Banky si účtují mnohdy nehorázné poplatky. Stát na ně v poslední době zaútočil s plnou parádou a všemi možnými prostředky. Naneštěstí také nehorázně. Současné snahy politiků tak paradoxně zabraňují rozumným změnám.
Politici by se měli snažit o jedinou věc: pokusit se napomoct, aby na bankovním trhu byla co největší konkurence. Jinými slovy, aby si klienti mohli vybrat banku z co nejširšího spektra ústavů. V případě, že nejsou spokojení s jejími službami, měli by mít možnost co nejjednoduššího přechodu k jiné bance. Pokud některé banky nadto porušují zákony, měli by zakročit ne politici, ale tomu příslušné orgány a soudy.
Dokázat, že se banky ke klientům chovají mnohdy nefér, je úkolem spotřebitelských organizací, nátlakových organizací a samozřejmě především médií. Příkladem je poplatek za zrušení účtu. Kliente, chceš od nás odejít? Tak zaplať! Evidentní nehoráznost již několik bank odstranilo a dá se předpokládat, že by to udělaly všechny. Mediálním tlakem totiž riskují ztrátu více klientů než tím, že by jim umožnily bezplatný odchod ke konkurenci. Tady může zasáhnout i antimonopolní úřad.
Ale teď? Těžko si lze představit, že se všechny banky pod dohledem státu sejdou a v rámci změn se dohodnou na zrušení takového poplatku. Koneckonců, to by se při troše ironie dalo kvalifikovat jako kartelová dohoda.
Média upozorňují i na další zjevné problémy v cenících a službách bankovních ústavů. Stejně jako na totéž v telekomunikacích, energetice a dalších odvětvích.
Pokud se Ministerstvo financí svou snahou "umravnit" banky nechce blamovat, mělo by stejně postupovat i v případě Českého Telecomu a ČEZ. Obě firmy jsou navíc státem vlastněné. Druhou možností, jak neztratit kredit, je upustit od snah regulovat.
Na okraj, ministr financí Bohuslav Sobotka včera ocenil firmy, které platí nejvyšší daně. Tedy také druhou Komerční banku a třetí Českou spořitelnu.
Politici by se měli snažit o jedinou věc: pokusit se napomoct, aby na bankovním trhu byla co největší konkurence. Jinými slovy, aby si klienti mohli vybrat banku z co nejširšího spektra ústavů. V případě, že nejsou spokojení s jejími službami, měli by mít možnost co nejjednoduššího přechodu k jiné bance. Pokud některé banky nadto porušují zákony, měli by zakročit ne politici, ale tomu příslušné orgány a soudy.
Dokázat, že se banky ke klientům chovají mnohdy nefér, je úkolem spotřebitelských organizací, nátlakových organizací a samozřejmě především médií. Příkladem je poplatek za zrušení účtu. Kliente, chceš od nás odejít? Tak zaplať! Evidentní nehoráznost již několik bank odstranilo a dá se předpokládat, že by to udělaly všechny. Mediálním tlakem totiž riskují ztrátu více klientů než tím, že by jim umožnily bezplatný odchod ke konkurenci. Tady může zasáhnout i antimonopolní úřad.
Ale teď? Těžko si lze představit, že se všechny banky pod dohledem státu sejdou a v rámci změn se dohodnou na zrušení takového poplatku. Koneckonců, to by se při troše ironie dalo kvalifikovat jako kartelová dohoda.
Média upozorňují i na další zjevné problémy v cenících a službách bankovních ústavů. Stejně jako na totéž v telekomunikacích, energetice a dalších odvětvích.
Pokud se Ministerstvo financí svou snahou "umravnit" banky nechce blamovat, mělo by stejně postupovat i v případě Českého Telecomu a ČEZ. Obě firmy jsou navíc státem vlastněné. Druhou možností, jak neztratit kredit, je upustit od snah regulovat.
Na okraj, ministr financí Bohuslav Sobotka včera ocenil firmy, které platí nejvyšší daně. Tedy také druhou Komerční banku a třetí Českou spořitelnu.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
