Pump je příliš mnoho a marže jsou příliš nízké

Na zdražení benzínu jsem nevydělal, dušuje se Jan Mlejnek, majitel pražské čerpací stanice Q100. Vysvětluje to tím, že kopíruje ceny rafinérie, respektive ceny, za které je mu zboží dovezeno.

HN: Říkáte, že vy osobně jste na zdražení benzínu nevydělal. Vydělali tedy aspoň ostatní pumpaři?
Je možné, že někdo zdražil dřív než my, a mohl tedy vydělat. Ale v maržích, ve kterých se pohybují čeští čerpadláři, to neznamená téměř nic. Marže se pohybují mezi jednou a dvěma korunami a jsou naprosto nedostatečné k provozu stanice.

HN: Jak to, že pumpaři rychleji zdražují a pomaleji zlevňují?
Česká rafinérská vyhlašuje nákupní ceny zpravidla v úterý. Ve chvíli, kdy pumpař ví, že v úterý se bude cena zdvihat, snaží se nakoupit v pondělí. Tentokrát to nebylo v úterý. Málokdo dokázal zboží koupit za starou cenu a prodat za novou.

HN: Čím to ale je, že se benzínky nehrnou do zlevnění?
V tuto chvíli mám zásoby zboží za vyšší cenu a musím ho doprodat. Takto je to, předpokládám, určitě i u jiných stanic. Ať se mi to líbilo nebo ne, musel jsem za vyšší ceny zboží pořídit. Prodávat s malou marží je špatné, ale nemít zboží a neprodávat nelze. Nevím, jestli by se motoristům líbilo, kdybych řekl, že nemám benzín a že nakoupím, až bude levnější. A na druhou stranu sem nepřijede cisterna, aby vám dala jen tři tisíce litrů. Cisterny mají objem 36 tisíc litrů.

HN: Takže zásob dražšího benzínu máte ještě dost?
Určitě. Je to dáno hlavně tím, že když média v pondělí napíšou, že Česká rafinérská začne distribuovat natural o něco levněji, tak si samozřejmě značná část motoristů řekne "Počkám, až se zlevní". Tím pádem mi ale zásoby dražšího benzínu vydrží ještě o něco déle.

HN: Snížila se poptávka, když se cena za benzín vyšplhala až ke 35 korunám?
Nemůžu říct, že bych něco takového zaznamenal. Samozřejmě, očekávalo se zdražení, a tak někteří zdražili už v pátek. Většina stanic zdražila v sobotu a v neděli a my jsme zdražili až v pondělí, kdy nám došly zásoby a museli jsme nakoupit zásoby nové. Těsně po zdražení poptávka na dva tři dny o něco klesla. Lidé se dozvěděli v médiích, že benzín zdraží, tak si už přes víkend natankovali větší zásoby. V měsíčním průměru se ale vytočilo stejně pohonných hmot.

HN: Má pro spotřebitele vůbec smysl se takto "předzásobovat"?
Když si takto nakoupím, tak jsem třeba něco ušetřil. Ale pokud ceny zase o něco klesnou, tak dejme tomu ten poslední kanystr si už člověk tankuje za tu samou cenu. A navíc skladovat doma benzín je bláznovství. Když vám pak shoří dům, tak vám pojišťovna nic nedá, protože přijde na to, že jste měl v garáži kanystry s benzínem.

HN: Jak se utváří cena? Jsou benzínky, které mají vyšší ceny, a jiné je mají třeba o korunu levnější.
Cenu utváří řada faktorů. Jedním z nich je, kdo má kolik pohonných hmot nakoupeno a za jakou cenu. Další věc je také to, v jakém regionu benzínka stojí, a nejdůležitější je, jaká konkurence se v daném regionu nachází. Samozřejmě kdysi byly možná kartelové dohody, ale se mnou se nikdo nebude bavit. A asi těžko já - s jednou čerpací stanicí - budu volat třeba do Agipu nebo Shellu. Není možné nekopírovat rafinérku a zároveň opomíjet konkurenci. Další věcí je to, že výtoče nejsou také nijak ohromné, ačkoliv celostátně rostou, ale to je dané tím, že je tu strašně moc benzínových stanic.

HN: Když projíždíte Německem do Francie, narazíte za celou dobu jen na pár čerpacích stanic...
Podle jejich normy nesmíte mít více stanic na určitý počet kilometrů. U nás vyjíždíte z Prahy a během pěti kilometrů natrefíte na pět čerpacích stanic. Motoristé tak natankují všude, kde potřebují. Výtoče se ale rozmělní mezi tisíce čerpaček, čili požadavek na marži je od každé čerpací stanice v celkovém objemu vyšší, než je třeba v zahraničí, protože každý chce vydělat. Kvůli konkurenci musíte jít s marží dolů, abyste prodal.

HN: Proč si v pohraničí mohou dovolit cenu 35 korun a ve vnitrozemí jsou ceny kolem 33 korun?
Protože, když to srovnáme třeba s Německem, tam mají marže vyšší, je jich totiž méně. Mohou si dovolit na pumpě zaměstnávat dobře vyškoleného pracovníka, který například umí poradit, který olej si koupit, a zároveň musí být trošku obeznámen se zbožíznalstvím. Takovou sílu nemůžete zaměstnávat "za pár šlupek". Proto mají v zahraničí vyšší marže. A protože je na to cizinec zvyklý, mohou mít pohraniční pumpy vyšší ceny než zbytek republiky.

HN: A co vžitá představa, že pumpař je bohatý člověk s naditou kasírtaškou?
Čerpací stanice není krám s rohlíky. Musíte mít technologie, každé dva roky musíte provádět revize stojanů, cejchování a to všechno stojí spousty peněz. Zaměstnávám 11 až 12 lidí, protože pumpa jede nonstop. Takže provoz je drahý a zisk naprosto nekoresponduje s vynaloženým úsilím.

HN: Ale když je to tak nelukrativní, proč tu máme tolik čerpacích stanic?
Protože spousta lidí si stále myslí, že je to zajímavý byznys, a pak najednou spláčou nad výdělkem. Dnes už pumpu ani neprodáte za to, za co jste ji postavil. Před léty jste si postavil pumpu na lukrativním místě a prodal ji po chvíli dráž nadnárodnímu koncernu.

HN: Jak se díváte na snahy politiků týkající se snížení cen benzínu?
Je například hloupost, co říká ministr Sobotka, že pokud by se snížila spotřební daň, nechají si to pumpaři jako marži. Je tu taková konkurence, že to není možné.

Diskutujte na téma Fóra HN: "KDO VYDĚLÁVÁ NA VYSOKÝCH CENÁCH BENZÍNU?"