Velká a slabá kancléřčina koalice
Když se dají dohromady dva poražení, nemůže z toho vzejít žádný vítěz. Viditelně apaticky a bez nálady proto dvě největší německé strany odstartovaly druhou velkou koalici v poválečné historii Německa.
Nadšení není vidět ani u CDU, přestože po sedmi letech v opozici dobyla kancléřský post, a už vůbec ne u SPD, přestože si v budoucí vládě zajistila klíčové resorty.
SPD se Schrödera chytá
Fakt, že budoucí koalice působí výjimečně nemotivovaně, souvisí i s jejími šéfy. Pokud je Angela Merkelová z vyhlídek na post šéfky vlády nadšena, tak to před veřejností pečlivě a dobře skrývá. Před počátkem bezpochyby velmi obtížných koaličních vyjednávání jde budoucí kancléřka zatím na věc velmi opatrně, což jí mnozí budou vyčítat jako slabinu.
Ještě větší ticho panuje u SPD. Členové strany se chytají odcházejícího kancléře, široko daleko totiž nevidí žádnou jinou nadějnou postavu. Strana zoufale hledá někoho na post vicekancléře - a fakt, že jedním z kandidátů je Otto Schily, kterému je již přes sedmdesát, jen dokazuje, v jak velké personální nouzi se sociální demokraté nacházejí. Jen proto se strana snaží definitivní Schröderův odchod protáhnout a křečovitě se drží jeho staré gardy, jako je Frank-Walter Steinmeier, Ulla Schmidtová či Heidemarie Wieczorek-Zeulová.
Strhující rozjezd k novým reformních cílům se od těchto lidí čekat nedá. O to více je zarážející, že právě SPD má nyní vést tři nejdůležitější reformní ministerstva: financí, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Očividně je to jeden z dílčích úspěchů SPD.
Ta doufá, že prostřednictvím těchto postů bude moci zabránit plánovaným změnám CDU v oblasti ochrany před výpovědí, zdravotního pojištění a daňového práva.
V čase prázdné kasy
Závaznost vyšších kolektivních smluv, které uzavřou odborové svazy se zaměstnavatelskými, pro všechny podniky, jakož i daňová zvýhodnění pro příplatky za dodatečné služby se šéfům SPD Schröderovi a Münteferingovi podařilo proti partnerům z CDU/CSU Merkelové a Stoibrovi uchránit. O další sociální záruky budou dál bojovat v koaličních jednáních.
Osobní zodpovědnost za nejdůležitější reformní oblasti v příštích letech by se ale mohla SPD vrátit jako politický bumerang. Ministr financí, práce či zdravotnictví, ti všichni budou brzy konfrontováni s holými fakty: prázdnou státní pokladnou, strádajícími pojišťovnami, s molochem nesoucím název Spolková agentura pro práci, kterému chybějí miliardy eur, či s neúprosně narůstající nezaměstnaností. V této chmurné realitě bude muset velká koalice táhnout za jeden provaz. Jistou zásobu společných zájmů má: snížení zdanění firem, zrušení příspěvků na hypotéky, reformu federálního systému.
Zda s tím vystačí po čtyři vládní roky, o tom lze samozřejmě pochybovat. Energickou politiku od této velké koalice zřejmě čekat nemůžeme, přinejmenším se ale v nouzi bude prát s realitou společně.
