Dlouho očekávaný pokus o objektivizaci hodnocení vědy, vydaný jako vládní dokument a vypracovaný Radou vlády pro výzkum a vývoj vyvolává kritické reakce (HN z 30. září a 12. října).

Tenkrát v ČSSR
Socialistické Československo vydávalo několikanásobně více financí na vědu a výzkum, než je tomu dnes. V řadě oborů byla vědecká a výzkumná úroveň poměrně vysoká, ale realizace vědy a výzkumu byla nízká.
Hodnocení organizací bylo multikriteriální a zahrnovalo jak měření vlastní vědecké úrovně, tak především úrovně aplikace výsledků. Hodnocení vlastní vědecké úrovně se opíralo o index citace a udělené patenty... I ze systému hodnocení výzkumu v upadajícím hospodářství lze odvodit některé zásady.
Za prvé: hodnotící kritéria se nesčítala do souhrnného ukazatele. Bylo to hodnocení multikriteriální, které se stalo podkladem pro hodnotitele. Za druhé: "hodnotitelé" se neřídili touto objektivizací, ale převládla jiná kritéria (zejména udržení neefektivní struktury hospodářství). Za třetí: "objektivní" kritéria hodnocení mohou být jen pomocným nástrojem. Klíčová je role hodnotitele, který může použít tato "objektivizovaná" kritéria. Hodnocení podle jediného ukazatele je nesmysl.
Neplatí také automaticky vztah, že čím větší procento z HDP budeme vynakládat na výzkum, tím vyspělejší zemí budeme. Tento vztah může platit ve velkých národních celcích (USA, Čína, EU), ale ne v malých státech. Úspěch vysokých podílů výzkumu na HDP ve Finsku je dán koncentrací výzkumného úsilí do několika oborů.

Inovuj, nebo zhyň
Věda a výzkum, aby byly prakticky úspěšné, musí působit v prostředí, ve kterém je realizační sféra hladová po jejich výsledcích. Proto základním předpokladem efektivnosti výzkumu je vysoce konkurenční prostředí země v otevřené ekonomice: inovuj, nebo zahyneš.
Česká vědecká obec si málo uvědomuje, že většina inovací založených na výzkumu a vývoji přichází do České republiky s nadnárodními společnostmi, které řídí výzkum pro své potřeby v různých zemích. Cílem pro výzkumná tuzemská pracoviště by proto mělo být začlenit se do výzkumné sítě těchto společností, které si mohou dovolit riskovat.
Odtrženost české vědy a výzkumu od praxe dokládá i to, že se u nás nerozšířily společnosti rizikového kapitálu (venture funds), které by financovaly nebo spolufinancovaly výzkum.
Taková kritéria jako index citace jsou jen pomocnou berličkou hodnocení výzkumu (chytrý vědec a výzkumník raději nepublikuje, ale prodává své výsledky). Navíc snaha o to být citován, zejména ve společenských vědách, vyvolává snahu o atomizaci vědeckého bádání.
Objektivizací hodnocení vědy a výzkumu nelze nahradit osobní odpovědnost za jejich výsledky. Hodnotitel by měl být zároveň vrcholovým manažerem dané oblasti výzkumu (rektorem, ředitelem institutu) a být osobně zodpovědným za svá rozhodnutí. K tomu mu metodika může pomáhat, ale nemůže nahrazovat odpovědnost za tato rozhodnutí.
Proto rozhodování vlád je vhodné spíše omezovat, protože je závislé na politicích, kteří fakticky mají malou odpovědnost za výsledky výzkumu, neboť jejich funkční období je krátké.
Na základě obdobných principů by měly být hodnoceny vysoké školy, což je ale dlouhodobý proces a je bezprostředně spojený s právem studenta vybírat si vysokou školu podle jejího renomé, které se odrazí v jeho platu po absolvování.
Proč by nebyl lepším ukazatelem příjem studentů po absolvování vysoké školy, resp. fakulty oproti ukazateli citace?
Autor pracoval na Úřadu vlády za premiéra Miloše Zemana