Prodej akcií z privatizace je stále snadný

Ze 7,4 miliónu akcionářů z kupónové privatizace jich zbyly v České republice ještě více než dva milióny. Část z nich se stále neřadí mezi klasické investory a akcie má doma schované ještě z 90. let. Ze dna šuplíku na akciový trh přitom není tak daleká cesta, jak by se mohlo zdát.
V prvé řadě tedy vlastník musí zjistit, jaké akcie vlastní. Akcie z kupónové privatizace totiž byly vydány podniky, které se od té doby mohly přejmenovat, spojit nebo zaniknout. S žádostí, která se týká zaknihovaných akcií, se může obrátit na Středisko cenných papírů, které vede jejich evidenci. Majitel takové akcie by měl mít doma výpis z devadesátých let.
"Při hledání firmy, které v současné době přísluší listinné akcie, jež má vlastník v rukou, je nejjednodušší podívat se do internetového Obchodního rejstříku nebo na specializované finanční servery. Žádost může vyřídit i Komise pro cenné papíry, ale po každém zveřejnění v médiích se ozve takové množství zájemců, že jediná osoba, která to má na starosti, nezvládá všechny žádosti vyřizovat," vysvětluje Jana Konopásková z informačního oddělení Komise pro cenné papíry.
Pokud se majitel akcií rozhodne je prodat, potřebuje znát jejich identifikační číslo ISIN a u listinných akcií i přesný název cenného papíru a jméno emitenta.

Kde a jak prodat
Pro samotný prodej má několik možností. Na webových stránkách Komise pro cenné papíry nejprve zjistí, zda jsou cenné papíry kotované na burze, tedy zda podléhají regulaci. Aktuální ceny těchto akcií jsou zveřejňovány i v Hospodářských novinách. Nyní je na tomto seznamu 49 významných společností, od Českého Telecomu po ČEZ. U těchto akcií nemůže být spor o jejich tržní hodnotu. Prodej těchto papírů se pak realizuje přes Burzu cenných papírů Praha.
Cenné papíry ostatních společností nemají pevně stanovenou hodnotu a lze je prodat několika způsoby. Majitel akcií však může narazit na to, že pro ně nenajde kupce a nebo že je bude muset prodat velice levně. Cena se pak odvíjí od poptávky na trhu. Vlastník akcie si ale minimálně může zjistit hospodářské výsledky společnosti v Obchodním věstníku, aby věděl, jestli je dlouhodobě zisková.
Tyto nekótované akcie může svěřit licencovanému obchodníkovi s cennými papíry, kterým je například každá banka, pokusit se prodat je přes inzerát a nebo je nabídnout samotné společnosti a dalším vlastníkům. Nikdo z nich ale nemá povinnost akcie odkoupit.
Nejsnazší způsob, jak akcie prodat, je reagovat na nabídku převzetí. V případě, že se jednomu akcionáři podaří získat více než devadesát procent akcií, může podle novely obchodního zákoníku do 3. září zbylé akcionáře dokonce vyvlastnit. Drobní akcionáři pak musí prodat své akcie za cenu, kterou určí znalecká firma majoritním vlastníkem najatá. Od 1. srpna je také otevřen volný trh v RM-Systému, na který může vstoupit libovolný zájemce.
Výhodu při prodeji mají akcionáři podílových fondů. Na rozdíl od akcií podniků je u akcií podílových fondů vždy jisté, že se jejich majiteli podaří je prodat. Podílové fondy mají totiž na rozdíl od podniků povinnost své akcie kdykoli odkoupit zpět. Jejich aktuální seznam poskytuje Unie investičních společností České republiky.

Obchodují i podvodníci
Investoři, jak můžeme všechny majitele cenných papírů nazývat, by se měli vyvarovat kontaktu s podvodnými společnostmi, které prostřednictvím letáků nabízejí, že akcie odkoupí. Takové oslovení obvykle předznamenává, že podmínky obchodu budou pro majitele akcií nevýhodné. Spekulanti totiž počítají s tím, že domácnosti běžně nejsou informované o akciovém trhu a nabízejí odkup za nevýhodně nízkou cenu. "Komise pro cenné papíry uděluje licence k obchodování s akciemi, proto si u ní může každý ověřit, jestli se příslušný obchodník nedopouští trestného činu nedovoleného podnikání," zdůrazňuje Jana Konopásková.
Většinou se ale nepodaří vypátrat viníka. "Trestní oznámení se může podat jedině na podnět někoho z poškozených. Policie se pak snaží prokázat, že osoba nakoupené akcie prodává a vydělává na nich bez povolení komise," říká Konopásková.

Forma akcie rozhoduje
Kontakt mezi společností a vlastníkem jejích akcií se odvíjí od formy akcie. Pokud společnost zná adresu vlastníka, má povinnost informovat ho o valných hromadách, výplatách dividend nebo o případné likvidaci v dopise. Pokud jsou ale akcie na majitele a ne na jméno, společnost tyto informace uveřejňuje v denním tisku. V druhém případě, kdy akcionář není přímo osloven, může důležité informace přehlédnout.

Akcionářů v ČR ubývá