přecházejí banky na skutečný zákaznický vztah, kdy prodat chce banka. Nedostatek kapitálu je ovšem podle Karla Havlíčka, místopředsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSPŽ ČR), druhotný problém firem.


Jak se změnila situace v oblasti financování malých a středních podniků po našem vstupu do Evropské unie?
Nedomnívám se, že nějak zásadně. Samotné datum vstupu do unie nebylo pro naše podniky z pohledu jejich financování nijak přelomové, ani se to neočekávalo. Změna systému financování našich podniků začala někdy v polovině devadesátých let minulého století, kdy původní české banky měnily vlastníky a management, začal se měnit systém vyhodnocování rizik bank a kdy ve všech oborech podnikání vznikalo silné konkurenční prostředí, na což banky reagovaly zvýšenou obezřetností.


Je již situace v oblasti financování malých a středních podniků v České republice srovnatelná s ostatními zeměmi EU
Srovnatelná podle mého názoru je, otázkou zůstává, je-li to pro naše podniky lepší. Pokud se opět ohlédneme do devadesátých let, zejména na jejich počátek, je třeba konstatovat, že tak vstřícné období ze strany bank vůči firmám již nenastane. A teď nemám na mysli žádné tunely. Doba byla výjimečná, neboť v mnoha oborech byla vyšší poptávka než nabídka, neexistovalo faktické konkurenční prostředí, banky byly shovívavé vůči kvalitě podnikatelských záměrů a vůči poskytovaným zárukám, neexistovala historie firem a tak dále. To vše již dnes neplatí a financování malých a středních firem se řídí jinými pravidly. Rozhoduje kvalita záměru, bonita a historie klienta a záruky, přičemž splněno musí být vše. Pokud dnes máte skutečně dobrý záměr, prostředky seženete, i když to nemusí být nutně bankovní zdroje.


Nakolik jsou pro naše podniky přístupné evropské programy financování a nakolik jsou firmy schopné a ochotné je využívat?
Záleží na tom, jaké programy máte na mysli. Jde-li o strukturální fondy, pak zde zájem evidentně je. Zorientovat se v možnostech, administrativním zpracování, vyřízení a následné správě není ale jednoduché, pro malé a střední firmy je výhodnější spolupracovat s profesionálními konzultačními firmami. Jinak bych ale strukturální fondy nepřeceňoval, dotace pomohou, ale neučiní úspěšnými.


Kde vidíte největší problémy financování v ČR ve srovnání s Evropou a kde naopak po stránce financování mají české podniky navrch oproti kolegům z jiných zemí?
Hovoříme-li stále o malých a středních podnicích, pak jejich financování je ve střední Evropě podobné, což znamená, že všeobecně převládá opatrnost, zejména ve financování investic. Na druhou stranu si banky v těchto regionech uvědomují, že malé a střední firmy hrají v tamějších ekonomikách rozhodující roli. Banky nezačaly mít malé podniky více rády, ony je prostě potřebují, což je vidět i na jejich chování, které se v posledních letech mění k lepšímu. Z arogantního a přezíravého postoje vůči malých firmám banky přecházejí na skutečný zákaznický vztah, kdy prodat chce banka. Firmy by změněné situace měly umět využít a neměly by se bát změnit svoji banku nebo minimálně spolupracovat se dvěma či třemi současně.


Mají nyní malé a střední podniky bez ohledu na velikost rovný přístup k penězům, nebo je - například - situace příznivější pro větší firmy? Kdo má největší problémy a jak by se měly řešit?
Že by byl přístup rovný, bych si netroufal tvrdit, velké firmy mají minimálně komunikační výhodu, vybavené vyjednávače a disponují většími nemovitými zárukami. Na druhou stranu jsou pro mnohé financující instituce příliš velkým rizikem, neboť alokují velké množství peněz do jednoho subjektu. Nerad bych generalizoval různé problémy, které mohou menší firmy mít, a už vůbec si nedělám patent na rady. V každém případě je třeba mít na zřeteli, že neúvěrují pouze banky. Malé a střední firmy mohou využít minimálně factoringu, leasingu, včetně populárních leasbacků, provozní peníze je možné řešit nákupy přes právnické nebo fyzické subjekty, které si tak zhodnocují peníze, dlouhodobější financování je možné i prostřednictvím venture fondů nebo business andělů.


Co nyní trápí české malé a střední podniky nejvíc?
Většina firem asi odpoví, že nedostatek kapitálu, ale já se domnívám, že to je problém druhotný. Nedostatek cizích zdrojů je často důsledkem chyb v obchodu a marketingu, ve strategii nebo nekvalitním personálním řízení. Kdo na různých trzích dokáže nabídnout výrobky s konkurenční výhodou, bude mít gramotný personál, který je schopen tyto trhy obsluhovat, což znamená, že musí umět zákazníky nadchnout, bude trvale inovovat jak vlastní produkty, tak přístupy, má v takovém případě šanci na současném hyperkonkurenčním trhu obchodně uspět, a tím i zabezpečit financování. Pokud bude přístup opačný a budou nabízeny produkty, které sice umíme skvěle a levně vyrobit, ale trh o ně nemá zájem, pak nám nepomůže žádný financiér.