Jaké je to s bankovními poplatky v zahraničí?

Němci platí vysoké poplatky, stát na to nemá žádný vliv

Podle průzkumů dnes Němci platí druhé nejvyšší poplatky v Evropě, v průměru 98 eur měsíčně. Hůře na tom jsou pouze obyvatelé Švýcarska, kteří za správu bankovního účtu a ty nejjednodušší transakce, jako jsou převody, vystavení šeků či zablokování platební karty, v průměru zaplatí 137 eur ročně.
Stát na výši bankovních poplatků v Německu vliv nemá, jejich výše je v rukou bank. Polovině trhu však dominují banky státní, především spořitelny. Soukromé banky tak spravují mnohem méně peněz než jejich evropská konkurence a mají vyšší náklady, což pak dále "předávají" zákazníkům.
Jistou alternativou jsou banky přímé, jejichž podíl na trhu se stále zvyšuje. Tyto banky nedisponují filiálkami, správa konta funguje výhradně přes internet. Díky tomu mají nižší náklady a správu konta většinou nabízejí zdarma. Mnoho z nich přitom provozují automobilky. Německý trh je odborníky považován za přesycený, ve Velké Británii například na jednu pobočku připadá dvakrát tolik zákazníků co v Německu.

V Rakousku žádná státní regulace poplatků není

Jednání se zákazníky určuje rakouským bankám přísný právní rámec, pokud jde o poplatky a tvorbu produktů, žádná státní regulace není.
Existují však přesná pravidla pro komunikaci poplatků. Úvěrové instituce musí zajistit, že na pobočkách vyvěsí informace o úrocích na půjčkách a vkladech a o poplatcích, které jsou s nimi spojené. Totéž platí pro služby privátního bankovnictví. Musí také například informovat o skutečné roční úrokové míře na spotřebitelských půjčkách a také o běžných obchodních termínech a podmínkách. Jakákoliv nabídka musí obsahovat skutečné roční náklady pro klienta a je-li to nutné i ilustrativní příklad. V posledních dvou letech se začala uplatňovat další pravidla uložená direktivou EU. Jde o povinnost širšího poradenství klientovi, včetně toho, že při koupi nějaké služby by mu měla banka sdělit nejen výhody, ale i možná rizika. Například když si chce vzít půjčku v cizí měně, měl by vědět, že nízké úroky se zase mohou zvýšit. Debata o drahých bankovních službách v Rakousku běží také, i když poplatky v této zemi patří v Evropě k nejlevnějším (roční průměr je 81 eur podle studie Capgemini). Diskutovalo se i o tom, že banky reagovaly na vývoj základních sazeb jen když to pro ně bylo výhodné. Pokud to bylo výhodné pro klienty, tak se do toho nehrnuly. Změna v přístupu bank nastala poté, co se toho začaly soudně domáhat spotřebitelské organizace.

V Itálii klienti se stížností na banky u soudu uspěli

Itálie, kde klienti se stížností na banky u soudu uspěli, peněžní domy reguluje, a to takzvanou Jednotnou bankovní ústavou. Ta zahrnuje všechny právní předpisy vztahující se k bankovnímu sektoru. Popisují ale jen chování bank, ne výši poplatků.
Právě kvůli nim proti bankám nedávno vystoupilo sdružení spotřebitelů Cetro Tunela Consumatori. Hlavní příčinou byla výše poplatku za zrušení účtu, který se v některých případech vyšplhal až na výši 70 eur. Soud rozhodl ve prospěch sdružení spotřebitelů, že není správné v některých případech takto klienty pokutovat.
Šlo zejména o situace, kdy klienti chtěli z banky odejít kvůli zhoršení podmínek. Soud stanovil, že mají právo banku opustit bez jakýchkoli poplatků. Verdikt zatím nemá příliš velký praktický dopad, a to vzhledem k tomu, že zazněl nedávno. Jsou ale už známy případy, kdy zákazníci bank mohli své účty zrušit bez placení jakýchkoli poplatků.
Italské banky jsou regulovány centrální Bankou d'Italia, která také dohlíží na činnost komerčních bank.

Ve Francii mohou zákazníci zrušit účet bez poplatků

Ve Francii byla založena pracovní skupina, ve které jsou zastoupeni banky, stát a regulátor. Skupina řeší vybraná témata shodná pro všechny místní banky. Závěry jednání pak dodržují všechny banky a francouzské ministerstvo financí je zcela respektuje.
Skupina vznikla koncem loňského roku z podnětu bank. Ty v ní chtějí řešit i témata navržená francouzským ministerstvem financí, jež by měla zjednodušit přístup klienta k bankovním produktům. Nyní má skupina tři priority: posílit konkurenci, usnadnit fungování účtu a umožnit všem klientům založit si účet. Banky tak musí například zpřehlednit sazebníky, zrušit účet zdarma - to platí od ledna - vytisknout příručky, jak se chovat při změně banky, a podobně.
Podrobné sazebníky ve formě brožur musí být ve všech bankách k dispozici všem zájemcům. Bankovní domy je musí mít na rozdíl od minulosti v podrobném rozpisu i na svých webových stránkách.
Banky ve Francii jsou také povinny těm klientům, kteří se rozhodli pro konkurenční ústav, poskytnout rekapitulaci všech jejich operací. Podle rozhodnutí pracovní skupiny si však tuto službu banka může nechat zaplatit.
Na základě jednání skupiny se prosadil i společný přístup k chudým lidem a imigrantům, kteří by mohli mít například problémy se založením účtu.

Belgie patří k nejlevnějším, přesto si tamní klienti stěžují

Základní bankovní služby v Belgii patří v Evropě k nejlevnějším (podle studie Capgemini je průměrná roční cena 63 eur proti průměru 108 eur), na poplatky si ale Belgičané také stěžují.
V debatě se angažují tři strany - Belgická bankovní asociace, vláda a spotřebitelské organizace. Aby se předešlo regulaci zákonem, snaží se banky dosáhnout dohody se všemi stranami. Příkladem může být stále živá kauza zpoplatňování nebo nezpoplatňování výběrů z bankomatů.
Belgie patří k zemím, kde výběry hotovosti na přepážkách a v bankomatech bývají zdarma nebo jsou stále velmi levné, takže lidé často používají hotovost, což brání rozvoji pro banky méně nákladných elektronických služeb. Když Fortis bank začala před dvěma lety jako první účtovat výběry ze svých bankomatů, ocitla se pod palbou politiků, spotřebitelských organizací i médií. Bankéři naopak argumentovali velkými náklady do rozvoje bankomatové sítě a také například tím, že i na hlídaném parkovišti lidé také platí.
Silný tlak veřejnosti vedl k vytvoření pracovní skupiny, jejímiž členy jsou i ministerstvo spotřebních věcí a centrální banka. Jejím úkolem se stalo vypracování společné studie o hotovostních operacích v mezinárodním srovnání a o způsobu, jak podpořit elektronické bankovnictví. Banky se dohodly, že od roku 2006 zpřístupní své vlastní bankomatové sítě i klientům ostatních bank. Ceny za transakce si určí každá banka sama.

Slovenské volání po regulaci bank je velmi slabé

Slovenský stát do politiky jednotlivých komerčních bank nezasahuje. Dohled vykonává pouze nezávislá Národná banka Slovenska. Antimonopolní úřad už několik měsíců vyčkává, zda přijde případná dohoda bank o výšce bankovních poplatků.
Podle opoziční strany Smer, která požadovala větší zdanění neadekvátně vysokých zisků bank, zůstala zatím tato výzva bez mediální odezvy a nereagovaly na ni ani žádné další politické strany.
Slovenské banky, které byly postupně zprivatizovány po roce 1992 za sumu asi 35 miliard slovenských korun, sledují dění v Česku, kde byl vývoj bankovního sektoru velmi podobný.
Podobné regulaci, jakou navrhuje ministr financí Bohuslav Sobotka, by se však bránily. Navrhované změny by podle nich negativně ovlivnily konkurenční prostředí.
Analytici soudí, že například zrušení poplatků za posílání plateb na státní účty by paradoxně mohlo vést k tomu, že by se banky snažily výpadek tohoto příjmu nahradit zvýšením jiných poplatků.