Co byste měli vědět o své dovolené

1. dovolenou si "neberete"
Zaměstnanec si svou dovolenou "nebere," ale podle platného zákona mu její čerpání určuje zaměstnavatel. V praxi většinou zaměstnavatel zaměstnanci podepisuje žádanku. Kdyby si zaměstnanec skutečně "vzal" dovolenou, může to být označeno jako hrubé porušení pracovní kázně, což je důvod k rozvázání pracovního poměru. Zároveň to znamená, že zaměstnavatel může datum dovolené stanovit a oznámit to s dvoutýdenním předstihem.

2. musíte odpočívat čtyři týdny
Podle zákona musí zaměstnavatel za kalendářní rok "určit" minimálně čtyři týdny dovolené. Nevýrobní podniky mají ale podle zákona týdnů pět. Ve většině výrobních podniků je pátý týden vyjednán v rámci kolektivní smlouvy. Tento pátý týden lze proplatit. Pracovníci zaměstnaní ve školství mají dokonce osm týdnů dovolené. Pokud se zaměstnavatel nedohodne se zaměstnancem jinak, určuje mu minimálně dva týdny dovolené v kuse.

3. dovolená je i za část roku
Každý zaměstnanec má nárok na čtyři nebo pět týdnů dovolené za kalendářní rok v případě, že je u svého zaměstnavatele v pracovním poměru po celý rok a odpracuje minimálně 60 dní. V ostatních případech se určuje její poměrná část. Dvanáctina povinné dovolené se násobí počtem odpracovaných měsíců. Za odpracovaný měsíc lze považovat 22 celých dní. Kdo odpracuje méně, nemá nárok na dovolenou vůbec. Poměrná část dovolené bývá uvedena v tabulkách. Desetinná místa se při výpočtu zaokrouhlují na poloviny dní.

4. Dovolenou můžete převádět
Dříve se přesunutá dovolená na začátku třetího roku nevyčerpání automaticky proplácela. Nevyčerpaná část dovolené se dnes může pouze přesunout do příštího kalendářního roku. Čtyři týdny nevyčerpané dovolené z předchozího kalendářního roku musí být všechny vyčerpány do konce následujícího kalendářního roku (např. i o Vánocích). Zaměstnanec přitom vždy čerpá nejstarší dovolenou. Pouze v případě, že zaměstnavatel čerpání dovolené neurčí, nastupuje zaměstnanec od prvního listopadu na zákonnou dovolenou.

5. Při ukončení se proplácí
Ukončení pracovního poměru je jediným případem, ve kterém k proplacení dovolené dochází. Zaměstnavatel proplatí část dovolené v poměru k odpracované části roku. Zaměstnavatel nesmí při skončení pracovního poměru nutit zaměstnance k tomu, aby si svou dovolenou vybral. Pokud se přesto zaměstnanec rozhodne dovolenou čerpat, znamená to, že si prodlužuje pracovní poměr. Zaplaceny proto dostane stejné peníze. V tomto případě je jediný rozdíl v datu ukončení pracovního poměru. Určitý finanční rozdíl však může nastat v případě, když zaměstnanec rovnou žádá stát o podporu v nezaměstnanosti. Čím dřívější je datum ukončení pracovního poměru, tím kratší je nárok na podporu v nezaměstnanosti a na další případné sociální dávky.
(vb, jas)