Chmelaři už sklízejí - a požadují dotace

Chmelnice ožívají, naplno začala sklizeň plodiny kdysi hrdě nazývané "zelené zlato". Letošní úrodu čekají pěstitelé na úrovni kolem 6300 tun, tedy oproti loňsku takřka beze změn. Z dlouhodobějšího hlediska ale české chmelařství prodělalo změny velmi podstatné.
Už na první pohled je zřejmé, že z chmelnic skoro vymizeli brigádníci. "Kdysi se účastnilo kampaně kolem sto padesáti tisíc brigádníků, teď je jich tak sotva pět tisíc," potvrzuje Zdeněk Rosa, tajemník Svazu pěstitelů chmele.
Tahle změna ale pěstitelům vrásky nedělá, ruce brigádníků totiž nahradila moderní technika, sklizeň je z drtivé části mechanizovaná. Obor se ale potýká s úbytkem produkce.

Polovina chmelnic zmizela
Zatímco ještě před deseti lety přesahovala výměra tuzemských chmelnic deset tisíc hektarů, teď nedosahuje ani šesti. Konkrétně letošní sklizeň probíhá na ploše kolem 5600 hektarů.
Více než o třetinu klesla i produkce chmele - výpadek ploch jen zčásti nahradily chmelové odrůdy s vyššími výnosy.
Příčin tohoto vývoje je několik. Jednak chmelaři "zaspali" v době, kdy svět začaly ovládat nové vysoce produkční odrůdy.
"To bylo před dvaceti lety, ještě za bývalého režimu, který novým odrůdám nepřál," brání chmelaře Rosa. Ale ještě v devadesátých letech vedli podnikatelé spory o tom, zda se v Česku má i nadále podporovat jen odrůda zvaná žatecký poloraný červeňák, nebo je třeba otevřít dveře světovému trendu vysokoprodukčních chmelů.

Spor s Anheuserem
"Po roce 1990 bylo problémů víc. Jen spor amerického pivovaru Anheuser-Busch s Budějovickým Budvarem vedl k tomu, že Američané přestali odebírat dva tisíce tun chmele ročně. Kromě toho pivovary přestaly při výrobě používat tolik chmele," vysvětluje prezident Unie obchodníků a zpracovatelů chmele (UCH) Josef Ondráček.
V pivovarnictví se stále více používají místo klasických chmelových hlávek chmelové extrakty. Ty se vyrábějí z vysokoprodukčních odrůd, jež dávají dvojnásobný výnos než klasický červeňák. Kromě toho i tuto tradiční českou odrůdu velmi aromatického chmele se rychle naučili pěstovat konkurenti v Německu a v zámoří.
Nicméně alespoň podíl vyváženého chmele zůstává v posledních letech na dobré úrovni - představuje kolem osmdesáti procent celkové produkce. Největším vývozním trhem je Japonsko.

Skončí české chmelařství?
"Abychom mohli plnit dlouhodobé smlouvy, musíme ročně doma vypěstovat asi šest tisíc tun chmele. Pokud nenastane nějaká nenadálá katastrofa, můžeme takovou výrobu i na několik příštích let bez potíží zaručit," říká Ondráček. Potíž je podle něj v tom, že spousta chmelnic je přestárlých. "Jenže peníze na obnovu pěstitelé nemají," lobbuje šéf UCH za to, aby chmelařům pomohl stát.
Stejně jako ostatní zemědělci v Evropské unii, i chmelaři dostávají vydatné dotace. Tvrdí však, že jim naprosto nestačí. "Když z hektaru sklidíme průměrně tunu chmele, dostaneme kolem sto třiceti tisíc korun. Ale provozní náklady, při započítání průběžné obnovy chmelnic, jsou asi sto osmdesát tisíc. Pěstování chmele je u nás ztrátové," tvrdí František Ritter, šéf společnosti PP Servis. Firma s výměrou přes 360 hektarů je největším chmelařským podnikem v Evropě.
Přiznává zároveň, že v minulých letech získal podnik od státu dotaci dvaadvacet miliónů korun. Pořídil si tak 156 hektarů nových chmelnic. Přesto, jako většina jeho kolegů v zemědělství, daňovým poplatníkům opět vzkazuje: Pokud nás stát víc nepodpoří, tak chmel v Česku skončí.