Článek Lenky Zlámalové Kdy se dočkáme českých Oxfordů se zabýval institucionálními a psychologickými překážkami, které brání vzestupu výzkumné, publikační a vzdělávací výkonnosti českých univerzit (HN. 26. září). Ačkoliv svým obsahem spíše než po českých Oxfordech volá po českých Harvardech, je třeba s jeho základním směřováním souhlasit. Některé teze je však nutné komentovat.

Zbabělí rektoři?
Článek spatřuje jednu z překážek dynamizace univerzitního života v přílišné samosprávě českých univerzit, neboť vede k volbě takových osobností do akademických funkcí, které jsou příslibem spíše stability než vývoje. Samozřejmě, že utváření volebních preferencí na akademické půdě není mimo vliv obav z možných výrazných změn, neboť akademici, jako téměř všichni lidé, mají averzi k nejistotě, a ta se změnami vždy v té či oné míře souvisí. Současně zde působí i faktory zcela protichůdné. Vždyť i v článku citovaný Milton Friedman říká, že "akademici se zajímají především o své vlastní zabezpečení". Jenže právě tento zájem do značné míry zeslabuje sklon k zakonzervování poměrů. Univerzitní pracovníci si dobře uvědomují, že jejich přítomnost i budoucnost je spjata s osudem školy, a mají proto zájem, aby v čele jejich alma mater, tedy doslova "matky živitelky" stáli lidé, kteří dávají, když ne záruku, tak alespoň naději na její prosperitu!
Situace není tak katastrofická, jak to vidí citovaný senátor Zlatuška, když říká, že i zdražení obědů pro zaměstnance může vést k nezvolení pro univerzitu nadějného rektora. Ostatně, vždyť i on sám byl svého času zvolen rektorem a stěží to bylo proto, že nezvýšil ceny obědů v menze.

Nemravné školné
Již tradičně je jako jeden z nástrojů ke zkvalitnění univerzit doporučeno školné. Studiem vytvořený osobní kapitál je nejen veřejným, ale také soukromým statkem, a proto je spoluúčast studujících na krytí nákladů jeho tvorby ekonomicky zcela logická. Něco jiného je však dnes velmi častá a jednostranná prezentace studenta platícího školné coby klienta školy, který bude náročný na své profesory a v tomto smyslu "watch dog" školy. Taková jednostranná interpretace je psychologicky a pedagogicky škodlivá svým pasívním účinkem a možná že není v pořádku ani z hlediska etického. Na univerzitě student nekupuje brambory ani kadeřnické či jiné služby. To, zda se ve škole vybaví lidským kapitálem či nikoliv, to i při zaplaceném školném závisí především na něm.

Škola není firma
Článek působí dojmem, že české univerzity jsou plné akademiků, kteří nade vše milují svůj klid. A že je na čase na ně poslat skutečné manažery, aby je aktivizovali. Takovou léčbu bychom však univerzitám neměli ordinovat, byť by se asi líbila Friedmanovi, domnívá-li se skutečně, že "v budoucnu se řízení univerzit nebude lišit od řízení běžných firem".
Charakter univerzitní produkce bude vždy vyžadovat tvůrčí svobodu spjatou s autonomií university, samozřejmě vyvažovanou se zájmem daňových poplatníků. A také dávku akademismu, ne ve smyslu života v oné příslovečné "věži z kosti slonové", tedy odtrženosti od praktického života, nýbrž ve smyslu specifického univerzitního prostředí, v němž plní silnou motivační roli intelektuální city, touha po poznání a tvůrčí svobodě, étos.
Autor je profesorem ekonomie na katedře ekonomie VŠB TU Ostrava
Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace